Představy o zavedení stejnokroje 60 do Československé lidové armády

Na začátku března 1960 projednalo nejvyšší velení ČSLA otázku přestrojení armády novým polním stejnokrojem a obuví, které by vyhovovaly tehdejším podmínkám soudobého boje. Plnilo tak usnesení politického byra ÚV KSČ ze dne 4. srpna 1959.

Ministerstvo národní obrany navrhovalo provést přestrojení ČSLA novým vzorem stejnokroje v letech 1961 – 1965. Do té doby byl voják Československé lidové armády pro mír i pro pole vystrojen soukenným a z části zimním stejnokrojem. V letním období nosili vojáci bavlněný stejnokroj, na vycházku nový soukenný stejnokroj a pro pracovní příležitosti obnošený oděv. Některé skupiny specialistů používaly zvláštní pracovní oděvy.

Stávající stejnokroj 21 měl řadu nevýhod. Použitý materiál byl příliš členitý a drsný. Snadno promokl, nepodporoval pohyblivost vojáka a dostatečně ho nechránil proti pozorování. Neměl dobré vlastnosti pro snadné odmořování a desaktivaci. Celkově soukenný stejnokroj byl konstrukčně i materiálově zastaralý, protože nevyhovoval požadavkům boje za použití zbraní hromadného ničení.

Zeměpisná poloha Československa a úkol Československé lidové armády v prvním sledu uskupení armád států Varšavské smlouvy si vynucovaly úplnou připravenost vojáka ČSLA k okamžité bojové činnosti. Tato připravenost vyžadovala odpovídající vyzbrojení a vystrojení.

Konzultace s NDR i SSSR

Výše zmíněné skutečnosti vedly ve druhé polovině padesátých let k vývoji nového polního stejnokroje včetně obuvi, jež by lépe zajistily ochranu vojáka proti účinkům zbraní hromadného ničení. Vývoj nového polního stejnokroje a obuvi byl koncem roku 1959 konzultován v Německé demokratické republice a v Sovětském svazu. V NDR již vyvinuli obdobný polní stejnokroj, jehož vývoj vyšel ze stejných takticko-technických požadavků jako v Československu. Pro mírnější klimatické podmínky nebyl v NDR zaváděn plášť. Z důvodů udržování tradic Národní lidové armády si armáda NDR ponechávala dosavadní polovysokou obuv.

V Sovětském svazu posoudili vojenští odborníci prototypy nového polního stejnokroje a obuvi. Došli k závěru, že polní stejnokroj a obuv jsou pokrokové a účelné z hlediska soudobých bojových podmínek. Sověti používání několika vrstev (oděv, vložky) a požadavky na úpravu tkaniny považovali za správné. Zdůraznili nutnost přihlížet k našim klimatickým podmínkám. Schvalovali účelnost pláště a jeho zavedení i snížení váhy obuvi. Doporučili zavedení nového polního stejnokroje, zvláště vystrojení speciálních útvarů. Mimo výcvik a na veřejnosti nepokládali nošení nového stejnokroje za vhodné. Obě konzultace potvrdily správnost směru vývoje v Československé lidové armádě.

V roce 1958 – 1959 byly provedeny kontrolní zkoušky s 330 prototypovými soupravami. Vojskové zkoušky probíhaly od 1. července 1959 s 1 100 soupravami. Polní stejnokroj se sestával z čepice se štítkem, blůzy, kalhot, dvou druhů oteplovacích vložek, krátkého pláště a šněrovacích bot s našitou spinkou a gumovou podešví.

Nový polní stejnokroj a obuv se od léta 1959 zkoušely u podřízených jednotek 4. motostřelecké divize (Havlíčkův Brod) u 9. průzkumného praporu v Pacově, 9. motostřeleckého pluku ve Znojmě a u 7. motostřeleckého pluku v Jindřichově Hradci. Stejné zkoušky proběhly také u jednotek 3. motostřelecké divize (Kroměříž) u 13. roty chemické ochrany v Kroměříži, 5. motostřeleckého pluku v Mikulově, 3. průzkumného praporu v Hodoníně, 2. ženijního praporu v Břeclavi, 3. dělostřeleckého pluku v Senici, u 93. raketometného oddílu ve Slavičíně a v Prešově u 22. výsadkové brigády. U jednotlivých útvarů byla vždy vystrojena jedna četa nebo jedna rota novým polním stejnokrojem a novou obuví.

Klady i zápory

Zkoušky u útvarů odhalily klady, ale i některé zápory nového polního stejnokroje. S čepicí se štítkem (lyžařská) bylo počítáno i pro zimní období. Přesto, že tato čepice byla řešena tak, aby chránila i uši, nebylo možné ji v zimním období používat. Výstrojní správa proto i nadále nechala ve výstroji dosavadní ušanky. Štítek čepice měl celou řadu výhod, především chránil čelo proti větru, dešti a proti oslnění. Zkoušky však odhalily malou kvalitu materiálu štítku, který se velmi často lámal.

Dvoudílný polní stejnokroj byl ve vojskových zkouškách u útvarů ve dvojím provedení: potištěný maskovací barvou a jednobarevný určený pro Ministerstvo vnitra. Vzhledem k volnějšímu střihu byl voják značně pohyblivější. Hladký povrch stejnokroje umožňoval jeho dobré čištění a odmořování. Použitím tepelných vložek se dal velmi dobře využít i v zimním období. Naopak se neosvědčila jednobarevná varianta, která vojáka v poli dostatečně nechránila, barva byla příliš světlá, a velice rychle se špinila.

Obuv 60 s gumovou podešví a koženou spinkou se u útvarů zkoušela ve třech variantách. Voják v ní byl při pohybu v terénu pohyblivější a noha v obuvi byla lépe zpevněna. U stávající obuvi se vyskytovalo velké procento odřenin a otlaků nohou. U zkoušené obuvi došlo k ojedinělým výskytům odřenin nohou. V několika případech došlo k odlepení gumové podrážky na špici boty a bylo nutné dořešit otázku vhodných vložek do boty pro zimní období, neboť při trvalejších mrazech v nich zábla noha. Osvědčil se i tříčtvrteční kabát, který se předpokládal nosit v zimním období pro zvýšení ochrany vojáka proti zimě.

Vojskové zkoušky ukázaly, že dvoudílný polní stejnokroj, kabát a boty s gumovou podrážkou plně odpovídaly požadavkům soudobého boje a nárokům na bojovou pohotovost armády. Zkoušený stejnokroj zvyšoval pohyblivost vojáka v poli a maskovací varianta zlepšila ochranu proti pozorování v terénu. Voják byl lépe chráněn před účinky zbraní hromadného ničení i před povětrnostními vlivy. Usnadnila se i desaktivace a odmořování výstroje. Oděv a zejména obuv se ukázaly jako podstatně vhodnější při obsluze a používání techniky a odpovídaly rozvoji motorizace a mechanizace ČSLA. U některých druhů zbraní (osádky tanků) se však předpokládalo zavedení zvláštního pracovního oděvu. Svým střihem umožňoval snížení velikostního sortimentu. To znamenalo zjednodušení zásobování v míru i v poli. Usnadnilo to obměnu nedotknutelných zásob a zkrátila se potřebná doba pro vystrojení osob za mobilizace.

Fáze výměny

Nový polní stejnokroj měl být používán při bojovém a takticko pořadovém výcviku, při nácviku bojové pohotovosti, při cvičeních, ve strážní službě a při pobytu ve VVP, celkem asi 6 – 8 měsíců v roce. Pro pořadový výcvik, učební a některé hospodářské práce (denní směna) se nadále nosil soukenný stejnokroj nižší hodnoty. Při údržbě techniky a při pracích, kde docházelo k mimořádnému opotřebení oděvu, se využíval stávající soukenný a polní stejnokroj. Kromě toho některé skupiny vojáků pro obsluhu a údržbu techniky byly vybaveny již zavedenými speciálními pracovními oděvy. Pokud měl speciální pracovní oděv charakter bojového obleku (osádky tanků, letecký technický personál), byl vydáván místo nového polního stejnokroje. Avšak u některých speciálních oděvů, např. kombinéza pro motocyklisty, se počítalo, že budou v budoucnu nahrazeny novým polním stejnokrojem.

Na vycházku nosili vojáci základní služby stále soukenný stejnokroj 21, který měl být spotřebován do roku 1968. Na cvičení vojáci v záloze byly jednotně vystrojováni novým polním stejnokrojem a na vycházku dosavadním soukenným stejnokrojem. Po spotřebování soukenného stejnokroje se předpokládalo zavést nový vycházkový stejnokroj pro vojáky základní služby.

Postup přestrojení byl naplánován do několika fází. Ještě v roce 1960 měly obdržet nový polní stejnokroj dva pohraniční svazky a některé speciální útvary (průzkumné a výsadkové). V následujícím roce se podle harmonogramu přestrojovaly svazky 1. a 4. armády a všechna vojenská učiliště. V roce 1962 se mělo zakončit přestrojení všech útvarů a svazků, včetně vojáků z povolání. Výjimku tvořily vojáci Vojenských staveb, železničního vojska a další jednotky podobného charakteru. Nedotknutelné zásoby se počítalo naplnit do roku 1965, přičemž v roce 1961 by bylo v nedotknutelných zásobách okolo 13 procent, v roce 1963 okolo 55 procent a v roce 1965 100 procent. Vytváření zvláštních záloh bylo plánováno až po roce 1965.

Zavedením nového stejnokroje 60 a obuvi 60 se z ČSLA postupně vyřazoval soukenný stejnokroj 21, bavlněný stejnokroj 21, zimní oděv 55 a obuv a vysoké boty 24. Veškeré zásoby soukenného stejnokroje byly nadále používány do roku 1968 na úhradu potřeby vycházkového stejnokroje a částečně i cvičebního stejnokroje. Soukenný plášť měl být využíván i po roce 1968 k novému vycházkovému stejnokroji. Bavlněný stejnokroj se měl spotřebovat do roku1962 a zimní oděv a obuv do konce roku 1965. Vysoké boty se podle plánu měly vyřadit v roce 1962. S tím, že Ministerstvo vnitřního obchodu mělo zájem v letech 1961 – 1966 o zhruba 150 000 párů vysokých bot ročně. Ministerstvo národní obrany kalkulovalo s možností prodeje vysokých bot 24 do zahraničí, ale nebyl o ně zájem.

Jan Šach