Od Kyjeva k Hornímu Tykiči

V současné době si připomínáme sedmdesáté výročí bojů československých jednotek na východní frontě, které po osvobození Kyjeva postupovaly k dalším ukrajinským městům. Tažení vyvrcholilo osvobozením Bílé Cerkve.

Po návratu 1. čs. samostatného polního praporu z bojiště u Sokolova a jeho přesunu do Novochoperska, kam přijel i záložní pluk z Buzuluku, mohlo začít formování 1. československé samostatné brigády v SSSR. Vedle dvou pěších praporů dělostřelectva a pomocných jednotek ji tvořil také tankový prapor.

Již v únoru 1943 se během cesty na frontu rozeběhla dobrovolná sbírka mezi československými vojáky, určená ke shromáždění prostředků na pořízení prvních tanků připravované brigády. Prvním bojištěm, na které byla samostatná československá brigáda vyslána, se stal prostor Kyjeva, kde výrazným způsobem přispěla k jeho osvobození. Příslušníci brigády prošli u Kyjeva první skutečnou bitvou, v níž projevili odvahu a rozhodnost, v následujících dnech je však čekala další krvavá střetnutí.

Po přesunu podporovali 9. listopadu odpoledne útok na Čerňachov, kde se však jejich lehce pancéřované tanky T-70 dostaly pod těžkou dělostřeleckou palbu. Čtyři z nich byly zasaženy a vyhořely, padl zde velitel tankové čety Jan Hrček a čtyři tankisté, další utrpěli zranění. I přes tyto ztráty se podařilo Čerňachov osvobodit a německé jednotky z něj vytlačit. O dva dny později přišel prapor také o střední tank T-34 s bojovým jménem PODKARPATSKÝ PARTYZÁN, který zasáhla dělostřelecká palba.

1. československá samostatná brigáda potom držela obranná postavení u Vasilkova, aby se na sklonku prosince 1943 účastnila útoku na Bílou Cerkev. Střední i lehké tanky zahájily 30. prosince postup na obci Ruda, kde pomohly překonat nepřátelský odpor, ovšem za cenu dalšího ztraceného tanku. Přestože se faktický stav bojeschopné techniky snižoval, Čechoslováci nezastavili postup. Při boji o Rudu se na jejím okraji dostali do těžkého boje se skupinou nacistických středních tanků, přesto se podařilo vesnici ovládnout a vyrazit k mostu přes řeku Ross. Za ní dokázali českoslovenští tankisté rozbít ustupující německou kolonu, byl však poškozen další lehký tank.

Následujícího dne příslušníci tankového praporu podporovali útok na Bílou Cerkev, ta padla pod soustředěným náporem 3. ledna.

Československá samostatná brigáda se následně přesunula do oblasti Horního Tykiče, kde se účastnila dalších operací proti nepříteli. Na frontě zůstala v obranné linii do března, kdy se přesunula na nové působiště. Dne 18. března předala sovětským jednotkám svou stávající obrněnou techniku, tankový prapor si ponechal pouze dvojici středních tanků T-34, pojmenovaných LIDICE a ŽIŽKA, které měly sloužit především v roli školních vozidel.

Od jara 1944 se československé vojsko na východě reformovalo, výsledkem byl vznik 1. československého armádního sboru v SSSR, který prodělal bojový křest během Karpatsko-dukelské operace.

Ivo Pejčoch