Přelomová práce k historii československého vojenského zpravodajství

Ve středu 12. července byla za přítomnosti řady historiků a archivářů slavnostně pokřtěna kniha pracovníka Vojenského historického ústavu Praha PhDr. Karla Straky, Ph.D. Rekonstrukce československé agenturní sítě a jejích výsledků z let 1933‒1939, s podtitulem Zpravodajské ústředí.

Rozsáhlá monografie (422 stran) si klade za cíl podrobně analyzovat složení, identitu a přínos agenturní sítě 2. (zpravodajského) oddělení Hlavního štábu československé branné moci v 30. letech minulého století.
Autor se zaměřil především na tu část, kterou řídilo zpravodajské ústředí, tj., ofenzivní sekce pátrací skupiny B 2. oddělení s přímo podřízenými složkami ‒ předsunutou agenturní ústřednou Vonapo 20, přesunutými zahraničními ústřednami Libuše v Haagu, Kazi v Curychu a úřadem vojenského atašé ve Vídni. Toto vymezení je zcela legitimní, neboť tento aparát ovládal drtivou většinu agenturních subjektů, které byly schopny získávat informace strategického charakteru.
Autor se zabývá přínosem armádní zpravodajské činnosti a využitím jím získaných informací při rozhodování nejvyšších armádních a politických kruhů, kriticky hodnotí dobové studie o zájmových armádách a jejich vojensko-ekonomickém zázemí a věnuje pozornost, od jakých zdrojů zprávy pocházely.
V úvodním slově ředitel VHÚ Praha plukovník Aleš Knížek vyzdvihl zejména autorův kritický přístup k tématu, které by mohlo svádět k pouhé honbě za senzacemi a dobrodružnými příběhy, a ocenil jeho dlouholetý soustavný a systematický výzkum v této oblasti. Karel Straka jako první vytěžil materiály, které v letech 2010 a 2011 předalo Vojenské zpravodajství do fondů VHÚ Praha a do Vojenského historického archivu k odbornému archivnímu zpracování a vědeckému využití. Celkové jde o materiály týkající se více než 800 osob, které čs. vojenský zpravodajský aparát zaregistroval do března 1939, než skupina našich zpravodajců odletěla s nejdůležitějšími materiály do Londýna.
Unikátní způsob zpracování a pevné ukotvení tematiky v systému čs. bezpečnostního aparátu ocenil i zástupce ředitele Vojenského zpravodajství. Vzpomněl také zásluhu plk. Bačinského, který rozhodl předat archiválie do VHÚ Praha a VHA, a Ing. Ivana Šimana. Ten věnoval VHÚ Praha materiály svého otce škpt.pěch. Rudolfa Šimana, jenž se podílel na založení jednoho ze zahraničních opěrných bodů čs. vojenského zpravodajství.
Již pročtení úvodních pasáží prokazuje autorovu skvělou znalost výsledků britské, francouzské a zejména polské historiografie a archivních fondů nejen tuzemských, ale i zahraničních. Právě ty mohou rozhodujícím způsobem doplnit naše informace tam, kde jsou naše archivní prameny příliš torzovité. Klíčové doklady o zpravodajských stycích mezi ČSR a Francií vydaly francouzské archivní fondy, které obsahují poměrně rozsáhlé materiály československého původu a které autor detailně prostudoval v rámci výzkumu vojensko-politických vztahů mezi oběma zeměmi, jemuž se věnuje již od roku 2007.
Podobně při sledování čs. obranného zpravodajství proti Třetí říši využil nejen publikace a studie německých historiků, ale prostudoval i relevantní dokumenty říšsko-německé justice z období pře rokem 1939 a z válečných let, které obsahují materiály vyšetřujících orgánů nacistického bezpečnostního aparátu i znalecké posudky vypracované příslušnými odborníky Abwehru.
Poznání výsledků tajné agentury vojenského ofenzivního zpravodajství je v celé práci důsledně založeno na kritické komparaci s jinými archivními prameny i výsledky historického bádání. Velmi náročné bylo především porovnávání informací obsažených v původních zpravodajských materiálech včetně na nich založených dobových analýz se skutečností. Vzniklo tak v české historiografii ojedinělé dílo, které svým kritickým přístupem a využitím výsledků domácí i zahraniční historiografie a archivních fondů, je hodno následování.

Jaroslav Láník