Podrobně: poslední dny bojů druhé světové války na českém území

Přinášíme vám popis květnových dnů roku 1945, v nichž probíhaly na českém území finální střety druhé světové války. Události rozebírá a líčí historik Vojenského historického ústavu Praha Tomáš Jakl.

Na většině území s českým obyvatelstvem rozhlasové hlášení pražského rozhlasu 5. května zmobilizovalo vojenské i civilní povstalecké struktury. Civilní správu přebíraly revoluční národní výbory, jednotky vojenských velitelství oblehly místní německé posádky a navazovaly kontakty se sousedními obcemi.

Němečtí vojáci z místních posádek se v některých obcích nechali odzbrojit a zajmout, jinde po odzbrojení odpochodovali, nebo po dohodě odešli i se zbraněmi. Někde místní německý velitel souhlasil s klidem zbraní a postavil smíšené česko-německé hlídky. Ze židovského ghetta a věznice gestapa v Terezíně uprchli dozorci a město, zamořené epidemií skvrnitého tyfu, převzal pod svou ochranu mezinárodní červený kříž. V jiných obcích naopak německé posádky vyhlásily stanné právo a popravovaly rukojmí a zajaté povstalce.

Demarkační linie

Vrchní velitel spojeneckých expedičních sil v Evropě, generál Eisenhower, nabídl 4. května náčelníku sovětského generálního štábu A. I. Antonovovi americký postup až na levý břeh řek Vltava a Labe. Sovětský generální štáb 5. května zamítl možný další americký postup s tím, že údajně již probíhá pražská operace Rudé armády. 5. května ráno zahájily tedy V. a XII. sbor 3. armády poslední americkou ofenzívu v evropském tažení pouze s cílem dosáhnout demarkační čáru se Sovětským svazem na českém území vytyčenou spojnicí Karlovy Vary - Plzeň - České Budějovice. 6. května Američané osvobodili Sušice, Horažďovice a další města na západě Čech. Ráno 6. května v 8:15 dorazila americká 16. obrněná divize, bouřlivě vítaná obyvatelstvem, do Plzně.

Na většině území s českým obyvatelstvem povstalci 5. a 6. května vytvořili půdu pro příchod spojeneckých armád přesně podle původního záměru, s jakým bylo povstání od roku 1939 připravováno. V západních Čechách také povstání do 7. května vítězně skončilo příchodem americké armády.

Východně od demarkační čáry dostaly události tragický spád. Po zjištění, že německá východní fronta ztratila vypuknutím českého povstání bezpečný týl, opustilo německé velení původní plán stáhnout ji bojem do 20. května na čáru Vltava-Labe. Namísto toho nařídilo přesunout maximum mužů z východní fronty na západ, jak nejrychleji to půjde. Od 7. května ráno se z východu namísto spojenců začaly valit frontové divize skupiny armád Mitte.

Pro povstalecké jednotky, schopné paralyzovat německý týl do příchodu spojeneckých armád, to ovšem znamenalo katastrofu. Větší část Čech a polovina Moravy zažila krvavou lázeň v rozsahu jako snad naposledy za třicetileté války.

Krvavé odzbrojování

S tím, jak kolísal německý ústupový proud, jehož průjezd trval osm, dvanáct i více hodin, znovu narůstala i aktivita povstalců. Mnohde úspěšné pokusy o odzbrojování ustupujících kolon leckde brutálně potlačila jiná, agresivnější jednotka, která projížděla později.

Obec Bernartice, kde probíhalo úspěšné odzbrojování, krvavě obsadila 8. května jednotka SS. Písecká povstalecká jednotka, která se vracela z Bechyně, na Bernartice zaútočila a v boji padlo 34 povstalců, z toho 15 vládních vojáků. Ves Konětopy poblíž Mělníka a několik dalších lehlo popelem.

Mnozí němečtí vojáci dali přednost nejistému povstaleckému zajetí před beznadějným mnohasetkilometrovým pochodem. Tak v Pecce kapitulovalo do rukou povstalců velitelství a část 100. myslivecké divize a v okolí Úpice části 208. a 359. pěší divize. Ve východních Čechách, v Litomyšli a jižně od ní přešly na povstaleckou stranu maďarské divize.

V pražské operaci se měly rychlé skupiny sovětského 1. ukrajinského frontu po útoku 7. května od Míšně a 2. ukrajinského frontu po útoku 8. května od Brna setkat okolo 12. května v prostoru Prahy, obsadit západní břeh Vltavy a Labe a obklíčit tak většinu sil německé skupiny armád Mitte. Hlavní síly frontů pak měly využít předpokládaného chaosu, který měl vypuknout po proniknutí rychlých skupin do německého týlu, a zasadit skupině armád Mitte ránu z milosti. Ukončení operace bylo plánováno okolo 20. května 1945.

Bombardování a ničení

Po vypuknutí českého povstání však začaly německé jednotky ustupovat k americkým liniím. Sovětské velení tedy urychlilo operaci o jeden den a rychlé skupiny frontů začaly namísto průniku do prolomené fronty, ke kterému byly určeny, pronásledovat ustupujícího nepřítele.

7. května pronikl 1. ukrajinský front na levém břehu Labe do hloubky 60 kilometrů a dále postupoval ve směru na Prahu. Sporadická střetnutí měla buď charakter srážek mezi předními a zadními voji (zpočátku u všech frontů, později především u 4. ukrajinského frontu), nebo ničení německých kolon, které takřka kolmo přetínaly směr sovětského postupu (u rychlých skupin 1. a 2. ukrajinského frontu po proniknutí do českého vnitrozemí).

Sovětské letectvo se snažilo zabránit německému ústupu bombardováním komunikačních uzlů. 8. května bombardovalo Ždírec nad Doubravou, Liberec, Českou Lípu a Děčín, 9. května Nové Město na Moravě, Mladou Boleslav, Mělník, Roudnici nad Labem a Litoměřice. V Mělníce zahynulo 27 a v Mladé Boleslavi 200 českých civilistů a náletům padla za oběť i mladoboleslavská automobilka. I po náletech zůstaly ale tyto křižovatky průjezdné a ústup pokračoval. Ještě 10. května bombardovala sovětská a rumunská letadla prostor v okolí Havlíčkova (čerstvě přejmenovaného Německého) Brodu.

Sovětské nálety v posledních dnech války si bohužel vyžádaly celkem životy více než tisícovky českých civilistů.

Pražské boje

Paralelně s boji probíhající jednání mezi povstalci a Němci v Praze přineslo výsledek. V 16:00 dne 8. května 1945 zástupci obou stran podepsali protokol o provedení formy kapitulace německých branných sil, na jehož základě nastalo v 19:00 všeobecné zastavení bojových akcí. Po tomto datu začala německá vojska odcházet z Prahy do amerického zajetí v Plzni. Valná většina německých jednotek opustila Prahu před druhou hodinou ranní 9. května.

Sovětské rychlé skupiny dorazily do Prahy 9. května brzy ráno. Sověti se střetli s Němci, odcházejícími z Prahy, v Dejvicích, dopoledne pak v šarvátkách na Klárově, U Bulhara a na náměstí Míru. Do večera 9. května a celý den 10. jednotky rychlých skupin vytvořily obranný kruh kolem města proti předpokládanému náporu ustupující skupiny armád Mitte. Ta však už z větší části ustoupila dříve a mimo Prahu, proto proběhlo zajištění Prahy bez problémů.

Druhá vlna Rudé armády, ve které přicházely frontové jednotky, které na rozdíl od předsunutých rychlých skupin také obsazovaly území, kterým prošly, nastala u jednotlivých frontů nerovnoměrně. První dorazily do Prahy hlavní síly 1. ukrajinského frontu ze severozápadu, ještě 9. května, pouze s jedno až dvouhodinovým odstupem za předsunutými odřady. Hlavní síly 2. a 4. ukrajinského frontu dosáhly Prahy až v průběhu 11. května, když 10. května dosáhly čáry České Budějovice - Hlinsko - Hradec Králové.

9. května v 19:00 Američané přestali brát další zajatce a uzavřeli demarkační čáru. Na komunikacích vedoucích k americkým liniím se začaly tvořit mnohakilometrové fronty desítek tisíc německých vojáků a civilistů. Z východu se k nim od 10. května přibližovala Rudá armáda, která je odzbrojovala a odváděla do zajetí. Američané předali Rudé armádě také německé zajatce z jednotek, které ustoupily z východní fronty před 9. květnem.

Poslední střety

Československá košická vláda přiletěla na letiště Praha-Kbely 10. května 1945. O dva dny později skončily poslední bojové akce na čs. území. Německé jednotky, soustředěné před uzavřenou americkou demarkační čárou mezi řekou Vltavou, Milínem a Čimelicemi, se pokusily uprchnout před Rudou armádou přes Mirovice a Březnici na Západ. V noci na 12. května došlo v tomto prostoru k posledním větším bojům mezi Rudou armádou a Němci na našem území. Poslední německý velitel Waffen-SS v českých zemích, hrabě Karl von Pückler-Burghaus, se tento den zastřelil v Čimelicích poté, co podepsal kapitulaci před zástupci americké a Rudé armády.

Prezident republiky Edvard Beneš s chotí přijeli do Prahy vlakem 16. května 1945. Následující den, 17. května, shlédli na Staroměstském náměstí přehlídku 1. československého armádního sboru v SSSR. Na rozkaz ministra národní obrany, generála Ludvíka Svobody, jednotky povstaleckého velitelství ALEX zahájily 17. května obsazování pohraničních oblastí, odtržených po mnichovské krizi v roce 1938. Návrat československé armády do pohraničí znamenal definitivní vymazání dojednání mnichovské konference.

Tomáš Jakl