Lyžařský penzion kolébkou i hlavní základnou Rady tří

Historie na sklonku nacistické okupace největší české vojensko-partyzánské organizace Rada tří (R 3), která vznikla na torzech ilegálních organizací Obrana národa a Petiční výbor Věrni zůstaneme,  je velice bohatá. Vedle své hlavní operační oblasti na Českomoravské vysočině (Skupina generála Svatoně) zasahovala od Domažlic (Niva) přes Prahu (Zpravodajská brigáda, Avala–Modrý kruh) až po Beskydy (R 3 Beta) či jižní Moravu (R 3 Alfa). Další skupiny R 3 byly v Orlických horách, Posázaví, na Drahanské vysočině (R 3 Delta), Brně, Velkomeziříčsku (R 3 Tau) či Kroměřížsku.

Teprve po týdnu jsme dorazili 29. prosince 1944 asi v šest hodin ráno na Studnice u Nového Města na Moravě a asi v 7.30 jsem se heslem „Zimě zdar!“ prokázal Cyrilovi Musilovi...

To už jsme byli zcela na pokraji svých sil. Polda se navíc propadl hlubokým sněhem do vody. Nechal jsem ho s batohy v lese a šel k Musilovým. Dobrým orientačním bodem mi byl, již v Anglii avizovaný, skokanský můstek u jejich stavení, které sloužilo kdysi jako penzion pro lyžaře.

Cyril mne uvítal s rukou v kapse. Měl v ní pistoli. Řekl jsem mu heslo a on se zhrozil, jak vypadám. Vzal si rychle lyže a saně a šli jsme pro Poldu, než se pořádně rozední. Předtím mi dal štamprdli slivovice. Byl jsem po ní jako mátoha.

Potom jsme se s Poldou konečně u Musilů zuli. Ponožky jsme z nohou sundávali i z kůží. Nakonec jsme téměř půldruhého dne v Musilovic peřinách spali jako nemluvňata. Zatím nám otekly namrzlé nohy. Když jsme vstali, nemohli jsme vůbec chodit a chytali se mátožně nábytku.

Paní Růženka nám z ovčí kůže ušila jakési bačkory a dávala nám báječné koupele z výhonků mladého smrčí. Předtím nám Cyril po našem příchodu masíroval nohy v kýblu sněhu. Potom zavolali i známého doktora, který přinesl masti proti omrzlinám. Mezitím nám Cyril koupil za naše peníze, kterých jsme přivezli dost, lyže a lyžařské boty a už kolem 10. či 12. ledna 1945 jsme začali zkoušet „jezdit“.

Jinak ještě téhož večera v den našeho příchodu přišel za námi velitel Skupiny gen. Svatoně partyzán Zdeněk Kafka–Bříza a na Nový rok 1. ledna 1945 jsme navázali styk s vojenským zmocněncem R3 plukovníkem Richardem, což byl ve skutečnosti kapitán generálního štábu Karel Veselý–Štainer. Přišel i náš dobrý známý podporučík Franta Široký z paraskupiny CALCIUM, kterému jsem předal nové krystaly pro jejich radiostanici a on potvrdil naši totožnost...

Ze vzpomínek velitele výsadku TUNGSTEN kpt. Rudolfa Pernického – po únoru 1948 dlouholetého vězně komunistického režimu a po listopadu 1989 generálmajora v.v.

Z dlouhé řady míst, která jsou spojena s historií Rady tří, jež byla prostřednictvím výsadků CALCIUM, BARIUM, TUNGSTEN, PLATINUM a BAUXITE ve spojení s čs. exilem v Londýně, získala kontakty i na sovětské zpravodajské orgány a byla hlavním iniciátorem vzniku, ilegální a v závěru války povstalecké, České národní rady, stojí za zmínku místo jejích prapočátků.

Najdeme jej v malé osadě Studnice v srdci Žďárských vrchů 6 km od Nového Města na Moravě. Má se jednat o nejvýše položené ubytovací zařízení na Vysočině s vynikajícími sněhovými podmínkami. Před válkou šlo o známý lyžařský penzión Cyrila Musila, českého předválečného reprezentanta v běhu na lyžích. Ten vedle stříbrné medaile na mistrovství světa v běhu štafet na 4 x 10 km v roce 1934 získal mnoho dalších úspěchů.

Například na zimních olympijských hrách v roce 1936 v německém Garmisch Parkenkirchenu skončil Cyril Musil v běhu na 50 km sice „pouze“ na devátém místě, ale...

To bylo ovšem v zhoršující se politické situaci, kdy olympiádě kraloval Adolf Hitler a hákové kříže, bráno doma v rámci „střední Evropy“ jako obrovský triumf, protože před Musilem v tomto extrémně náročném závodě skončili „pouze“ 4 Švédové (se ziskem všech tří medailí!), 3 Finové a 1 Nor. Československý tisk i odborná a laická veřejnost oslavovala tehdy fakt, že za ním vedle dvou Norů a jednoho Fina zůstali také (vedle tří kolegů z národního mužstva) a závodníků z USA, Kanady, Jugoslávie, Polska, Rumunska, Japonska, Estonska a Lotyšska i tři reprezentanti fašistické Itálie a především čtyři němečtí závodníci s hákovým křížem na prsou! Mimochodem, nejlepší z nich Matthias Wörndle skončil až na 24. místě...

Na téže olympiádě reprezentoval československou armádu v běhu vojenských hlídek se střelbou na cíl i Cyrilův bratr Bohuslav! Této čtyřčlenné hlídce velel nadporučík horského dělostřelectva Karel Steiner, který v kritickém roce 1938 dokončil v hodnosti kapitána Vysokou školu válečnou. Ten se po nacistické okupaci českých zemí a po provokativně úředně změněným jménem na Štainer zapojil okamžitě do domácího odboje a když musel zmizet na počátku 1940 před gestapem z Prahy a hledat záchranu odchodem do ilegality,vzpomněl si na bratry Musilovi...

V Cyrilově lyžařském penzionu našel na určitou dobu úkryt a po zbytek války spolehlivou základnu, na které se seznámil s dalším uprchlíkem před gestapem univerzitním profesorem JUDr. Josefem Grňou (1897 – 1967). Právě oni dva stáli po heydrichiádě u zrodu organizace Jaro – základu budoucí Rady tří, ve které působila řada obdivuhodných osobností – generál Vojtěch Boris Luža, pplk.jezd. Josef Svatoň, kpt.gšt. Josef Robotka, JUDr. Rastislav Váhala, Veleslav Wahl...

V této dlouhé řadě vlastenců, mezi kterými nechyběli vedle generála či univerzitního profesora sedření rolníci, lesníci, studenti, právníci, dělníci či evangeličtí faráři, hrála zvláště významnou roli rodina Musilova. Především Cyril, který v zimních měsících dokázal na lyžích s tajnými zprávami zdolat i stokilometrovou vzdálenost, se aktivně podílel vedle budování úkrytů pro odbojáře a partyzány, jejich zásobování potravinami a přípravách leteckých shozů zbraní či pomoci parašutistům. Jednou se i „zapletl“ do přestřelky s nacisty.

I díky jemu a jeho blízkým mohla časem vzniknout rozsáhlá odbojová organizace, která je dodnes stále ještě nedoceněna.

K předchozímu textu zbývá jen dodat hořkou doušku o poválečných osudech Cyrila Musila a jeho velice statečné a obětavé ženy Růženky. Cyril Musil byl zatčen Státní bezpečností v srpnu 1949 a po brutálním mučení ve vykonstruovaném procesu odsouzen na 20 let! V listopadu 1950 se mu však podařilo uprchnout z vězení v Ilavě a s pomocí odcizených lyží se dostat do rodného kraje a poté i za hranice.

Jeho žena Růženka však byla pomstychtivými komunisty odsouzena na 17 let, propuštěna byla po necelých 7 letech. Dožila potom zapomenuta po vyhoštění z domova na Karlovarsku.

Cyril, neustále toužící po návratu do vlasti, zatím nedaleko Toronta provozoval penzion a lyžařský obchod a školu, krátce trénoval kanadskou reprezentaci. Zemřel 17. dubna 1977 za dodnes nevysvětlených okolností, kdy nejedna indicie tehdy vedla k tomu, jak před lety sdělil autorovi těchto řádků bývalý parašutista a politický vězeň komunistického režimu Rudolf Pernický, že za jeho násilnou smrtí kvůli zájmu o jeho majetek stála tehdy jeho tehdejší slovenská družka se svou dcerou. Jeho velký sen o návrat na Studnice se tak nevyplnil.

Penzion, který dnes vlastní jedna z jeho dcer, však zůstává trvalou připomínkou jedné z velkých kapitol historie českého hnutí odporu proti nacistickým okupantům.

Jindřich Marek