Jako příslušník Cizinecké legie se účastnil těžkých bojů na Sommě, v L’Artois a Champagni. Po nucené demobilizaci v roce 1916 byl ale uvězněn v Lyonu, po otevřeném protestu proti takzvanému Bérengerovu zákonu, podle něhož nemohli ve francouzské armádě sloužit rakousko‑uherští státní příslušníci. Mezi lety 1916 a 1918 byl internován v táboře Saint‑Michel de Frigolet v Bouches‑du‑Rhône.
Otto Gutfreund se narodil 3. srpna 1889 ve Dvoře Králové nad Labem jako čtvrté z pěti dětí v české židovské rodině Karla a Emilie Gutfreundových. V letech 1905 až 1909 studoval na Umělecko‑průmyslové škole v Praze. V listopadu 1909 odjel do Paříže, kde se zapsal do Bourdelleových kurzů sochařství na Académii de la Grande Chaumière, která mu vyhovovala inovativním přístupem k výtvarnému umění. V Paříži se detailně seznámil s kubismem, jenž silně ovlivnil celou jeho další tvorbu. V Bourdelleově ateliéru pracoval do roku 1910, odjel pak do Velké Británie, studijně cestoval po Belgii a Nizozemsku, potom se vrátil do Prahy. V tomto období vytvořil Úzkost, označovanou za první kubistickou sochu. V roce 1912 na druhé výstavě Skupiny výtvarných umělců Mánes představil další svá významná díla, s názvy Hamlet, Harmonie a Koncert. Za války přišla už zmiňovaná anabáze v Cizinecké legii a internace.
V roce 1920 se z Francie vrátil do Čech a střídavě žil v Praze a rodném Dvoře Králové nad Labem. Následující rok se účastnil několika výstav. V roce 1924 představil svoje díla i na Výstavě československého moderního umění v Paříži. V roce 1926 vyhrál konkurz na místo profesora na Umělecko‑průmyslové škole v Praze a zúčastnil se výstavy v New Yorku pořádané Société Anonyme. Portrétoval také prezidenta T. G. Masaryka a pro město Hradec Králové vytvořil v roce 1926 jeho sochu v životní velikosti. Mimořádně úspěšnou kariéru přervala naprosto nesmyslná smrt. Otto Gutfreund 2. června 1927 utonul při koupání ve Vltavě v Praze. Je pohřben na pražském Vinohradském hřbitově.