Vychází letošní čtvrté číslo čtvrtletníku Historie a vojenství, které vydává Vojenský historický ústav Praha. Číslo 4/2017 přináší kromě jiného i dva pozoruhodné materiály, které popisují méně známé skutečnosti týkající se druhé světové války. Jedná se o text věnovaný atentátu na důstojníka SS v Brně v únoru 1945 a také o materiál zachycující existenci loutkového divadla Bajka u československých jednotek působících na Středním východě.
„Atentát, který měl být zapomenut“, s podtitulem K činnosti odbojové skupiny Předvoj na Brněnsku v letech 1944-1945. Tak se jmenuje obsáhlý text Jiřího Skoupého, který se vrací k dodnes velice málo známé události, která se odehrála 7. února 1945 v Brně. Alois Bauer a Vladimír Blažka zde provedli atentát na příslušníka SS Augusta Gölzera, který na následky střelných poranění zemřel.
Autor se ve svém obsáhlém textu zabývá nejen provedením činu, ale podrobně se rozepisuje o okolnostech a pozadí celé akce. Zabývá se otázkou členství atentátníků v revoluční skupině Předvoj, které není dosud zcela vyjasněno, jsou zde pečlivě nastíněny osudy těch, kteří atentát provedli, tak jejich oběti. Dále je zde popsáno vyšetřování, které bohužel vedlo až k dopadení atentátníků. Svoji roli sehrálo i prozrazení jejich identity. Událost měla ještě dohru po osvobození, kdy byl dopaden ten, který oba atentátníky popravil, tedy německý kriminální rada Koslowski. Právě on měl být navíc tím mužem, na něhož měl být původně spáchán atentát.
Materiál tak nabízí mimořádně pozoruhodný příběh a pokud jeden z mezititulků zní Alej vroubená otazníky, pak by se to dalo vztáhnout i na celý případ. Autor však odvedl precizní práci při svém záměru o přesné zachycení celé události a dalších souvislostí.
I během válečných události byl čas na oddych a kulturní vyžití, ovšem loutkové divadlo Bajka, které působilo u československých jednotek na Středním východě za druhé světové války, je skutečně výjimečné. Existenci divadla popisuje Ivo Pejčoch v textu „Bajka – loutkové divadlo československých jednotek na Středním východě“.
Tvůrcem a principálem divadla byl svobodník Zdeněk Hapala (1905-1971) a s budováním své scény začal již v roce 1941. Celkem se dalo dohromady sedmnáct dobrovolníků. Pro dospělé hráli poprvé v květnu 1942 v Jeruzalémě, soubor hrál i v polštině a posléze v angličtině. Divadlo uvádělo dramatické hry, ale i politicko-satirické skeče, někdy i pantomimické. Existence souboru skončila v roce 1943, po odchodu čs. jednotek z oblasti. Smutným dovětkem k příběhu divadla je osud tří jeho členů, kteří se stali obětmi politických procesů v 50. letech.
Dalším stěžejním materiálem je text Jiřího Plachého „Agent TOR – špion, který prozradil tajemství „dne D““. Jedná se o spletitou causu vztahující se k invazi spojeneckých jednotek ve Francii v roce 1944, přičemž nacisté jen několik dnů před akcí skutečně obdrželi přesnou zprávu o tom, kdy a kde se chystá invaze. Nicméně nevěnovali zprávě v záplavě dalších informací tohoto druhu tu správnou pozornost. Významnou roli v celém případu hrály osoby spojené s předválečným Československem – Paul Fidrmuc, který inkriminovanou zprávu o invazi odeslal do Berlína 1. června 1944 (narodil se v Krnově, vyrůstal v Břeclavi), a také Rudolf Ratschitzký, podle Fidrmuce jeho londýnský informátor a vzdálený příbuzný.
Jiří Suchánek se v textu „Pozapomenutý osud brigádního generála Bohumila Kaprála“ věnuje životní dráze vojáka, který během druhé světové války působil u našich zahraničních jednotek v několika velitelských funkcích. Kaprál (1895-1976) byl již za první světové války členem legií, za první republiky dále pokračoval ve vojenské kariéře, na přelomu let 1939-1940 pak odešel do zahraničí a působil ve Francii a pak ve Velké Británii.
Dalším materiálem z oblasti personálií je text Pavla Kreisingera „Plukovník generálního štábu Jan Krček (1901-1961)“. Krček patřil k významným osobnostem protinacistického odboje, i on působil za války ve Velké Británii a byl i jedním z velitelů Jana Kubiše a Josefa Gabčíka. Krček byl také jedním z mála mužů, kteří byli zasvěceni do příprav chystané operace ANTHROPOID, tedy atentátu na Reinharda Heydricha.
Jakým způsobem se slavily vánoce v zákopech první světové války, o tom referuje v materiálu „Vánoce v zákopech“ historik VHÚ Petr Bjaček. Při psaní svého textu vycházel z početné řady deníků, vzpomínek a dalších psaných osobních materiálů, které se k této tematice vztahují a jsou ve sbírce Vojenského historického ústavu Praha. Bjačkův text je prokládán citacemi z deníků a záznamů, nechybí ale ani zajímavá fotografická dokumentace.
Válečný rok 1917 z hlediska leteckých bojů rekapituluje ve svém textu kurátor Leteckého muzea Kbely Jan Sýkora – jeho příspěvek nese název „Velká válka v oblacích, 1917 – krvavá žeň“. Autor zde zmiňuje, že Spojenci i Němci v daném roce již plně využívali nově budované specializované jednotky – stíhací, bombardovací i průzkumné. Růst výkonu motorů také umožnil nasazení pevnějších letadel, která unesla více výstroje a výzbroje. I tento materiál se může pochlubit skutečně bohatou fotodokumentací.
Závěrečná část více než stopadesátistránkového čísla 4/2017 čtvrtletníku Historie a vojenství obsahuje kratší materiály, které se věnují nejrůznějším oblastem. Michal Burian shrnuje v textu Výstavní činnost VHÚ v roce 2017 celou paletu expozic, které náš ústav v tomto roce připravil, Petr Moudrý a Jakub König přispěli svými materiály, které popisují restaurování kordu české šlechty, resp. jezdecké šavle. Jaroslav Láník pak rekapituluje podzimní vědeckou konferenci věnovanou válečnému roku 2017, kterou připravil VHÚ.
Další materiály jsou například stručným popisem některých zahraničních vojenských institucí: Vojenského muzea ve Vídni či Imperial War Musea v Duxfordu. Nechybí ani recenze některých knižních titulů, které se věnují oblasti vojenské historie.
Časopis Historie a vojenství vydává Vojenský historický ústav Praha, číslo 4/2017 vyšlo v těchto dnech a výtisky v ceně 99 korun je možné koupit v běžných prodejních sítích.