Nebyly elegantní, ale poskytovaly ochranu. Ocelové přilby rakousko-uherských vojáků.

07. 06. 2020

Na počátku 20. století byla v armádě rakousko-uherské monarchie zavedena pouze ochranná přilba pro dragouny. Tvar, který byl modifikován v roce 1905, vycházel z typu zavedeného již v roce 1850.

Fotogalerie

Důstojníci bosensko-hercegovinského pluku na italské frontě s ocelovými přilbami a ochrannými maskami. (Bernard Panuš)

V roce 1917 byl typický vzhled rakousko-uherských vojáků ve frontových oblastech doplněn nezbytnou ocelovou přilbou (Foto
sbírka VHÚ)

V roce 1915 se dragounská přilba stala základem improvizované ochrany hlavy přidáním ocelového ochranného krytu. Na jihozápadním bojišti se na podzim roku 1916 v hojnější míře rozšířilo nošení ukořistěných italských přileb. Přestože poskytovaly jen částečnou ochranu proti šrapnelům, byly distribuovány bojujícím jednotkám. Vojáci na průzkumných hlídkách byli nabádáni ke sbírání nejen nepřátelských zbraní, ale i ocelových přileb.

Ocelové přilby domácí výroby se během roku 1916 začaly masově rozšiřovat i u vojáků armád Ústředních mocností. Na rozdíl od elegantní přilby Adrian, která se již stala neodmyslitelnou součástí vzhledu nejen francouzských vojáků, byla německá přilba konstruována s větším důrazem na funkčnost. Není bez zajímavosti, že tvarem vycházela ze středověkého typu přilby, tzv. šalíře. Další desetiletí prokázala správnost zvoleného tvaru.

ZŠ