Mistři gymnasté a jejich sokolské příběhy

Víte, jak vypadaly olympijské medaile, které v meziválečném období získali čeští sportovci - členové Sokola? Výjimečnou kolekci medailí lze shlédnout v Armádním muzeu Žižkov, na výstavě Pod křídly Sokola.

Sokolové vždy patřili k výborným gymnastům. Žádný div, vždyť základem sportovní činnosti Sokola bylo jednoduché tělesné cvičení. Jeho vyšší formou je gymnastika, v níž posléze čeští i českoslovenští sportovci dosáhli vynikajících výsledků na mezinárodním poli. Ostatně právě gymnastka Věra Čáslavská patří k našim vůbec nejúspěšnějším sportovcům všech dob. Bez tradice sokolských cvičení a masové sokolské základny by ovšem česká a československá gymnastika vůbec neexistovala.

Sokolská tradice cvičení se zúročila především v období první republiky. Právě v této době získali sportovci-sokolové v gymnastických disciplínách cenné kovy na olympijských hrách. Některé z těchto medailí jsou souborně vystaveny i v několika vitrínách na výstavě Pod křídly Sokola, která v Armádním muzeu Žižkov mapuje stopadesátiletou historii této tělovýchovné a společenské organizace. Většina medailí byla na výstavu zapůjčena ze sbírek Národního muzea.

Vystavena je zde kupříkladu vůbec první zlatá olympijská medaile, kterou pro Československo získal v roce 1924 na VIII. olympijských hrách v Paříži gymnasta Bedřich Šupčík (1897-1957). Vedle ní leží také bronzová medaile, kterou Šupčík vybojoval v gymnastickém víceboji. Šupčík se sportu po první světové válce aktivně věnoval v Sokolské jednotě v Brně, nominaci na olympiádu získal na poslední chvíli. Disciplínu šplhu na laně bez přírazu však zvládl bravurně, osmimetrovou výšku zdolal tehdy za 7,2 sekundy. Ve třicátých letech působil v Sokole v Praze, po roce 1948 se k němu ale komunistický režim nehlásil, při jeho zdravotních obtížích mu nijak nepomohl.

Další vystavenou medailí je zlatá medaile z IX. olympijských her v Amsterdamu, kterou získal za cvičení na bradlech Ladislav Vácha (1899-1943). Vácha se účastnil již dvou předchozích olympiád, v roce 1924 také získal dvě bronzové medaile - ve šplhu a při cvičení na kruzích. Ovšem teprve v Amsterdamu dokázal triumfovat. Vedle vítězství na bradlech získal ještě stříbro za cvičení na kruzích a stříbrnou medaili v soutěži družstev. Vácha se po skončení aktivní dráhy věnoval řízení sokolské jednoty ve Zlíně, po okupaci se zapojil do odbojové činnosti. Byl zatčen, mučen gestapem, po propuštění na následky mučení zemřel. O Váchovi jeho kolega, sokolský cvičitel František Erben, napsal: „Povaha veselá, samorostlá, ale nikoli lehkomyslná. Je miláčkem sokolského publika. Ale i v cizině mezi cvičenci je velmi oblíben. Je silný, smělý a všestranně nadaný. Na kruzích nemá vůbec soupeře ve světě tělocvičném. On si doslovně pohrává se všemi výdržemi, ať je to na kterémkoli nářadí…“

Na výstavě si můžete prohlédnout i stříbrnou medaili Vlasty Děkanové (1909-1974), kterou získala v soutěži gymnastických družstev na XI. olympijských hrách v Berlíně 1936. Vedle toho jsou zde i některé další pamětní medaile, které obdrželi účastníci meziválečných olympiád. Jistě pozoruhodné je například německé vyznamenání z olympijských her v Berlíně, na kterém jsou vedle sebe dva symboly: ten spodní tvoří pět olympijských kruhů, ten vrchní je nacistická svastika… Kuriózní spojení.

Nad vitrínami s medailemi je možné shlédnout i unikátní filmový záznam. Jde o cvičení Aloise Hudce na hrách v Berlíně, které mu vyneslo první místo a zlatou medaili. Hudcův výkon zde zachytila režimní nacistická režisérka Leni Riefenstahlová a následně ho použila ve svém filmu Olympia, který filmařsky novátorským způsobem zachycoval dění na olympiádě 1936.

Alois Hudec (1908-1997) patřil rovněž k mimořádně významným sportovcům a členům Sokola, dlouhá léta působil i v roli trenéra a cvičitele. On i jeho sourozenci propadli už jako malí sokolskému tělocviku, cvičili na vlastnoručně vyrobené hrazdě a bradlech. Nejstarší z rodiny, Antonín Hudec, se jako československý legionář v Rusku stal dokonce přeborníkem sibiřské armády. Alois se přitom musel vypořádat s handicapem, v roce 1913 prodělal záškrt a krátce nato lékaři konstatovali obrnu levé tváře a levé kyčle. Přestože za sebou tahal levou nohu, chtěl se vyrovnat klukům ze sousedství a už po půldruhém roce normálně chodil a od roku 1919 začal cvičit. I přes nevelkou výšku (159 cm) se vyznačoval mimořádnou vůlí i snahou o perfekci. Každý cvik si nejdříve přehrál ve své mysli: "Zavřel jsem oči a představoval jsem si v duchu cvik tak, jako kdybych jej viděl v biografu na plátně. Cvik jsem si v duchu buď zrychlil, nebo zpomalil tak, abych tělem přesně vycítil, co potřebuje, abych jej udělal."

Hudcův výkon z olympiády 1936 zachycený filmovou kamerou ve zpomalené sekvenci je skutečně impozantní, i dnes ho lze považovat za zcela bezchybný a o jeho prvenství tehdy nebylo žádných pochyb. Získal vůbec nejvyšší tehdy udělenou známku 9,8.

Výstava Pod křídly Sokola tak poskytuje možnost nahlédnout do jedné velmi významné, ale dnes už možná trochu méně známé kapitoly českého sportu. Expozici mapující celých 150 existence Sokola si lze prohlédnout v budově Armádního muzea Žižkov, v jeho přízemních sálech. Vstup na výstavu je zdarma.