Oldřich Pechal - málo známý, ale opravdový hrdina

Před sto lety se narodil nadporučík Oldřich Pechal, jeden z příslušníků zahraniční československé armády. Jeho tragický, ale hrdinný osud budí dodnes respekt a úctu.

Velitel výsadkové operace ZINC nadporučík Oldřich Pechal stojí často poněkud stranou pozornosti od svých kamarádů a spolubojovníků, kteří trvale vstoupili do našich dějin realizací operace ANTHROPOID – útokem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, chladnokrevného kata elit českého národa a architekta projektu holocaustu i plánů na likvidaci Čechů jako národního celku.

Oldřich Pechal svůj úkol splnit nemohl, protože smůla se stala nedílnou součástí jeho tragického Osudu, přestože šlo o morálně, fyzicky i odborně po všech stránkách vyspělého důstojníka, který díky své vlastenecké obětavosti byl ochoten přinést oběť nejvyšší...

Oldřich Pechal se narodil před 100 lety 12. května 1913 na jihu Moravy v Osvětimanech v rodině hajného, kde výchova k vlastenectví byla samozřejmostí, stejně jako výchova k skromnosti, nezištnosti a pokoře. Mladý sportovec, který vynikal fyzickou zdatností a mezi jeho zájmy patřily atletika, jízda na koni a sportovní střelba, se po maturitě na kyjovském gymnáziu během vojenské služby u horské pěchoty v Popradě rozhodl v roce 1935 v době zvyšujícího se ohrožení republiky ze strany hitlerovského Německa přihlásit na Vojenskou akademii v Hranicích, kterou úspěšně absolvoval v červenci 1937.

Novopečený poručík pěchoty byl tehdy svými nadřízenými hodnocen velice pozitivně jako „vážný, málomluvný, idealista, poněkud citlivý, dobrosrdečný a střídmý, velmi pilný a svědomitý, důkladný a iniciativní, spolehlivý, velmi snaživý, ukázněný.“ Jeho vojenské schopnosti byly potom charakterizovány následovně: „Rázný, dosti rozhodný a vynalézavý. Dobrý cvičitel, schopen pro službu u horského útvaru.“

Muži těchto kvalit se však rozhodně nemohli smířit s mnichovským diktátem v září 1938 ani s německou okupací zbytku českých zemí v březnu 1939. Oldřich Pechal proto odešel tajně v polovině června 1939 do Polska, odkud se lodním transportem dostal do Francie, kde krátce sloužil v Africe v cizinecké legii. Po vzniku čs. armády ve Francii se dostal do jihofrancouzského Adge, ale po rychlé porážce Francie musel hledat novou možnost se zapojit do boje s německými nacisty ve Velké Británii.

Ve Velké Británii již na přelomu května a června 1941 prodělal jako jeden z prvních čs. vojáků na letišti Ringway u Manchesteru parašutistický výcvik a na základě dobrých výkonů byl vybrán k dalšímu speciálnímu výcviku pro nasazení na okupovaném území.

Šanci k prokázání svých schopností dostal v noci z 27. na 28. března 1942 jako velitel paraskupiny ZINC, kterou spolu s ním tvořili rotmistr Arnošt Mikš a radiotelegrafista svobodník Viliam Gerik s radiovou stanicí LÍDA. Polští letci ze 138. perutě zvláštního určení RAF je měli vysadit na Moravě, chybou navigace však byla skupina vysazena až u Gbel na Slovensku.

Parašutisté se vydali na Moravu a Gerik s Mikšem přešli hranice bez problémů. Jejich další osudy však byli velice rozdílné. Zatímco Mikš se v noci 30. dubna 1942 těžce zraněný zastřelil v Požárech na Křivoklátsku, aby nepadnul do rukou nepřítele, mladičký a nezralý Gerik již tři týdny předtím - po řadě neúspěchů při hledání kontaktů na domácí odboj - rezignoval a vydal se dobrovolně do rukou nacistů a začal s nimi spolupracovat.

Pechala provázela smůla již od seskoku, když narazil na dva německé pohraničníky, které sice zastřelil, ale při nočním útěku ztratil kufřík s penězi a doklady, podle kterých byl identifikován. V té době se obrátil na Moravě s žádostí o pomoc na své příbuzné – především na švagra, učitele Cyrila Žižlavského v Koryčanech. Ten však musel záhy prchnout před gestapem a po úkrytu v Kyjově našli oba psanci azyl na faře ve Ždánicích.

Při hledání dalšího spojení však ke své další smůle narazil Pechal na velice nebezpečné konfidenty brněnského gestapa Viktora Ryšánka a Karla Paprskáře, kteří pomohli gestapu vylákat parašutistu na chatu u brněnské přehrady, kde se jej nacisté po úderu obuškem zezadu pokusili 2. června 1942 zatknout. Pechal však rozlomil ocelová pouta a vrhl se na zrádce. Dříve, než ho devět mužů přemohlo, utrpěl gestapák Wolfgang Dyck několik zlomenin.

Parašutista gestapáky udivoval po zatčení obrovskou tělesnou silou, protože se mu podařilo zohýbat dokonce dvoje ruční pouta systému Schwarz. Proto byl v Kounicových kolejích připoután ve svěrací kazajce k posteli, stále pod dozorem, jídlem ho krmil některý vězeň.

Oldřich Pechal byl mučen gestapáky několik týdnů. Zarputile však mlčel a neprozradil jediné jméno, ani poté co mu přivedli ukázat jeho rodinu a příbuzné. Všichni byli popraveni. Ani to jej však nedokázalo zlomit.

Proto byl 30. června 1942 odsouzen k trestu smrti a k exekuci převezen do koncentračního tábora Mauthausen, kde žádal, aby byl jako důstojník zastřelen. Poprava oběšením 22. září 1942 byla proto ze strany nacistů úmyslně dehonestující. To však nic nezměnilo na tom, že Oldřich Pechal zůstává v našich moderních dějinách neskutečně obdivuhodným příkladem odvahy, vojenské věrnosti přísaze a nefalšovaného vlastenectví.

Jindřich Marek