Pistole vzor 50

Československá konstrukční škola došla ve světě velkého uznání, vztahovalo se to však především na vojenské zbraně. Invence našich konstruktérů, promítnutá do pistolové techniky sice představovala nezanedbatelnou položku, úspěšnost konstrukcí, prověřovaná časem, bývá zpravidla vyhodnocována s odstupem let. Přestože poválečná pistole vz. 50 z České zbrojovky ve Strakonicích představovala ve své době moderní konstrukci, v průběhu let používání se ukázaly slabiny konstrukce. Přesto patřila společně s modernizovaným vzorem 70 k nejdéle vyráběným samonabíjecím pistolím v tehdejším Československu.

Období po druhé světové válce přineslo vedle jiných poznatků také možnost vyhodnocování úrovně technického vývoje v jednotlivých kategoriích ručních palných zbraní. V pistolové technice již bylo jasné, že budoucnost mají především zbraně, vybavené dvoučinným spoušťovým mechanismem (SA/DA), jež reprezentovaly zejména vysoce hodnocené německé pistole Walther PP a PPK. Již na počátku roku 1947 byl v České zbrojovce ve Strakonicích bratry Janem a Jaroslavem Kratochvílovými zkonstruován pokusný vzorek nové samonabíjecí pistole, jehož vnější rozměry se blížily německé pistoli Walther PPK.

Počátkem roku 1948 vznikl prototyp s označením ČZ 006, jenž se od sériově vyráběné pistole vzor 50 lišil jen několika málo detaily. Pět vzorků prototypů ČZ 006 nabídla Česká zbrojovka 21. května 1948 ministerstvu vnitra s dodací lhůtou do 15. července a cena jednoho kusu představovala částku 5630 korun, za kterou si je taky ministerstvo 10. června 1948 objednalo. Vše nasvědčuje tomu, že vyzkoušení budoucí jednotné pistole složek ministerstva vnitra mělo jen formální charakter a nebylo záležitostí komparativních zkoušek s obdobnými konstrukcemi zahraniční provenience. Nová pistole navíc představovala moderní konstrukci s řadou progresivních prvků, které u nás tehdy neměly konkurenci.

Konstrukce zbraně nepostrádala originální prvky, jež se staly předmětem tří čs. patentů, chránících konstrukci blokové pojistky úderníku, výstražník, upozorňující střelce na přítomnost náboje či nábojnice v nábojové komoře, a manuální pojistku, umožňující vypuštění napnutého kohoutu.

Sériová výroba nové pistole byla zahájena březnu 1950 a do konce roku továrna ve Strakonicích vyrobila 30 662 pistolí, jejichž výhradním odběratelem se stalo tehdejší Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB). Ač se to dnes zdá nepochopitelné, veškeré tehdejší nákupy pro MNB realizoval národní podnik Mototechna Praha, pod který tehdy spadal například výhradní distributor loveckých a sportovních zbraní na tuzemském civilním trhu národní podnik Lověna, Praha. Pistole, určené pro složky Sboru národní bezpečnosti (SNB) nesly na přední stěně rukojeti vlastnickou značku v podobě písmen NB (Národní bezpečnost) a poslední dvojčíslí roku převzetí. Ostatní pistole, jež MNB odebralo, neměly žádné zvláštní označení.

Řada výrobních čísel začínala číslem 650 000, jímž se tak odsadila od ukončené výroby pistolí vzor 27, jejichž poslední vyrobené kusy se pohybovaly v číselné řadě 624 000. První sériové pistole vzor 50 si zachovaly znaky prototypu ČZ 006, což se týkalo především charakteristického tvaru palečníku kohoutu.

V roce 1951 vyrobila Česká zbrojovka celkem 40 940 pistolí, z nichž pouze 1952 kusů šlo na export. O delimitaci civilních zbrojních výrobních programů z České zbrojovky rozhodlo v polovině roku 1951 Ministerstvo těžkého průmyslu, pod nějž továrna tehdy spadala, v tom smyslu, že jejich výroba bude předána podnikům spadajícím pod Československé závody přesného strojírenství (ČZKS), tedy Závodům přesného strojírenství, n. p., Uherský Brod (ZPS) a Zbrojovku Brno, n. p., závod 07 v Opočně, což se týkalo pistolí vzor 50 a 45.

Jedním z důvodů, jenž toto rozhodnutí ovlivnil, spočíval opět v poloze strakonické továrny, jež nebyla z vojensko-strategického hlediska na příliš vhodném místě. V tomto směru byly důvody podobné těm, jež přiměly ve třicátých letech MNO k vybudování pobočného závodu ve vnitrozemí republiky. O předání výroby pistolí vz. 50 rozhodl náměstek ministra MAP (Ministerstva automobilového průmyslu) Antonín Rydrich a o jejím převzetí ZPS ředitel Hospodářské správy 3 (HS-3) Ministerstva přesného strojírenství (MPSt) ing. Šimonovský s tím, že předávání bude provedeno nejpozději do konce roku 1956 a rozhodným dnem předání byl stanoven 1. leden 1957.

Posledním rokem, kdy se pistole vz. 50 ve Strakonicích vyráběly, byl rok 1952, avšak výroba zde běžela pouze šest měsíců, během nichž závod zhotovil 17 221 kusů. Celková produkce v letech 1950–1952 dosáhla počtu 88 823 pistolí.

Rozhodnutí o převodu výroby do Uherského Brodu ještě neznamenalo hladké převedení výrobního programu do Závodů přesného strojírenství. Ve dnech 18. – 23. října 1956 probíhalo v Českých závodech motocyklových (ČZM) ve Strakonicích předávání technických podkladů pro výrobu pistole vz. 50, zjišťování stavu výrobního zařízení a informací o subdodavatelích, kteří se na ni podíleli. Sestavování výrobní linky v Uherském Brodě se rovněž neobešlo bez komplikací, jelikož od ukončení výroby již uplynuly čtyři roky a strojový park nebyl kompletní.

Po zkouškách nulté série v září a v říjnu 1957 zahájily ZPS sériovou výrobu. Ačkoliv plán předpokládal výrobu 2000 pistolí do konce roku 1957, ve skutečnosti se podařilo dosáhnout náběhu sériové výroby až v prosinci, kdy bylo zhotoveno 510 kusů. Výrobní čísla nových pistolí nenavazovala kontinuálně na řadu výrobních čísel ze Strakonic, nýbrž jejich číslování bylo zahájeno u výrobního čísla B 10 001.

V roce 1958, kdy poprvé běžela výroba pistolí vzor 50 v Uherském Brodě celých dvanáct měsíců, vykázala továrna výrobu rovných 12 000 pistolí vzor 50, z nichž si při bilančním jednání dodávek sportovních a loveckých zbraní pro rok 1958 nárokoval Podnik zahraničního obchodu (PZO) Omnipol dodání 10 000 kusů a ministerstvo vnitřního obchodu (MVO) 2000 pistolí. Během následujících let převážná část pistolí směřovala na export, potřeby vnitřního trhu nemohly výrobní rentabilitu tehdy zajistit.

S výjimkou roku 1963 běžela výroba v Uherském Brodě nepřetržitě až do přechodu na modernizovaný vzor 70, přičemž obě provedení továrna v roce 1970 vyráběla souběžně. Navíc modernizaci výrobku prováděla továrna dílčím způsobem již od roku 1967. Vyčíslení produkce pistolí vz. 50 je tak problematické již z toho důvodu, že v továrních záznamech nebyla vždy obě provedení vzájemně odlišována; vždy se jednalo o výrobek 036 – ČZ 7,65.

V letech 1957–1970 tak továrna vyrobila více než 262 000 pistolí.

Exemplář z roku 1951 získalo muzeum darem od soukromé osoby v roce 1990.

Ráž: 7,65 mm Browning

Celková délka: 165 mm

Délka záměrné: 127,5 mm

Délka hlavně: 96 mm

Výška: 121 mm (s prodlouženým dnem zásobníku)

Šířka: 28 mm

Kapacita zásobníku: 8 nábojů

Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 710 g

Jan Skramoušský