Ocelová přilba vz. 17

Ocelové přilby chránící hlavy vojáků se během roku 1916 začaly masově rozšiřovat i u vojáků Ústředních mocností. Na rozdíl od elegantní přilby Adrian, která se již stala neodmyslitelnou součástí vzhledu nejen francouzských vojáků, byla německá přilba konstruována s větším důrazem na funkčnost. Není bez zajímavosti, že tvarem vycházela ze středověkého typu přilby, tzv. šalíře. Další desetiletí prokázala správnost zvoleného tvaru.

Na počátku roku 1917 dorazily do Rakousko-Uherska potřebné stroje na výrobu přileb německého vzoru z Německa. První přilby vyrobené na území monarchie se však k bojujícím jednotkám dostaly až v květnu 1917. Mezi hlavní výrobce patřily továrny C. A. Scholtz z Matějovic, Manfred Weiss v Budapešti, Bratři Lappové z Rottenmannu, Warcholovsky, Eissler a spol. z Vídně, bratři Gottliebové a Brauchbar v Brně, A. Westen v Celje a bratři Böhlerové a spol v Kapfenbergu. Továrna A. Krupp z Berndorfu začala vyrábět přilby M17 po ukončení výroby vlastního modelu v listopadu 1917.

Přilby se od německého vzoru na první pohled odlišovaly pouze vyšší polohou nýtů, uchycující plátěný podbradník. Některé továrny vyráběly i zjednodušenou variantu s podbradníkem upevněným přímo na okruží vnitřní výstelky. Ta byla vyrobena nejčastěji z kůže s lněnými polštářky. Množstvím výplně polstrovaných polštářků bylo možné částečně regulovat velikost. Celkově se přilby vyráběly ve čtyřech velikostech zvonu, v místě upevnění okruží s obvodem 62, 64, 66 a 68 cm. Aby byla zachována možnost připevnit na přilbu čelní pancíř (vyráběný v jedné velikosti), byly na válcovitých ventilačních otvorech umístěny podložky, které vyrovnávaly rozdíl velikosti. Nejmenší přilba má podložky nejširší, přilba velikost 66 již podložky neměla.

Po vytvoření samostatného československého státu se nová armáda složená z bývalých vojáků rakousko-uherské armády, domobranců z Itálie a legionářů zapojila do bojových operací na Slovensku a Těšínsku. Na obou bojištích byly u čs. vojska zastoupeny téměř všechny základní typy ocelových přileb užívaných během války.

Pro skvělé vlastnosti a v neposlední řadě snadnou dostupnost, byl německý model přilby zaveden do výstroje československé armády. Původní přilba byla doplněna hřebenem, aby její silueta nepřipomínala charakteristický německý typ. Takto upravená přilba se označovala jako vzor 20 a byla používána až do počátku 30. let. V roce 1934 byly hřebeny odstraněny, přilby se však nadále užívaly až do konce trvání republiky. Od roku 1935 byly masově nahrazovány domácím vzorem 32. Poslední používání přileb tohoto typu armádou je zřejmě spojeno s některými jednotkami vládního vojska protektorátu Čechy a Morava na počátku jeho existence. Množství přileb z 1. světové války užívaly jednotky protektorátní protiletecké ochranné policie a kuratorní oddíly Zvláštního zasazení (ZZ). Tyto přilby pak své válečné cesty často zakončily na barikádách v květnu 1945.

Praxe nicméně ukázala, že typicky tvar zvonu, užívaný v modernizovaném pojetí německou armádou během II. světové války, zůstane inspirativním vzorem i do budoucnosti.

Zdeněk Špitálník