Počátky i finále odchodu sovětských vojsk z Československa

V posledních červnových dnech roku 1991 odcházeli z tehdejšího Československa poslední sovětští vojáci. Okolnosti jejich odchodu, ale také cestu, která ke konci přítomnosti cizích vojáků na našem území vedla, přibližuje v následujícím textu historik VHÚ Prokop Tomek.

K prvnímu omezenému odsunu došlo na základě iniciativy generálního tajemníka ÚV KSSS Michaila Gorbačova. Ve svém projevu 7. prosince 1988 v OSN ohlásil jednostrannou redukci sovětských jednotek v Evropě. Do konce roku 1990 měla být do SSSR stažena desetina vojáků (padesát tisíc), šest tankových divizí s pěti tisíci tanky (cca polovina dosavadního stavu) a 230 bojových letounů (asi pětina z celkového počtu sovětských letadel rozmístěných v Evropě).

Celý plán obsahoval záměr jednostranně snížit stav sovětských vojsk o celkem 500 000 vojáků do ledna 1991. Kromě 50 000 vojáků z Evropy to mělo být i 240 000 vojáků z prostoru západně od Uralu. Síly v Evropě pak měly být restrukturalizovány na čistě obranné. Gorbačovova iniciativa byla vynucena katastrofální situací, v níž se nacházela sovětská ekonomika. Sovětské vedení se snažilo přesunout ekonomické zdroje z obrany do civilního sektoru.

Pro obyvatele Československa znamenalo rozhodnutí první příslib změny po dvaceti letech vynuceného pobytu sovětských vojsk.

V dubnu 1989 tak byl z posádky Oremov Laz ve výcvikovém prostoru Lešť odsunut vzdušný výsadkový prapor. V květnu samostatný automobilní prapor a v červnu samostatný ženijní prapor z Olomouce. Toho roku odjel do SSSR ještě samostatný prapor chemické ochrany.

Celkem se v roce 1989 stav Střední skupiny Sovětských vojsk snížil o 1500 vojáků, 192 tanků a 20 bojových letadel. Významná byla ale i reorganizace na tzv. obrannou strukturu, spojená s redukcí tanků u tankových divizí o 20 % a u obrněných transportérů u motostřeleckých divizí o 40 %. Na závěr tohoto stahování měla v roce 1990 odjet z Československa ještě 31. tanková divize z Bruntálu.

Tento jednostranný dílčí odsun sovětských vojsk ale nijak nezpochybňoval trvající „dočasné“ umístění Střední skupiny Sovětských vojsk v Československu, zahájené okupací v srpnu 1968. Přání odstěhovat z území Československa všechny sovětské jednotky sdílela dlouhá léta naprostá většina občanů. Cesta k jeho uskutečnění ale nebyla zcela jednoduchá.

Ostatní členské země Varšavského paktu - s výjimkou Rumunska - poté rovněž oznámily redukci svých ozbrojených sil. V reakci na Gorbačovovu iniciativu projednalo předsednictvo ÚV KSČ 27. ledna 1989 návrh ministra národní obrany armádního generála Milána Václavíka na redukci ČSLA. Na základě předběžného rozhodnutí generálního tajemníka Miloše Jakeše z 17. ledna 1989 se nyní předsednictvo ÚV KSČ usneslo snížit stavy armády a provést i organizační změny.

Rozpočet na obranu na léta 1989-1990 se snížil o 15 %. (Pro příklad: na rok 1982 činil rozpočet na položku „obrana a bezpečnost“ 35 453 000 000 Kčs.) Počet vojáků v bojových jednotkách měl poklesnout o 12 000. Měli být převedeni do stavebních armádních organizací, takže počet příslušníků armády zůstával stejný. Vyřadit se mělo postupně 850 tanků (17 % současného stavu), 165 obrněných transportérů a 51 bojových letounů. Výzbroj tří divizí šla do skladů.

Počet cvičení plánovala armáda zredukovat o 50 % a počet bojových střeleb o 25-30 %. Také počet povolávaných záložníků na cvičení měl klesnout, a to o 15 000 mužů. Pro devátou pětiletku počítalo ministerstvo národní obrany s rozpočtem 188,1 miliard, což ale představovalo ročně nadále vysokou částku 37,62 miliard na kapitolu „obrana a bezpečnost“.

Rudé právo 2. srpna 1989 informovalo o zrušení tankového pluku v Českých Budějovicích (Šlo o 20. tankový pluk 15. motostřelecké divize 4. armády ČSLA) a třináctého září o zahájení odvozu tanků z Českých Budějovic do vojenského opravárenského závodu k likvidaci. Vojáci základní služby měli přejít k nově tvořenému pracovnímu útvaru, který měl na počátku roku 1990 vzniknout v dosavadních kasárnách.

V listopadu 1989 se téma sovětských vojsk v Československu stalo jedním z prvních. Rekonstruovaná federální vláda Ladislava Adamce se urychleně chytila prohlášení zemí účastnících se okupace v roce 1968 ze 4. prosince 1989. Vstup vojsk Varšavské smlouvy byl označen za porušení platných norem mezi státy z hlediska mezinárodního práva.

Adamcova vláda navrhla zahájit jednání o „mezistátní dohodě týkající se dočasného rozmístění sovětských jednotek na území ČSSR“. Snažila se ze SSkSV vytvořit součást velmocenského odzbrojovacího procesu. Tak by se stal odsun vojsk z Československa jen bodem jednání o snížení počtu sovětských a amerických vojsk v Evropě. To by znamenalo nepřímo legitimizovat SSkSV jako součást kolektivní obrany. Dokonce Sovětský svaz nepovažoval předtím takovou úpravu za nutnou. Ještě 6. prosince 1989 zahájila na Ministerstvu zahraničních věcí ČSSR práci expertní skupina pro přípravu nové smlouvy o pobytu sovětských vojsk.

Naproti tomu Občanské fórum požadovalo vojska odsunout, a to v co nejkratší době. Desátého prosince 1989 byla jmenována vláda Mariána Čalfy a nic nestálo v cestě usilovat o řešení v souladu s vůlí občanů. V Praze se ve dnech 15. - 17. ledna 1990 konalo první kolo československo-sovětských jednání „o sovětských jednotkách umístěných v ČSSR“. Přes snahy ponechat ještě nějaký čas vojska v zahraničí a jednat jen o změnách právního režimu pobytu až po pětiletý horizont odsunu, přistoupila nakonec sovětská strana na stažení vojsk do roku 1991.

Druhé kolo jednání proběhlo 7. února 1990 v Moskvě. Zúčastnili se jej zástupce ministra národní obrany genmjr. Rudolf Ducháček, náčelník generálního štábu ČSLA a první zástupce ministra národní obrany genmjr. Anton Slimák, ministr obrany Luboš Dobrovský a náměstek ministra zahraničních věcí Jaroslav Šedivý.

Nulitu původní smlouvy o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk z října 1968 sovětská strana nepřipustila. Jednání o odsunu se opíralo o prohlášení sovětské vlády ze 4. prosince 1989, že k obsazení Československa došlo v rozporu s mezinárodním právem. Lhůta odchodu vojsk byla stanovena do konce června 1991. V Moskvě 26. února 1990 podepsali ministři zahraničních věcí Československa a Sovětského svazu Smlouvu mezi vládami ČSSR a SSSR o odchodu sovětských vojsk z území ČSSR.

Celkem Československo k 30. červnu 1991 v 925 transportech opustilo 73 500 vojáků a 39 000 rodinných příslušníků, 1 220 tanků, 2 500 bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, 105 letadel, 175 vrtulníků a 95 000 tun munice. Poslední železniční transport přejel československou hranici 21. června 1991.

Dne 25. června 1991 podepsali zmocněnci obou vlád genpor. Rudolf Ducháček a genpor. Eduard Vorobjov protokol o ukončení procesu odchodu sovětských vojsk z území ČSFR. Velitel Střední skupiny sovětských vojsk genpor. Vorobjov odletěl z Československa 27. června 1991 symbolicky jako poslední sovětský voják.

V neděli 30. června 1991 se na oslavu odchodu sovětských vojsk po celém Československu rozezněly sirény a zvony.

Prokop Tomek