Nivellova ofenziva, další marný masakr v první světové válce

Po mohutné dělostřelecké palbě zaútočily 9. dubna 1917 britské jednotky na německé pozice nedaleko města Arrasu. O týden později se k nim připojila i francouzská armáda, která svůj úder směřovala jihovýchodněji k řece Aisne, mezi městem Soissons a údolím Champagne. Začala tak společná ofenziva britských a francouzských vojsk na západní frontě, jež vešla do dějin jako tzv. Nivellova ofenziva.

Cíle ofenzivy byly ambiciózní: vybřednout ze zákopové války, v krátké době prolomit nepřátelské linie a uštědřit německé armádě rozhodující úder. Výsledek však naprosto zaostal za očekáváním a utrpěné ztráty dohnaly francouzskou armádu až na pokraj vzpoury.

Situace na počátku roku 1917

Rok 1916 na západní frontě se nesl ve znamení velkých opotřebovávacích bitev u Verdunu a na Sommě, v nichž obě strany téměř vykrvácely, aniž by dosáhly výraznějších úspěchů. Ani na dalších frontách války se přes veškeré úsilí znepřátelených stran nepodařilo docílit rozhodnutí. Na sklonku roku se tak mohlo zdát, že si lépe vedou Ústřední mocnosti, neboť fronta v Evropě se vinula až na výjimky územím států Dohody – pouze na řece Soči se válčilo na rakousko-uherské půdě.

Jiné aspekty války, např. surovinové zdroje, výrobní kapacity i možnost přisouvat na fronty čerstvé síly z kolonií, však v delším výhledu hrály ve prospěch Dohody. Ta si uvědomovala svůj narůstající strategický potenciál a rozhodla se vystupňovat válečné úsilí, aby v nejbližší době dosáhla konečného vítězství.

Již na podzim 1916 byla na válečné poradě dohodových armád v Chantilly za předsednictva velitele francouzské armády gen. Josepha Joffra dohodnuta společná ofenzíva francouzské i britské armády na západní frontě. Úder měl směřovat ze dvou směrů, severněji v prostoru Arrasu a jižněji mezi Sommou a Oisou.  Ústřední mocnosti pod německým vedením naopak předpokládaly, že na všech frontách zaujmou strategickou obranu.

Přípravy

Na plánovaném útoku nic nezměnila ani změna na pozici velitele francouzské armády, kdy gen. Joffra vystřídal gen. Robert Nivelle, proslavený boji u Verdunu. Naopak, nový velitel začal od ledna 1917 na základě plánů svého předchůdce sestavovat ofenzívu, jež měla v bleskové rychlosti uštědřit Německu rozhodující porážku. Počítala s dvojitým, takřka současným úderem britských jednotek v okolí Arrasu a francouzských mezi městy Soissons a Remeš na řece Aisne, proti hřebenu zvanému Chemin des Dames.

Zatímco se armády Dohody připravovaly na útok, Němci v polovině března provedli manévr, který nikdo z dohodových stratégů nečekal. Nejprve vybudovali v naprostém utajení ve svém týlu mohutnou obrannou linii, do níž se poté spořádaně stáhli. Tímto překvapivým krokem se jim podařilo nejen zkrátit délku fronty o více než 40 km a získat početné zálohy, ale také dokonale zhatit Dohodě její přípravy k ofenzívě.

Velké přípravy na ofenzívu navíc nezůstaly německou stranou nepovšimnuty. Pomocí zvědů, přeběhlíků i indiskrece francouzského štábu měli  Němci poměrně přesnou představu, v kterých místech Francouzi zaútočí a důkladně se na útok připravila.

Útoky

Ofenzíva odstartovala 9. 4. 1917 britským útokem nedaleko města Arras. Zpočátku byla na poměry zákopové války úspěšná. Britské jednotky zastihly německé vojáky nepřipravené, poměrně brzy prolomily nepřátelskou obrannou linii a dosáhly místy až 3. německé obranné linie. Zde ale již narazily na zuřivý odpor německých záloh a útok uvázl na mrtvém bodě. Přestože bylo dosaženo určitých taktických úspěchů, jako mnohokrát před tím byly vykoupeny ztrátami, jež je vysoce převyšovaly.

O týden později Francouzi spustili svoji grandiózní a s velkými nadějemi očekávanou ofenzívu na řece Aisne. Mohutnou dělostřeleckou palbou se sice povedlo rozbít německou první linii, vzdálenější úkryty však zůstaly téměř neporušeny. Francouzským vojákům se tak podařilo dostat do prvního pásma obrany, ve druhé linii se však setkali se silnými německými protiútoky, které postup prakticky zastavily.

Obzvlášť tvrdé boje probíhaly v úseku poblíž vesnice Craonne, kam Nivelle ve snaze o průlom soustředil velkou část svého těžkého dělostřelectva, a o výšinu California. Frontu nepomohlo prorazit ani nasazení tanků. Postup navíc znesnadňovalo nepříznivé počasí, neboť v prvních dnech ofenzívy silně pršelo.

Většina útoků tak byla utopena v blátě a krvi. Marné boje pak trvaly celý měsíc a vyústily v masakr bez podstatnějších územních zisků. Poté byly na rozkaz francouzské vlády 9. května zastaveny.

Ztráty a francouzské vzpoury

Ztráty v poměrně malém časovém úseku byly obrovské: z 850 tisíc francouzských vojáků, nasazených v rámci Nivellovy ofenzívy na řece Aisne, každý pátý zemřel či utrpěl zranění. Měly za následek nejen odvolání gen. Nivella, ale také částečný rozklad ve francouzské armádě, jíž zasáhla vlna vzpour.

Kritickou situaci se podařilo stabilizovat až Nivellovu nástupci generálu Philippu Pétainovi. I tak si její řešení vyžádalo téměř tři měsíce a francouzská armáda po celý rok 1917 nebyla schopna většího útoku. Iniciativu proto musela vzít britská armáda, která ještě v červenci zaútočila u Yper a v listopadu u Cambrais.

Petr Matějček