Lowryho válečný obraz se vrátil do Manchesteru

Když se hovoří o britských oficiálních válečných umělcích ve druhé světové válce, jméno malíře L. S. Lowryho se příliš často neuvádí. A to přesto, že dnes patří k nejoblíbenějším anglickým výtvarníkům, jeho díla se na aukcích prodávají i za miliony liber. Nakladatelství Unicorn také vydalo před časem novou knihu, v níž se Richard Mayson věnuje části Lowryho tvorby.

Jeden Lowryho válečný obraz, Cestou do práce, si vybrali kurátorky Imperiálního válečného muzea pro své šestnáctiminutové video, v němž představují některé práce válečných malířů z druhé světové války. Video, které je dostupné na webových stránkách muzea v rámci nového programu Dobrodružství historie, je sice určeno především pro mládež, ale zaujetí, s jakým obě kurátorky líčí příběhy několika obrazů a jejich autorů, přitáhne ke sledování i mnoho dospělých diváků. Dozvíme se od nich například, že manchesterská továrna, k níž kráčejí lidičky na Lowryho obrazu, se jmenovala Mather & Platt a za války se tu vyráběly pláště barážových balonů.

Právě olejomalba Cestou do práce, kterou malíř vytvořil v roce 1943, se před časem po dlouhé době vrátila do svého „rodného města“ – stala se součástí stálé expozice manchesterského Imperiálního válečného muzea Sever. Obraz tam instalovali po pečlivém restaurování, kdy byl například odstraněn vnější nepůvodní lak a olejomalba mohla zazářit v původních barvách. O restaurování si můžete prohlédnout video ZDE, rovněž z produkce IWM.

Vytvoření tohoto díla, které mělo dokumentovat život na „domácí frontě“, zadal Lowrymu Poradní výbor pro válečné umění (War Artists Advisory Committee – WAAC). Malíř za něj obdržel 25 guineí. Po válce se obraz dostal do sbírky Imperiálního válečného muzea; je jedinou Lowryho prací, které muzeum vlastní.

L. S. Lowry samozřejmě během válečných let vytvořil nejméně desítku dalších pláten, které jsou v majetku britských regionálních galerií nebo soukromých sběratelů. K nejznámějším patří olejomalba Oblast zasažená „blitzem“ z roku 1942 (dnes v The v Lowry Collection, Salford) nebo VE Day (toto plátno vlastní Glasgow Museums). Ztvárnění atmosféry 8. května 1945 si u něj objednala Artists International Association. Záhy po válce byl obraz součástí výstavy This Extraordinery Year v prestižní londýnské Whitechapel Gallery.

Laurence Stephen Lowry, jak zní celé jeho jméno (téměř vždy však bývá uváděn jen iniciálami L. S.) se narodil 1. listopadu 1887 ve Stretfordu, jež je dnes součástí Manchesteru. V této průmyslové metropoli či v jejím okolí také strávil celý svůj život. Od roku 1910 až do odchodu do důchodu v roce 1952 pracoval jako úředník a výběrčí nájmů u společnosti Pall Mall Property. I když maloval převážně po večerech a v noci, nebyl nějakým amatérským či naivním malířem; v letech 1905 až 1925 studoval výtvarné umění na různých uměleckých školách v Manchesteru. Z jeho učitelů na něj měl největší vliv francouzský malíř Adolphe Valette, který se přestěhoval do Manchesteru na konci roku 1904. Svým tvaroslovím mu byl také blízký další francouzský malíř – Maurice Utrillo.

I když vycházel z tvorby francouzských impresionistů, znal dobře rovněž anglické prerafaelity, dokázal si vytvořit svůj vlastní, naprosto nezaměnitelný realistický styl malby, svůj vlastní rukopis. Stal se malířem průmyslové krajiny severní Anglie, a rovněž do značné míry malířem dělníků. Nikdo jiný nedokázal zachytit industriální Anglii první poloviny 20. století tak dobře jako on.

Ostatně malování bylo pro něj vším. Jednou na otázku „co děláte, když nemalujete?“ odpověděl: „Myslím na malování.“ Během svého života vytvořil na tisíc obrazů a osm tisíc kreseb.

Již od dvacátých let minulého století své obrazy pravidelně vystavoval v různých anglických galeriích a výstavních síních. V roce 1932 představila v rámci přehlídek moderního umění jeho tvorbu nejen the Manchester Academy of Fine Arts, ale i londýnská Royal Academy. Svou první samostatnou výstavu však měl teprve v roce 1939 v londýnské Alex Reid & Lefevre Gallery, v rodném Manchesteru pak samostatně vystavoval o dva roky později. V roce 1942 se stal oficiálním válečným malířem.

V roce 1953 si u něj britská vláda objednala obraz korunovace královny Alžběty II. Zaplatila za něj celých sto liber a až do roku 2002 visel na britské ambasádě v Moskvě. Poté, u příležitosti královnina Zlatého jubilea, byl tento obraz vystaven v sídle britských premiérů v Downing Street č. 10. L. S. Lowry zemřel 23. února 1976 na zápal plic. V září téhož roku uspořádala londýnská Royal Academy of Arts do té doby největší výstavu jeho prací.

L. S. Lowry patří ve své vlasti k nejoblíbenějším malířům. Až na výjimky, k nimž patří zejména tajemné opuštěné krajiny, jsou jeho obrazy zcela zaplněné desítkami, někdy až stovkami postaviček, které připomínají zápalky. Proto je Lowry v Británii velmi často označován jako matchstick master.

Lowryho olejomalby působí možná na první pohled docela vesele, ale podíváme-li se na ně pozorněji, dokážeme poznat, že svými obrazy upozorňoval na bídu tehdejší dělnické třídy, na obrovskou nezaměstnanost, která zejména ve třicátých letech minulého století postihla Manchester a jeho široké okolí. A Lowrymu se to jeho poetickým způsobem podařilo mistrovsky ztvárnit.

Zatím poslední velkou retrospektivní výstavu jeho prací uspořádala londýnská galerie Tate Britain od června do října 2013.

Imperiální válečné muzeum Sever umístilo do své stálé expozice spolu s Lowryho obrazem také dvě olejomalby britských válečných malířek Flory Lion a Anny Airey, které zachytily atmosféru ve zbrojních továrnách během Velké války. Anna Airey byla také jednou z prvních žen, které v roce 1918 zaměstnalo Imperiální válečné muzeum.

Jaroslav Beránek