Kovové, normované, smaltované desky pro označení ulic velkých měst se začaly objevovat ve větší míře až po vzniku Československé republiky. Nejprve byly v barvě červené základní s bílými šablonovanými písmeny a páskovými okraji, později přibyla na okraj pod bílou ještě základní modrá. Také Vojenský historický ústav Praha má ve svém fondu některá označení obcí či ulic.
Desky s označením ulic byly v minulosti nejen umisťovány, ale se změnou názvů – především z důvodů politických a ideologických - bývaly také odstraňovány. Mnohdy nešetrným způsobem, kdy dochází k nevratné destrukci sklovité vrchní vrstvy a deformaci kovového podkladu. Sejmuté desky jsou většinou nenávratně ztraceny - jen zlomek z nich skončí v soukromých, případně státních sbírkách. Vojenský historický ústav Praha nicméně shromáždil ve svém fondu některé typy označení obcí a ulic, organizací, případně firemních výrobků.
Nyní ke konkrétním cedulím. Zušlechtěný povrch sklovitou smaltovanou vrstvou vyniká velkou trvanlivostí proti škodlivým vlivům městské aglomerace a je prakticky nezničitelný. Vlastní smalt je směs živce, sody, křemene, boraxu a barvících kysličníků. Po granulování a semletí na jemnou kašovitou hmotu se aplikuje na předem dokonale připravený železný plech mořený v kyselině solné. Po vysušení (jen několik minut) dojde k jeho vypálení při teplotě 850°C.
Zpravidla se smaltuje dvakrát. První je izolační vrstva, která slouží jako základní. Další lze nanášet pomocí stříkání, případně šablonování. Pro záruku kompaktnosti lze přidat ještě kysličníky kobaltu, případně niklu. V tomto případě se „pálí“ při vyšších teplotách. Plocha smaltu se dá na ploše ve vrstvách malovat, šablonovat ozdobnými ornamenty, případně do ní lze vkomponovat fotografickou reprodukci.
Starší smalty lze také s úspěchem restaurovat, ale pouze za předpokladu, že je zachovalé pevné, korozí nenarušené jádro podkladové železné desky. Vzhledem k tomu, že „naše“ uliční cedule by po rekonstrukci smaltu zcela ztratily vypovídací hodnotu doby, byla zvolena metoda citlivé konzervace s cílem zabezpečit sbírkový materiál před další destrukcí.
Povrch tabulí byl z části pokryt vrstvami degradovaných nátěrových hmot a omítkových barev. Bílé a modré šablonování orámovaných okrajů tím ztratilo kompaktní návaznost. Zpočátku, při prvním průzkumu se jevilo ve větší míře jako mechanicky porušené, téměř až na holý kov. Později se však ukázalo, že obava je neopodstatněná.
Rohy jsou však většinou oštípané, deformované v důsledku necitlivého snímání ze stěn domů, kdy byla zřejmě použita značná síla. Zadní strana je kompletně pokryta silnou korozní vrstvou, která je porézní, nestabilní a drolivá.
Samotná práce začala nezbytnou fotodokumentací, konzervátorským průzkumem, který stanovil časový sled použitých technologií, a zámyslem provedených zásahů. Smaltovaný povrch – chemicky stálý, odolný kyselinám a rozpouštědlům – umožnil veškeré nečistoty odstraňovat chemicky, rozpouštědlem v kombinaci s postupným odkartáčováním jednotlivých vrstev kartáči s umělými vlákny. Práce byla sice zdlouhavá, neboť v některých částech, převážně okrajích, byly až tři vrstvy nátěrových hmot různého složení, ale přinesla kvalitní výsledek.
Smalt je po odstranění veškerých nečistot dokonale lesklý a v původních „hlubokých“ barvách. Odštípané části až na kov bylo nutné částečně mechanicky, v kombinaci s chemií, odrezit, odstranit navrstvenou odpadávající krustu a nakonec stabilizovat pevně ulpělou zakotvenou korozi.
Konečná úprava, vhodná pro deponování, je provedena opakovaným navoskováním a rozleštěním vosku REVAX. Uliční cedule budou v budoucnu použity k expozičně-výstavním účelům.
Petr Moudrý