Klenot dekorací lucemburského Řádu dubové koruny spolu s provedením stuhy již na první pohled zaujme nápadnou podobností s ruským Řádem sv. Jiří. S ohledem na dobové politické a společenské vazby to však není nijak překvapující.
Fotogalerie
Nizozemský panovník Vilém II. (1792-1849), který byl zároveň lucemburským velkovévodou, založil Řád dubové koruny 29. prosince 1841. Podoba dekorace byla ve vztahu k ruskému Řádu sv. Jiří zvolena záměrně, neboť královou chotí byla dcera cara Pavla I. Anna Pavlovna a sám Vilém II. obdržel Řád sv. Jiří za podíl na bitvě u Waterloo roku 1815. Původně byl řád udělován v Lucembursku i v Nizozemí, avšak v roce 1890 se stal výlučně řádem lucemburským, protože na nizozemský trůn měla v té době dosednout královna Vilemína. V Lucembursku ale podle starého sálského práva nemohla titul dědit žena za života mužských příbuzných, a v důsledku toho velkovévodství spolu s řádem přešlo na příbuzného Adolfa, vévodu Nassavského. Řád dubové koruny měl a stále má charakter univerzálního záslužného řádu, jenž může být udělen i cizincům. Prezentovaným exemplářem I. třídy velkokříže byl v roce 1923 dekorován Edvard Beneš.
Dekorace I. třídy řádu představuje klenot na velkostuze a náprsní hvězda. Na velkostuze vyvedené v kombinaci dvou žlutých a tří tmavě zelených pruhů je zavěšen klenot v podobě tlapatého kříže ze žlutého kovu o rozpětí ramen 56 mm. Avers i revers kříže je identický – v zeleně smaltovaném středovém medailonu se zlaceným mezikružím se nachází zlacená iniciála „W“ (Wëllem II.), převýšená korunou. Ramena kříže jsou vyplněna bílým smaltem. Stříbrná náprsní osmicípá hvězda o průměru 78 mm nese v zeleně smaltovaném středovém medailonu zlacenou iniciálu „W“ (Wëllem II.), převýšenou korunou. V červeně smaltovaném mezikruží se nachází zlacený opis: JE MAINTIENDRAI („Udržím“). Medailon je lemován věncem zeleně smaltovaných dubových listů. Cípy hvězdy tvoří vždy sedm briliantujících paprsků.
Jan Biederman