Nejen Praha, v květnu 1945 povstala i další česká a moravská města

Konec druhé světové války na území Čech a Moravy je sice nejčastěji spojován s Pražským povstáním, které vypuklo 5. května, ale různé střety s německou mocí se v mnoha městech odehrály již o několik dní dříve.

Myšlenka celonárodního povstání jako nejefektivnějšího příspěvku spojencům při očekávaném osvobozování ČSR vznikla prakticky okamžitě po německé okupaci v březnu 1939. Generálové Bílý, Ingr a Vojcechovský vytvořili k jejímu provedení organizaci ilegální armády, kterou nazvali ON – Obrana národa. Jednotky ON byly organizovány na územním principu. Obce a menší města stavěly roty, větší města prapory. Okresy pak tvořily pluky atd. Povstání mělo vypuknout po přiblížení se spojeneckých armád k českému území a znesnadnit, ne-li znemožnit německou obranu v tomto prostoru.

Velký rozsah ilegální organizace nebyl vhodný pro dlouhodobou ilegální práci a v dalším průběhu okupace gestapo v několika vlnách rozbíjelo velitelské struktury i nižší články ON. Na Moravě došlo v průběhu války ke sloučení zbytků ON s civilními odbojovými organizacemi do odbojové organizace R3 – Rada tří, která na myšlenku povstání rezignovala a orientovala se na partyzánský boj, též pod vlivem sovětských zpravodajských výsadků.

V Čechách se po zatčení generála Bláhy v říjnu 1944 stal posledním velitelem Obrany národa generál František Slunečko (krycí jméno Alex), skrývající se v ilegalitě na Mladoboleslavsku, který se 30. dubna 1945 přesunul do Prahy. Na výzvy čs. zahraničního rozhlasu vznikaly z věrných vlastenců na vesnicích a ve městech ilegální revoluční národní výbory, připravené převzít civilní samosprávu z rukou okupačních úřadů po očekávaném zhroucení Německa. Jejich protějškem a mnohde i součástí byla místní vojenská velitelství organizovaná aktivními i záložními důstojníky čs. armády.

Smyčka fronty se stahuje

Následkem německého teroru neexistoval na konci války v českém odboji civilní protějšek exilové vlády, ústředí domácího odboje. Komunisté, cílící na poválečné převzetí absolutní moci ve státě, vytvořili za pomoci svých satelitních organizací Českou národní radu, která se za takové centrum prohlásila. Ze skutečných odbojových skupin se jí podařilo napojit na Radu tří, od které získala radiové spojení s československým exilem. Komunisté, snad v koordinaci s Rudou armádou, chystali své povstání na 7. května 1945.

Němci se snažili do poslední chvíle vytvářet iluzi klidu v protektorátu „chráněného“ německou okupací. Ve skutečnosti válka stále více pronikala do každodennosti obyvatel českých zemí. Od léta 1944, kdy západní spojenci zahájili leteckou ofenzívu proti německé výrobě pohonných hmot, se protektorát i odtržená území staly cílem masivních strategických náletů. S přibližováním západní fronty přibývalo i útoků „hloubkařů“ či „kotlářů“, stíhacích letounů, útočících na pozemní dopravu. V protektorátu operovaly československé zpravodajské výsadky, vysílané z Londýna a od podzimu 1944 také v několika masivních vlnách vyslané výsadky sovětských zpravodajských služeb a armádního hloubkového průzkumu. Kolem nich se z českých ilegalistů i z uprchlých válečných zajatců tvořily partyzánské skupiny.

Dalším momentem, který radikalizoval český odpor proti Němcům, byly pochody a transporty evakuovaných vězňů zajateckých a koncentračních táborů před postupující frontou. Tyto pochody smrti na jaře 1945 mobilizovaly české vlastence při organizování potravinové a zdravotní pomoci podvyživeným vězňům a zajatcům. Němci na jaře 1945 též opevňovali české vnitrozemí. Totálně nasazení civilisté kopali zákopy a protitankové příkopy a stavěli protitankové překážky.

Na přelomu dubna a května 1945 fronta obtáčela české země od Dunaje na sever přes Šumavu, severní předhůří Krušných hor, Slezské podhůří Krkonoš, Orlických hor a Jeseníků, Opavsko, Hanou a Brno opět k Dunaji. Většina německých jednotek na této frontě podléhala skupině armád Mitte, malá část od Brna na jih skupině armád Ostmark. Němci předpokládali ústup bojem přes české území na západ, který měl trvat nejméně do 20. května. Situaci však začali Němcům komplikovat čeští povstalci.

Mimopražská povstání

V úterý 1. května se v Přerově rozšířila mylná zpráva, že Německo kapitulovalo. Povstalci vyvěsili československé vlajky, zajali místní německou posádku a podle pokynů, které už dříve vysílal československý zahraniční rozhlas, ustavili revoluční národní výbor pro správu civilních záležitostí.

Přerov ovšem ležel na důležité křižovatce v týlu německé 1. tankové armády, které právě hrozilo obklíčení od Opavy a od Brna. Bojové skupiny, vyčleněné z frontové armády a pohotovostní policejní útvary z Holešova a Olomouce město dobyly, osvobodily zajaté Němce, a popravily 24 zajatých povstalců. 1. tanková armáda přes město ustoupila na západ a Přerov byl více méně bez boje obsazen sovětskými vojsky 8. května.

Dne 2. května po mylné zprávě o německé kapitulaci vypukly nepokoje v Nymburce, které se však podařilo udržet v neozbrojených mezích. Téhož dne ale po vzoru Nymburka povstaly i sousední Poděbrady a po zprávách z Poděbrad Chlumec nad Cidlinou a Nový Bydžov. V Chlumci nad Cidlinou bylo povstání po dvou hodinách potlačeno německými policejními posilami z Kolína, v Novém Bydžově, potlačily povstání německé posily z Josefova. V Jičíně se po zprávách z Poděbrad a Nymburka shlukl dav na náměstí. Dav ale záhy rozehnalo německé vojsko, které pak hlídkovalo v ulicích až do 9. května. Téhož dne začaly přestřelky mezi Němci a vlasovci na Rakovnicku a Berounsku.

Z druhého na třetí květen zastavili práci horníci v Malých Svatoňovicích u Úpice, 3. května se přidaly se stávkou i úpické textilní továrny. Ve čtvrtek 3. května se o nepokojích v Nymburce, Poděbradech a v Jičíně rozšířily v horním Pojizeří. Po Železném Brodě se roznesla zpráva, že se má okamžitě zahájit otevřená akce na osvobození země z německého panství. V Chuchelně u Semil místní občané zabránili německým vojákům v odvozu materiálu z vojenského skladiště šatstva a prádla. Po přestřelce museli Němci naložený materiál vrátit do skladu. Povstalci z Chuchelny a z Komárova pak obsadili německou leteckou hlásku na Kozákově.

Po zprávě o povstání v Chuchelně povstaly také Semily a po zprávách ze Semil i Vysoké nad Jizerou a Jilemnice. Ve večerních hodinách padli první povstalci u celnice mezi Vysokým nad Jizerou a Sklenařicemi a mezi Plavy a Držkovem.

V Železném Brodě se občané shromáždili na náměstí a předseda správní komise předal civilní správu města revolučnímu národnímu výboru. S povstalci vyjednával velitel místní německé posádky. Vojsko se poté stáhlo do kasáren a také obyvatelstvo bylo vyzváno ke klidu. V Semilech povstalci odzbrojili německé četnictvo a Volkssturm. Místní posádku SS a Volkssturm odzbrojili povstalci také v Lomnici nad Popelkou.

Do Železného Brodu dorazila dvě nákladní a tři pancéřová auta a autobus s posádkou Sicherheitsdienstu z Mnichova Hradiště s úkolem udělat ve městě pořádek. Německý velitel města je s ohledem na předchozí jednání s povstalci odkázal do patřičných mezí. Nicméně odeslal vojenskou hlídku do Chuchelny, kterou tamní povstalci po krátké přestřelce odrazili.

Dne 4. května převzali iniciativu Němci. Vojenské posily z Turnova zpacifikovaly Železný Brod a Semily. Obyvatelé Chuchelny se před přesilou stáhli do okolních lesů. Jilemnici obsadil Volkssturm z Vrchlabí, Vysoké nad Jizerou obsadil Volkssturm a Hitlerjugend z Rokytnice nad Jizerou. Po obsazení města zde příslušníci Hitlerjugend zastřelili devět civilistů. Gestapo a vojsko z Jičína obsadilo Lomnici nad Popelkou, kde o den později popravilo čtyři zajaté povstalce.

Poté se 5. května Semily, Lomnice nad Popelkou a další města v Pojizeří zaplnila kolonami ustupující německé armády. Po opadnutí německého ústupu převzal 6. května moc v Semilech revoluční národní výbor. 7. května pak německá posádka i němečtí civilisté opustili město.

Akce dorazily do Prahy

Dne 4. května obdržely pošty, četnické a železniční stanice v protektorátu telegram ministra protektorátní vlády Kamenického, který nařizoval zavedení češtiny, jako jediného úředního jazyka v protektorátu Čechy a Morava. Němci sice záhy telegram dementovali, ale zpráva se mezitím bleskově rozšířila mezi českým obyvatelstvem a vyvolala masové odstraňování německých nápisů, vyvěšování doposud zakázaných československých vlajek a potyčky s německými úředními osobami, které se tomu snažily bránit.

Ráno 5. května povstala Plzeň. Generál Slunečko se dopoledne 5. května po zhodnocení situace rozhodl zahájit boj. Aktivoval vojenské velitelství velké Prahy „Bartoš“ s působností na území hlavního města a své velitelství „Alex“ s působností v zemi České. Čeští policisté, četníci a protektorátní vládní vojáci započali obsazovat strategické body v Praze.

Při obsazování českého rozhlasu narazil policejní oddíl na neočekávaně silný odpor a volání o pomoc provedli ve 12.33 rozhlasoví hlasatelé přímo do éteru. Po tomto zveřejnění propuklo povstání na celém doposud neosvobozeném českém území. Civilní správu v obcích přebíraly revoluční národní výbory, jednotky místních povstaleckých vojenských velitelství oblehly a v mnoha případech zlikvidovaly místní německé posádky. Povstalci paralyzovali protektorát a ochromili týlový provoz skupiny armád Mitte.

Po informaci z Prahy, že protektorát nelze již politicky ani vojensky udržet, vyjednavači posledního německého vůdce, admirála Dönitze, zahájili jednání, na jehož konci byl brzy ráno 7. května podpis německé bezpodmínečné kapitulace před všemi spojenci v Remeši. Válka v Evropě měla skončit o půlnoci z 8. na 9. května 1945.

Tomáš Jakl