Krátce po vzniku Československé republiky v roce 1918 vyvstala otázka nutnosti vytvoření a schválení definitivní podoby státní vlajky a znaku jako základních symbolů státní reprezentace. Proto byla již 31. prosince 1918 při Prezidiu ministerské rady ustavena tzv. znaková komise.
Tato komise byla složena z významných historiků, archivářů a umělců (Gustav Friedrich, Václav Vojtíšek, J. B. Novák, František Kysela). Problematice vlajek se komise věnovala poprvé 1. dubna 1919 a již v červenci téhož roku předložil Jaroslav Kursa přesně graficky rozkreslené návrhy státní vlajky tradiční bílo-červené barvy s modrým žerďovým klínem. Schválení návrhu příslušného zákona o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti č. 252 Sb. dne 30. března 1920 provázely bouřlivé diskuse v parlamentu i v odborných kruzích.
Součástí činnosti znakové komise bylo také přijetí definitivní podoby vlajky československého prezidenta. Stala se jí čtvercová vlajka s okrajem ve státních barvách, tvořených plaménky. Znázorňovala velký státní znak podle návrhu profesora Gustava Friedricha, včetně husitského hesla „Pravda vítězí“. Samostatná symbolika hlavy státu neměla ve střední Evropě dlouhou tradici. Demokratická země potřebovala zcela nový model a finální výsledek byl po všech stránkách velmi zdařilý.
Do těchto aktivit byli zapojeni od května 1919 i členové Uměleckého sboru Památníku odboje, z jejichž činnosti vzešly výtvarné návrhy státních vlajek, vojenských praporů, společně s nákresy budoucí podoby prezidentských vlajek a korouhve. První zasedání pléna Památníku odboje se konalo 24. května 1919. Jeho členové, významní umělci a architekti (František Kupka, Josef Gočár, František Kysela, Václav Špála, Otakar Španiel a další) se shodli na společném principu grafického řešení návrhů státní vlajky, vycházejícího z kombinace červené, modré a bílé barvy. V létě téhož roku předložilo znakové komisi své inspirativní předlohy celkem pět výtvarníků.
František Kupka se držel tříbarevné kombinace pruhů podle francouzského modelu. Jaroslav Benda a Jaroslav Jareš se blížili spíše Kursovým variantám s klínem. Čtvrtým z účastníků soutěže za Památník odboje byl architekt Vlastislav Hofman, který použitím pěti hvězd (dle znaků pěti zemí) vycházel z podoby Preissigovy vlajky našich krajanů v Americe. Jako poslední zaslal ze Spojených států své akvarely do soutěže i Vojtěch Preissig. Ani jeden z návrhů však nabyl na jednáních komise akceptován.
Kombinace pruhů na Kupkových akvarelech, které používalo již více států, nebyly použitelné. Neujalo se ani Preissigovo či Hofmanovo řešení s pěti hvězdami podle krajanské tradice, prosazované odpůrci Kursova klínu. Zajímavě a zejména harmonicky působily nákresy Jaroslava Bendy. U vojenských praporů se držel husitské symboliky červeného kalicha na černém poli.
Návrhy čs. státní a vojenské symboliky jsou součástí původní sbírky Vojenského historického ústavu v Praze.
František Kupka, Návrh vojenského praporu, 1919
Papír, akvarel, 9,5 x 13,2 cm
Vlastislav Hofman, Návrhy vojenské a prezidentské vlajky, 1919
Papír, akvarel, 38 x 33 cm
Jaroslav Benda, Návrhy vojenského praporu, státní, námořní a prezidentské vlajky, 1919
Papír, akvarel, 7 x 11 cm
Jaroslav Jareš, Návrh čs. státní vlajky, 1919
Papír, akvarel, 15 x 18 cm
Vojtěch Preissig, Návrh čs. státní vlajky, 1919
Papír, akvarel,
Ilona Krbcová