Na přelomu let 1940 a 1941 absolvovali českoslovenští vojáci na Středním východě pouštní aklimatizaci, která zakončila období formování čs. jednotek na tomto bojišti druhé světové války a umožnila bojové nasazení československého pěšího praporu 11 – Východního.
Českoslovenští vojáci v exilu v britském mandátním území Společnosti národů Palestina navázali v létě 1940 na organizaci československé 1. divize z Francie, která obsahovala 3. pěší pluky, a začali vytvářet československý pěší pluk 4. Tento pluk byl 1. listopadu 1940 ve vojenském táboře Gedera reorganizován na Československou vojenskou skupinu na Středním východě (Czechoslovak Contingent – Middle East), skládající se z Čs. pěšího praporu 11 - Východního (Czechoslovak Infantry Battalion No. 11 - East) pod velením pplk.pěch. Karla Vojtěcha Klapálka a Čs. výcvikového střediska - Východního (Czechoslovak Training Depot - East), jemuž velel plk.pěch. Josef Koreš. Českoslovenští vojáci v té době v táboře Gedera prodělávali pořadový a taktický výcvik, zatímco střelecký výcvik probíhal na střelnici u Jaffy.
Britská armáda kladla velký důraz na důkladný výcvik svých vojáků a na aklimatizaci v prostředí, ve kterém měli působit. Stejná kritéria Britové požadovali také od československých exilových jednotek.
Na počátku prosince 1940 se proto celá Československá vojenská skupina na Středním východě přesunula do údolí řeky Jordán u Jericha v Judské poušti. Tato oblast leží až 400 metrů pod hladinou moře a vyznačuje se celoročně horkým pouštním klimatem s pouštními bouřemi – chamsiny, a s minimem srážek, které v noci střídají velmi nízké teploty. Českoslovenští vojáci tak měli vhodné prostředí k přizpůsobení se drsným podmínkám pouštní války, které beze zbytku využili. Po příjezdu na místo 10. prosince 1940 si vybudovali stanový tábor a zahájili bojový výcvik.
Britské velení také nasadilo československý pěší prapor do taktických cvičení s britskými jednotkami. První se konalo 30. ledna 1941 a protivníkem byl britský jezdecký pluk Royal Scots Greys. Druhé proběhlo 17. února 1941 opět proti skotským dragounům, tentokrát posíleným pěchotou. V obou cvičeních si československý pěší prapor vedl velmi dobře a o výkonu československých vojáků se pochvalně vyjádřil i velitel britských sil v Palestině a Zajordánsku, generál sir Philip Neame.
Československá vojenská skupina na Středním východě ukončila výcvik a pouštní aklimatizaci 24. února 1941 a přesunula se do vojenského tábora Sidi Bishr. Československý 11. pěší prapor – Východní byl od 18. března 1941 nasazen ke střežení zajateckých táborů, přístavních zařízení a letišť u Alexandrie. Od 21. května 1941 pak byl podřízen 23. pěší brigádě britské 6. pěší divize a krátce poté zaujal pozice v obranném postavení BAGGUSH BOX u Maátin Bagguš v Západní poušti v Egyptě.
Tomáš Jakl