Little Boy, Fat Man: bomby, které změnily svět

Použití atomových bomb proti Japonsku na samém sklonku druhé světové války znamenalo nejen kardinální zvrat v oblasti vojenské techniky, ale mělo i zásadní význam z hlediska historie celého lidstva. Svět po srpnu 1945 byl náhle jiný, než všechny minulé epochy.

Použití jaderné bomby v závěrečném období druhé světové války vyvolalo diskusi, co bylo jeho hlavním cílem. Chtěly USA demonstrovat především svou sílu a ovlivnit jednání se Sovětským svazem, nebo v popředí stála snaha co nejdříve ukončit válku s Japonskem a vyhnout se nutnosti vylodění na japonských ostrovech? Po zkušenostech z tvrdých bojů na Okinawě a řadě dalších míst, kdy Japonci bojovali do posledního muže, dosahovaly odhady možných ztrát amerických vojáků hrozivých rozměrů.

K úspěšnému testu jaderné zbraně došlo 16. července 1945, těsně před začátkem jednání Postupimské konference, v poušti Nového Mexika na polygonu Alamogordo. Tento test byl výsledkem projektu Manhattan, což byl krycí název pro americký utajený vývoj atomové bomby za druhé světové války. V jeho čele stáli genpor. Leslie Groves a fyzik J. Robert Oppenheimer. Ten 2. prosince 1942 provedl úspěšnou řetězovou reakci štěpení jader uranu. Poznatky získané z projektu Manhattan posloužily k sestrojení pum Little Boy a Fat Man shozené na japonská města Hirošimu a Nagasaki.

Místa bombardování nebyla vybrána náhodně. Ve dnech 10. - 11. května 1945 cílový komisní výbor v Los Alamos v USA vedený J. Robertem Oppenheimerem doporučil jako možné cíle města Kjóto, Hirošimu, Jokohamu a zbrojní sklady císařské armády v Kokuře. Místa byla vybrána podle následujících kritérií: cíl byl větší než čtyři kilometry v průměru a byl důležitým strategickým bodem v obydlené oblasti, výbuch musí vytvořit značné poškození, dále nemělo být až do srpna 1945 místo útoku pravděpodobně obsazeno běžnými konvekčními prostředky. Šlo také o získání co největšího psychologického účinku proti Japonsku a vytvoření dostatečně velkého významu zbraně, který by ocenila i mezinárodní publicita.

Vybrané cíle nebyly pro větší efekt zahrnuty do nočních náletů amerického letectva. Po neúspěšných diplomatických jednáních, šestiměsíčního strategického bombardování a odmítnutí ultimáta spojenců (Postupimská deklarace), aby japonské císařství kapitulovalo, přešly Spojené státy k použití atomových zbraní. Podle nařízení prezidenta USA Harryho Trumana provedlo americké letectvo v pondělí ráno 6. srpna 1945 útok na Hirošimu.

Nálet provedl letoun B-29 Enola Gay pod vedením pilota plk. Paula Tibbetse. Vzlétl z letecké základny Tinian v západním Pacifiku vzdáleného asi šest hodin letu od Japonska. Enola Gay (pojmenovaná podle Tibbetsovy matky) byla doprovázena dvěma dalšími letadly B-29; The Great Artiste pod vedením mjr. Charlese W. Sweeneyho a bezejmenný letoun, později pojmenovaný jako Necessary Evil, sloužící jako fotografické letadlo. Jemu velel kpt. George Marquardta.

Po odletu z Tinianu se letadla oddělila a opět setkala až v Iwodžimě, ve výšce 2 440 metrů a vydala se směrem k Japonsku. Letouny dorazily k cíli při dobré viditelnosti ve výšce 9 855 metrů. Asi hodinu před bombardováním zachytil japonský radar americká letadla blížící se k jihu Japonska. Výstraha byla odeslána do mnoha měst, včetně Hirošimy. Radiolokátor v osm hodin v Hirošimě určil, že počet přilétajících letadel je velmi malý, pravděpodobně ne víc než tři. Byl vyvolán letecký poplach, ale aby Japonci šetřili palivo, rozhodli se neposlat stíhačky proti tak malé formaci. Civilní rádio vysílalo upozornění a radu, aby se lidé schovali do protileteckých krytů, jestliže by byly B-29 skutečně spatřeny; očekával se totiž spíše nějaký druh průzkumu.

Ve čtvrt na devět byla první atomová bomba Little Boy shozena z letadla a 57 sekund padala k předurčenému místu exploze ve výšce asi 600 metrů nad městem. Díky bočnímu větru nebyl zasažen cílový bod most Aioi, ale výbuch nastal nad 240 metrů vzdálenou klinikou Shima Surgical. Výbuch byl rovnocenný asi 13 kilotunám TNT. Rádius celkového zničení byl asi 1,6 kilometru s následným požárem v okruhu 11 km². Američané odhadovali, že 12km² města bude zničeno. Japonské úřady určily, že 69 procent budov bylo zničeno a dalších 67 procent poškozeno. Zhruba 70 000 – 80 000 lidí, 30 procent populace Hirošimy, bylo zabito okamžitě, dalších 70 000 obyvatel podlehlo svým zraněním.

Japonská vláda však stále nereagovala na ultimátum spojenců, naopak podala přes Švýcarsko protestní dopis USA. Proto ráno 9. srpna 1945 vzlétl další letoun B-29, jemuž velel mjr. Charles W. Sweeney, nesoucí nukleární bombu Fat Man s úmyslem bombardovat město Kokura s náhradním cílem Nagasaki. Plán pro druhý útok byl téměř shodný jako s náletem na Hirošimu, se dvěma B-29 letící hodinu napřed jako povětrnostní průzkumníci a další dva navíc jako navigační a fotografická podpora.

Když letadla (pouze dvě) dorazila nad město Kokura, zjistily posádky, že jejich cíl náletu je ze sedmdesáti procent zahalen mraky. Ani po třech obletech se situace nezměnila, proto letadla zamířila k náhradnímu cíli, městu Nagasaki. V jedenáct hodin byla na průmyslovou část města shozena bomba Fat Man. Exploze o síle 21 kilotun TNT vyvolala teplotu odhadovanou na 3 900 stupňů celsia a vítr o rychlosti asi 1 005 km/h. Obětí okamžitě zabitých výbuchem bylo odhadováno na 45 000 – 70 000.

Po těchto náletech vyhlásil 15. srpna císař Hirohito ve svém projevu, že Japonsko přistupuje na podmínky Postupimské deklarace a je připraveno kapitulovat. Provedené nálety na japonská města zkrátila odpor Japonska vůči spojencům. Američané se vyhnuli tolik obávanému vylodění na vlastních ostrovech Japonska a zároveň připomněli spojencům, především Sovětskému svazu, že od této chvíle disponují zbraní o hrozivé síle, kterou v hájení amerických zájmů kdykoli použijí.

Jan Šach