Pohnuté osudy náhrobku padlých čs. vojáků v Kultuku

Československé válečné pohřebiště v Kultuku, u jihozápadního cípu sibiřského jezera Bajkal, vzniklo na podzim 1918. Skupina legionářů, složená ze sochaře Bedřicha Zeleného, betonáře Františka Vaňka, sochaře Františka Bílka, tři kameníků, jednoho truhláře a několika dalších pomocných sil, od srpna 1918 exhumovala československé vojáky, padlé v bojích proti ruským bolševikům v okolí Irkutska. Vybudovala postupně pohřebiště na Glazkovském hřbitově v Irkutsku s třídílným náhrobkem, na vojenském hřbitově v Irkutsku, a u Bajkalského jezera v Posolské.

Na podzim 1918 skupina exhumovala padlé v těžkém horském a zalesněném terénu v okolí Kultuku. Těla byla snesena do obce a uložena do společného hrobu vedle kostela. Nebyl nalezen pouze hrob podporučíka Němejce.

Před nadcházející zimou byly v Irkutsku zařízeny sochařské dílny a započaly práce na čtyřech náhrobcích. Do Kultuku byl určen náhrobek podle návrhu Bedřicha Zeleného. V roce 1918 Bedřich Zelený dokončil model náhrobku do Kultuku a hotový pomník byl naložen na vagóny na konci května 1919. Vztyčení náhrobku v Kultuku bylo dokončeno 21. června 1919.

Náhrobku společného hrobu v Kultuku dominovala antikizující postava hrdiny, který měl přes rameno přehozen pruh látky s vyobrazením husitského kalicha, v pravé ruce svíral palcát a v levé rozvinutý svitek papíru s ruským nápisem „Padlým bratřím za právo a svobodu československého národa“. Po stranách postavy byly dva nízké pylony, zakončené nahoře květináči, na kterých byla uvedena jména padlých. Prostor pod postavou mezi pylony byl vyplněn reliéfem lipové ratolesti.

Pomník byl signován „Kultuk 1918 B. Zelený“. Na náhrobku bylo uvedeno dvanáct jmen: V. Němejc, J. Kořínek, M. Dočkal, B. Doležal, V. Blažek, E. Pacístka, A. Prokop, L. Kleandr, Fr. Stach, J. Bárta, Kratochvíl a Machalický.

Na území osvobozeném od bolševiků sochařské dílny Čs. Ministerstva vojenství v Rusku v letech 1918 až 1920 vztyčily 19 velkých náhrobků a upravily nezjištěný počet menších. Další pomníky postavily a hroby upravily přímo legionářské jednotky. Osud těchto pomníků se naplnil po porážce ruských bílých armád v ruské občanské válce. Některé byly zbořeny až v osmdesátých letech dvacátého století. Přesnou dobu zničení náhrobku v Kultuku bohužel neznáme.

Obnova památníku

Ministerstvo obrany České republiky zahájilo jednání o obnově zničeného náhrobku v roce 2010. Zjednodušenou uměleckou podobu pomníku vytvořil v roce 2015 akademický malíř Pavel Holý z Vojenského historického ústavu Praha. V roce 2016 projekt rozpracovala vladivostocká firma ARThome. V září 2016 nový pomník vytvořila vladivostocká kamenická firma Stiks P a v říjnu 2016 byl obnovený náhrobek v Kultuku pomník hotový.

Celý proces obnovy náhrobku financovala česká strana formou daru více než jednoho miliónu korun. Slavnostní odhalení obnoveného náhrobku se předpokládalo při vhodné příležitosti v následujících letech, v souvislosti se stým výročím událostí první světové a ruské občanské války.

Nový pomník je poněkud menší, než byl pomník původní, zachovává ovšem jeho hmotovou dispozici i ústřední motiv antikizující sochy hrdiny. Nápis na pomníku byl přenesen z rozvinutého svitku v rukou postavy na desku uprostřed soklu náhrobku a nyní je uveden v českém i ruském jazyce. Doplňují jej letopočty 14. 7. 1918 – 21. 2. 2020.

Na bočních pylonech, které již nemají funkci květináčů, jsou opět jména zde pohřbených čs. vojáků. Původní seznam byl revidován a zjevné chyby v přepisu některých jmen byly opraveny. Navíc byla doplněna jména čs. vojáků, kteří byli v Kultuku a okolních vsích pohřbeni v letech 1918 až 1920. Nový náhrobek tak nese celkem 21 jmen: František Bárta, Josef Beránek, Václav Blažek, Eduard Budiš, Matěj Dočkal, Bohumil Doležal, František Janda, Josef Kořínek, František Kratochvíl, Josef Machalický, Jan Miškovský, Václav Němejc, Jindřich Nonn, František Pačiska, Alois Prokop, František Řeháček, Štěpán Sedláček, Josef Šimek, František Šmíd, Antonín Šmolík a Josef Všetíšek.

Na jaře 2017 bohužel pomník poničili neznámí vandalové uražením hlavy sochy. Dělníci, kteří hlavu nedaleko pomníku našli, ji znovu přilepili, ale byla opět uražena a tentokrát již zcizena. V průběhu jednoho sta let tak byl náhrobek československých vojáků zhanoben už podruhé. Ruská strana začala navíc zpochybňovat oprávněnost existence památníku. Vyšetřování vandalského činu ruskou policií bylo zastaveno. Přes jednání, které přímo v Kultuku vedli v říjnu 2017 pracovníci Ministerstva obrany, je obnovení poničeného náhrobku stále v nedohlednu.

Tomáš Jakl