Někteří Češi se za doby nacistické okupace chovali odvážně a zaplatili za to svými životy. Jiní udávali. Příběh rodiny Zeithammelových je z rodu těch hrdinných. Právě oni však zahynuli kvůli zradě a věrolomnosti jiných.
Narodil se 8. února 1917 v Derventě (dnes Bosna a Hercegovina) do rodiny českého inženýra Otto Zeithammela. Po obecné škole navštěvoval pět let reálné gymnázium. Vojenskou prezenční službu nastoupil 1. října 1936 k dělostřeleckému pluku 305 v Táboře. Dne 15. dubna 1937 jej povýšili na svobodníka a 15. října téhož roku na desátníka. Hodnosti četaře se dočkal již po několika měsících, třetí „pecku“ dostal 15. dubna 1938.
Za normální situace měl odejít do zálohy 30. září 1939, ovšem vzhledem k mezinárodní krizi v souvislosti s Mnichovem, mobilizaci a stavu branné pohotovosti státu zůstal v armádě na původně neplánovaném cvičení. Zeithammel se rozhodl v armádě zůstat a od 1. března 1939 byl převeden do stavu délesloužících poddůstojníků.
Mladý četař patřil k těm, které 1. července 1939 převzalo do stavu nově vzniklé vládní vojsko. Zařadili jej k praporu 7 vládního vojska v Josefově, kde sloužil dva roky, 31. července 1941 byl přemístěn k praporu 1 do Prahy.
Rodina ovdovělého Otty Zeithammela (narozen 14. dubna 1882 v Zahrádce), rady Ředitelství státních drah a Otakarova otce, se celá zapojila do odboje. Se synem a dcerou Blaženou (17. listopadu 1914 Praha) doma ukryli dva příslušníky britského Královského letectva. V říjnu 1941 poskytli ubytování Jaroslavu Zafoukovi a Jihoafričanu Rogeru Bushellovi, kterým se podařilo uprchnout ze zajateckého tábora v Německu.
P/O Jaroslav Zafouk byl sestřelen nad Nizozemím 17. července 1941, v noci 9. října se mu podařilo utéci při vlakovém přesunu z tábora Ofllag XC v Lübecku. S Bushellem vytrhali prkna z podlahy vagonu a riskantně se spustili mezi koleje. Vlakem, v němž se ukryli, se dostali do Drážďan a pak do Mostu. V Praze se skrývali téměř sedm měsíců, nejdříve u Zafoukova kamaráda Karla Subory, potom u Zeithammelových. O jejich tajných podnájemnících vědělo pouze několik lidí, mezi nimi bohužel i Blaženin přítel Miloslav Kraus, bývalý důstojník předmnichovské armády. Zeithammelovi mu zcela důvěřovali, s Blaženou se znal již z předválečné doby, měli k sobě blízko a dokonce snad byli zasnoubeni. To však byl osudový omyl. Kraus totiž patřil k mimořádně nebezpečným agentům gestapa a úkryt obou letců vyzradil nacistům.
Dne 19. května 1942 do smíchovského bytu Zeithammelových vpadlo gestapo, které oba skrývající se letce zatklo. Do vazby uvrhlo i inženýra Zeithammela, jeho dceru a další osoby. Součástí razie se stalo také zatčení úředníka Ing. Vojtěcha Přidala (11. 12. 1909 v Příkazech) a jeho manželky Ludmily (25. 8. 1914 v Praze, rozená Kratochvílová), povoláním učitelky a blízké kamarádky Blaženy Zeithammelové. Manželé Přidalovi byli totiž také zasvěceni do ukrývání dvojice příslušníků RAF.
Miloslav Kraus ve stejné době zmizel a objevil se až po několika dnech s tvrzením, že jej gestapo drželo ve vazbě v Lounech. Tragédií zatčené rodiny Zeithammelovy a manželů Přidalových bylo rozpoutání krvavých represí v období druhého stanného práva, jehož soukolí smetlo i je. Četaře Otakara Zeithammela zatklo pražské gestapo 8. června, téhož dne byl suspendován a 16. června propuštěn ze stavu vládního vojska.
Otakar Zeithammel byl společně s otcem a sestrou Blaženou popraven v Kobyliské střelnici (nyní městská část Praha 8) v úterý 30. června 1942 v půl osmé večer. Ve stejnou dobu padli pod kulkami katů na střelnici i manželé Přidalovi. Zrádce Kraus byl po válce zatčen, ale začal předstírat duševní chorobu, nakonec byl odsouzen k trestu smrti a oběšen na nádvoří věznice Praha-Pankrác 7. června 1952 v 5.04.
Tragický osud rodiny Zeithammelových dnes připomíná pamětní deska na domě, v němž žili, skrývali oba uprchlé letce, a kde také byli v důsledku věrolomné zrady zatčeni.
Ivo Pejčoch