Ve sbírkách Vojenského historického ústavu Praha se nachází několik zajímavých vexilologických připomínek československé účasti v občanské válce ve Španělsku. I přes jejich zásadní úlohu v tradicích minulého režimu nebyly prapory dosud komplexně zpracovány a dokonce se u mnohých nepodařilo dohledat ani jejich původ a způsob nabytí do sbírek VHÚ. Tento fakt připouští i katalog No passaran!, vydaný k dosud největší výstavě ke španělské občanské válce v roce 1986. V přírůstkových knihách z poválečného období je uveden pouze jejich seznam. Jisté je, že mnoho praporů bylo vyrobeno dodatečně a mohly sloužit jako symboly bývalých bojovníků při setkáních a slavnostních příležitostech.
Všechny prapory vycházejí z tehdejší socialistické a revolucionářské estetiky, základem je často rudý podklad se žlutou hvězdou španělské Lidové fronty. Za vlajku interbrigád je považován prapor v barvách druhé španělské republiky (tři horizontální pruhy červené, žluté a fialové barvy), uprostřed doplněný červenou trojcípou hvězdou Lidové fronty. Jednoduchým znakem se pak stala rudá trojcípá hvězda.
Prapor Protiletadlové baterie Gottwald
Nejznámějším a nejstarším vexilologickým předmětem je prapor 17. protiletadlové baterie Gottwald. Bavlněný prapor byl čs. dobrovolníkům darován v roce 1938 železářskými dělníky z města Sagunta u Valencie. Podklad je v barvách druhé španělské republiky, centrálním motivem je pak španělský znak. Ten používán v roce 1868 provizorní vládou a v letech 1872–1873 první španělskou republikou. Skládá se ze čtvrceného štítu se znaky někdejších samostatných království Kastilie, León, Aragon a Navarra, spodní část patří pátému znaku – Granadě. Na stranách znaku jsou Herkulovy sloupy s nápisem PLUS ULTRA (Dál než to). V horní části je namísto někdejší královské koruny koruna hradební.
Prapor batalionu Masaryk
Zajímavým praporem, který se ve Španělsku skutečně používal je symbol batalionu Masaryk (od února 1938 součást 129. mezinárodní brigády). Prapor byl vyroben a darován slovenskými krajany Sekce Milana Rastislava Štefánika z amerického Detroitu. Prapor nezvykle velkých rozměrů byl v průběhu 2. světové války ukrýván rodinou španělského komunisty José Pereze (zatčen ve Francii nacisty a vězněn v koncentračním táboře Dachau). Při příležitosti Mezinárodního studentského kongresu v Praze v roce 1947 se podařilo navázat kontakt s rodinou a v následujícím roce došlo k předání tohoto praporu do Československa.
Prapor Polských dobrovolníků čs. interbrigadistům
Československo-polský upomínkový prapor byl pravděpodobně darován československým vojákům od 13. mezinárodní brigády. Názvem „Dąbrowszczacy“ se souhrnně označovali polští příslušníci mezinárodních brigád. Stejně jako u jiných jednotek, bylo u názvu použito jméno levicového politika. Jaroslav Dąbrowski (1836-1871) byl polský levicový nacionalista a jeden z hlavních představitelů Pařížské komuny. Padl na pařížských barikádách v boji proti pruské armádě.
Prapor batalionu Dimitroff
Replika originálního praporu, který je dnes v bulharských sbírkách. Původní prapor byl dobrovolníkům předán zřejmě v roce 1937 místním výborem Lidové fronty v Mahore. Ústředním symbolem je žlutá trojcípá hvězda Lidové fronty. Na rubové straně byla údajně přišitá malá československá vlajka.
Prapor batalionu T. G. Masaryk
V obdobném stylu jako prapor batalionu Dimitroff byl vyroben prapor československého batalionu Masaryk. Jméno T. G. Masaryka poněkud vybočuje z ostatních názvů a jmen jednotek (inspirovaných levicovými politiky a událostmi) – mělo však symbolizovat boj demokratických sil proti nebezpečí fašismu.
Prapor Protiletadlové baterie Gottwald- replika
Od roku 1951 se neodmyslitelnou součástí velkých přehlídek československé armády staly historické prapory jednotek, na něž ve svých tradicích nová armáda navazovala. Vedle praporu čs. rudoarmějců z občanské války v Rusku a praporů čs. jednotek z východní fronty byl součástí kolekce i prapor 17. protiletadlové baterie Gottwald. Pro tyto účely byla vyrobena replika z trvanlivějšího materiálu, která je na první pohled od originálu rozeznatelná jasnějšími barvami. Replik bylo vyrobeno více kusů i pro jiné paměťové instituce, jako např. Muzeum dělnického hnutí. Protiletadlový prapor byl i součástí dárkové kolekce stolních miniatur praporů bojových tradic ČSLA.
Bojová zástava 68. střeleckého pluku ČSLA
Československá lidová armáda při tvorbě bojových tradic a čestných názvů vycházela zejména z historie a bojišť čs. jednotek na východní frontě během 2. světové války. Celá řada útvarů se ale hlásila i ke starším dějinným událostem. Jedním z nich byl od roku 1954 i domažlický 35. střelecký pluk s čestným názvem Československých bojovníků ve Španělsku. V květnu 1955 byla jednotka přejmenována na 68. střelecký pluk se stejným čestným názvem. Pluku byla prezidentem republiky propůjčena standardizovaná zástava vz. 52, kde byl čestný název vyšit pod jménem útvaru. Po dalším přečíslování útvaru v roce 1958 obdržel nový 12. mechanizovaný pluk čestný název Juraje Jánošíka.
Zdeněk Špitálník