V těchto týdnech před 75 lety vrcholila Bitva o Británii, do jejíhož průběhu velice úspěšně zasáhli i českoslovenští letci. V letních a podzimních měsících přetěžkého válečného roku 1940 se svým dílem přičinili o to, že se německé Luftwaffe nepodařilo vytvořit podmínky pro plánované vylodění na Britských ostrovech. Na anglické obloze tehdy bojovali nejen v řadách britských perutí (a také jedné polské), ale především ve vlastních, československých. O veliteli té tehdy nejproslulejší, 310. čs. stíhací peruti, pojednává právě vyšlá publikace z pera historika VHÚ Jiřího Rajlicha.
Svými tehdejšími bojovými výkony se Třistadesítka zařadila po bok ostatním spojeneckým jednotkám přinejmenším velice důstojně. Od konce srpna až do konce října 1940 provedla 938 operačních vzletů, při nichž nalétala 971 operačních hodin. Za totéž období jí v mimořádně tvrdých bojích bylo přiznáno sestřelení 40 a 1/2 nepřátelských letounů, pravděpodobné sestřelení 11 a poškození dalších 6. Zaplatila za to ztrátou tří padlých a sedmi zraněných pilotů. „Účast československých letců v boji o Anglii... bude jednou pro Anglii i pro nás nejcennější chloubou, kterou budeme sebevědomě nosit v paměti a na kterou můžeme být stále a právem hrdi,“ napíše o několik roků později muž, o němž je řeč, tehdejší major letectva Alexander Hess.
Jméno pozdějšího generálmajora in memoriam Alexandera Hesse (* 4. 5. 1898, Karlova Huť, okr. Beroun, † 10. 8. 1981, Brooksville, Florida, USA) se již poněkud vytrácí z všeobecného povědomí. Nic to ovšem nemění na tom, že patří k nejvýznamnějším postavám československého letectva. Bylo mu dáno zažít dvě světové války i jednu studenou. Monarchii i republiku. Diktaturu nacistickou i diktaturu proletariátu. Na půdorysu těchto dějinných etap se odvíjely nevšední životní osudy tohoto muže, který stával tváří v tvář monarchům, prezidentům i diktátorům. Tu první válku strávil v bídě zákopové války, aby v té následující mu bylo dáno bojovat na život a na smrt ve vzduchu. V mezidobí ovšem zažil také onu zlatou éru letectví, jíž byl sám významným a populárním protagonistou.
Jeho životní osudy byly plné zdánlivých paradoxů. Ač suchozemec létal také na hydroplánech (v letech 1926-1927 se podílel na letových zkouškách prvního čs. hydroplánu Aero A-29 a jeho první prototypu dokonce „utopil“ při havárii na Vltavě pod Vyšehradem). Ač neherec, hrál ve filmu a dokonce hlavní roli. Ač neliterát, je podepsán pod jedním z nejpůsobivějších memoárových titulů (Byli jsme v Bitvě o Anglii, vydané poprvé v roce 1943 a pak ještě vícekrát). Ač československý vlastenec, patřil k hrstce krajanů, paradoxně vyznamenaných Adolfem Hitlerem (bylo to za účast na berlínské olympiádě v roce 1936). Ač zachycen při stisku ruky nacistickému okupantovi (při vynuceném předávání pardubického letiště v březnu 1939), přesto jeden z jeho nejzavilejších protivníků. Ač v roce 1938 zklamán Francií a Velkou Británií, tak o dva roky později odvážně a s krajním nasazením bránil jejich oblohu. Ač jeden z nejzasloužilejších bojovníků za Československo, tak v zemi za níž bojoval, mohlo být jeho jméno dlouhá poúnorová desetiletí vyslovováno jen šeptem. (podrobný životopis ZDE)
Stránky obsahově hutné a bohatě obrazově vybavené knižní biografie Generál Alexander Hess se vůbec poprvé pokouší vylíčit jeho dramatickou životní dráhu. Populární „Saša“ Hess se na stránky historie našeho letectva zapsal vícekrát. Nejprve, brzy po svých aviatických začátcích jako účastník několika domácích leteckých soutěží. Méně známo je, že tehdy také ztvárnil onu hlavní postavu ve vůbec prvním československém celovečerním leteckém filmu. Bylo to ve snímku Slavia L-BROX z roku 1926. Do povědomí veřejnosti se ovšem v meziválečném období asi nejvíce zapsal jako vedoucí československých leteckých družstev, které velice úspěšně soutěžily na olympiádě v Berlíně v roce 1936 a zejména na prestižních mezinárodních leteckých závodech v Curychu v roce 1937. Do historie – a nejen té naší letecké – však vstoupil také – a chce se dodat, že především - jako velitel 310. čs. stíhací peruti. V jejím čele úspěšně zasáhl do historické Bitvy o Británii, v níž se dosud neporažená německá Luftwaffe nakonec musela sklonit před letci Royal Air Force. Bylo mu tehdy již dvaačtyřicet roků. To z něj činilo suverénně nejstaršího československého stíhače, který do této bitvy úspěšně zasáhl, a současně o jednoho z vůbec nejstarších operačních pilotů v celém tehdejším RAF.
Následovala role vojenského diplomata v USA a v Kanadě a po skončení války tolik vytoužený návrat domů. Dlouho se z něj netěšil. Jakmile se stal obětí první vlny poúnorových čistek v čs. armádě, odchází v červnu 1948 do opětovného exilu. Nový domov nalezl v USA, odkud pocházela jeho druhá manželka. Angažoval se v exilovém hnutí, stal se členem Rady svobodného Československa a v civilním životě se uplatnil jako technický poradce letecké společnosti Pan American World Airways v New Yorku.
Jistě nepřekvapí, že když v roce 1981 ve věku 83 roků zemřel, noviny v tehdejším Československu o tom nepřinesly ani noticku. Uznání ve vlasti se mu dostalo až o dekádu později, v roce 1991, kdy byl povýšen na generálmajora v.v. – ovšem již in memoriam. Věřme, že také publikace Generál Alexander Hess přispěje ke splacení obrovského dluhu, který naše společnost k osobnostem, jako byl on, stále ještě má.
K letošnímu 75. výročí vzniku československého letectva ve Velké Británii a jeho následným bojům po boku RAF připravil Vojenský historický ústav Praha open-air výstavu Na nebi hrdého Albionu. Bude slavnostně zahájena 4. září 2015 před budovou Generálního štábu AČR na Vítězném náměstí v Praze 6-Dejvicích.