Zásadní změny mezinárodně politické a vojenské situace na přelomu 80. a 90. let minulého století vedly k dramatickému poklesu zbrojní výroby. Výrazné snížení poptávky po zbraních uvrhlo zbrojní průmysl v zemích s rozvinutým zbrojním průmyslem do kritické situace. K těmto zemím patřilo i Československo a po jeho rozdělení Česká republika a Slovenská republika.
Zbrojní výroba má konjunkturální, nestabilní charakter. Je to způsobeno vývojem a zaváděním stále dokonalejších zbraňových systémů, které jsou zaváděny do armády v průběhu přezbrojovacích cyklů.
Období po skončení studené války, dané rozpadem Varšavské smlouvy a krátce poté i Sovětského svazu, vedlo ke konci bipolárního rozdělení světa. To se ve svých důsledcích projevilo poklesem výdajů na obranu, snížením počtů ozbrojených sil, vedlo ke změnám jejich struktury a také snížením poptávky po zbraních na mezinárodních trzích. Vzhledem k tomu, že od 70. let minulého století se soupeření dvou vojensko-politických bloků - Varšavské smlouvy a NATO - přesouvalo do rozvojových zemí, představovaly požadavky zemí třetího světa až 70 % poptávky po zbraních.
Právě v tomto období se však řada z nich dostala do obtížné ekonomické situace a nebyla sto plnit své závazky. To vedlo k omezení zbrojního obchodu s nimi.
První náznaky se projevovaly již na sklonku 80. let. V celosvětovém měřítku (ale také u zemí Varšavské smlouvy i samotného Československa) představoval vrchol zbrojní konjuktury rok 1987. Zakrátko se však projevil vliv zmírňování mezinárodního napětí, především vyhlášení nové vojenské doktríny Sovětského Svazu a Varšavské smlouvy, uzavření smlouvy o stažení a likvidaci sovětských a amerických raket z Evropy 17. prosince 1987 i průběh ozbrojovacích jednání v rámci Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (mj. návrhy na stažení sovětských vojsk ze střední Evropy).
Největšího objemu dosáhla zbrojní výroba v ČSSR, jak již bylo uvedeno, v roce 1987, a to cca 29 mld Kč. Tvořila cca 4 % HDP a podílela se téměř 8 % na celkové průmyslové výrobě. Více než polovina směřovala do států Varšavské smlouvy a cca jedna pětina byla exportována do rozvojových zemí. V letech 1984-1988 Československo vyvezlo zbraně a vojenskou techniku za 2,7 mld USD (v cenách roku 1985) a zařadilo se tak na sedmé místo mezi světovými exportéry zbraní. O rok později, po dílčím poklesu v polovině 80. let, dosáhly vrcholu i výdaje na obranu, které činily téměř 38 mld Kč.
Současně se však Československo, stejně jako SSSR a ostatní socialistické státy, potýkalo s klesající výkonností národního hospodářství, a další zvyšování výdajů na obranu a zbrojní výroby již bylo neúnosné. Proto bylo rozhodnuto, že výdaje na obranu a bezpečnost mají de facto kopírovat vývoj národního důchodu. Výhledově se počítalo s jejich postupným snižováním, takže v roce 1992 se oproti roku 1989 měly snížit o 10 %.
Na přelomu 80. a 90. let pokles zbrojní výroby pokračoval rychlým tempem. Objevily se vážné problémy s odbytem čs. zbraní v rozvojových zemích, ale také v rámci Varšavské smlouvy. Zcela zásadní vliv mělo značné snížení požadavků na již sjednané dodávky letecké techniky, tanků a bojových vozidel pěchoty do Sovětského Svazu. Vzhledem k odlišné struktuře zbrojní výroby v českých zemích a na Slovensku (tanky, bojová vozidla pěchoty) se krize zbrojní výroby projevila nejdříve u slovenských zbrojovek a byla mnohem intenzivnější. Na počátku 90. let se krize přelila i do českých podniků.
K rozsáhlému omezování zbrojní výroby došlo ve velmi krátkém časovém období 3-4 let a toto rychlé snížení zapříčinilo, že zvolené náhradní programy civilní výroby nemohly v žádném případě pokles zbrojní výroby kompenzovat (podle odhadů jen z jedné pětiny až jedné třetiny). Pokles ještě umocnilo rozdělení státu, kdy byly zpřetrhány kooperační a subdodavatelské vztahy (české závody se také ocitly bez podstatné části vývojové a zkušební základny). Proces konverze zbrojní výroby ovlivnily ekonomické a politické reformy a přechod na tržní ekonomiku. Cesta k prosperujícímu hospodářství se ukázalo být mnohem obtížnější a původní optimistické představy tak musely být korigovány.
Jaroslav Láník