Nejvíce krajanů žilo před válkou v Rusku. Přicházeli tam jako úředníci poboček českých bank a úvěrních ústavů, zástupci našich strojíren, odborníci z různých odvětví hospodářství a také jako rolníci. Mnozí tam založili své firmy a během let dosáhli významného společenského postavení, navazovali obchodní styky, rozvíjeli kontakty a vazby na carské úředníky. Již na samém počátku války neváhali poskytnout myšlence samostatného českého či československého státu svůj majetek i své konexe.
Jedním z těch, kteří se významně zasloužili o zformování zahraničního odboje v Rusku a o založení České družiny, byl Otakar Červený. Studoval na pražské polytechnice, a přestože studia nedokončil, uplatnil své vědomosti v českých cukrovarech. Zásadní změnu v jeho životě přinesl rok 1887. Tehdy jeho otec a oba bratři rozhodli, aby v Kyjevě zřídil a poté vedl filiálku rodinné firmy V. F. Červený & synové na výrobu dechových nástrojů. Téměř 40letý Otakar (narozen 14. ledna 1850 v Hradci Králové) z ní vybudoval dobře prosperující závod, který dodával dechové nástroje kapelám ruské armády. Armádní dodávky jej mnohokrát zavedly do Sankt Petěrburgu, kde vedl jednání s vysokými úředníky a navázal četné kontakty s vlivnými osobami carského dvora. Souběžně s tím se stále více zapojoval do spolkového života krajanské komunity, kde získal respektované postavení.
Po vypuknutí války inicioval mimo jiné vyslání deputace k carovi s žádostí o zřízení české vojenské jednotky, podílel se na kampani vyzývající Čechy a Slováky ke vstupu do formující se české dobrovolnické družiny a zúčastnil se její slavnostní přísahy a svěcení praporu. Jako čelný představitel krajanského hnutí tlumil vzájemnou nevraživost mezi činiteli jednotlivých krajanských center a neúnavně finančně podporoval vytváření legií. Se svou manželkou spolufinancoval zřízení lazaretu pro raněné a nemocné legionáře v Kyjevě.
Po bolševické revoluci se výrazně zhoršilo postavení našich krajanů v Rusku. Poté co na počátku roku 1918 dobyly sovětské oddíly Kyjev, byl Otakaru Červenému zkonfiskován majetek a zablokován účet v bance. Situace se pro něj a jeho manželku stávala neúnosnou. Do vlasti se dostal prostřednictvím ukrajinského Červeného kříže až v březnu 1921. Po návratu pracoval v Úřadu pro zahraniční obchod. Otakar Červený zemřel 8. září 1930 v Praze.