Puška vz. 23

Převážná většina evropských armád hledala po první světové válce optimální podobu jednotné pušky, jež by nahradila ve výzbroji zpravidla velmi pestrou kolekci opakovaček a přispěla tak ke sjednocení výzbroje. K finální podobě jednotné pušky nakonec dospěla dříve či později většina armád. Předobrazem jednotné pušky v meziválečné československé výzbroji se stala puška vz. 23 a její varianta vz. 23A.

Ačkoliv čs. armáda disponovala koncem roku 1921 více než 364 000 pušek systému Mannlicher a nákupy z Německa získala přes 111 000 německých opakovaček Mauser, rozhodnutí zbrojního odboru MNO z dubna 1922 určilo budoucí vývojovou linii tím, že doporučil ministru národní obrany Františku Udržalovi zavést do výzbroje pušku systému Mauser.

Zásadní vliv na rozhodnutí o budoucím charakteru výzbroje měla především skutečnost, že Československá státní zbrojovka v Brně, budoucí zbrojní gigant a kolébka řady proslulých pěchotních zbraní, zakoupila na základě smlouvy z prosince 1919 od německé zbrojovky Waffenfabrik Mauser v Oberndorfu výrobní zařízení pro výrobu pušek Mauser vz. 98.

Tvrdé podmínky versailleské smlouvy zakazovaly Německu mimo jiné výrobu vojenských zbraní, což umožnilo čs. vládě reagovat na nabídku německé zbrojovky z 18. října 1919, obsahující odprodej strojního zařízení k denní výrobě 300 armádních pušek systému Mauser za cenu 3 141 292 marek. Ve hře sice byla tehdy také možnost nákupu výrobního zařízení na pušky Mannlicher ze štýrské zbrojovky (OEWG), avšak ta nabídku nepředložila, takže MNO dále jednalo jen s firmou Mauser.

Když pomineme epizodní záležitost s prosazováním adaptovaných pušek Mauser-Jelen nadporučíka Rudolfa Jelena včetně výroby 300kusové partie v rážích 7,92 mm a 7 mm Mauser, poslané do útvarových zkoušek a pro zkoušky v SHS (Království Srbska, Chorvatska a Slovinska – pozdější Jugoslávie), pak první opakovačky, jež MNO objednalo, byly pušky vz. 98 a vz. 98/22. Dodání 40 000 pušek však výzbrojní situaci vyřešit nemohlo a armáda je ve výzbroji také dlouho neměla.

O budoucí podobě jednotné pušky se na půdě zbrojního a dělostřeleckého odboru (DZO) jednalo v průběhu roku 1922. Až počátkem října na návrh DZO specifikoval náčelník generálního štábu MNO požadavky na budoucí typ pušky s tím, že v základu měla její celková délka vycházet z německé karabiny Mauser vz. 98, vyhovovat praktickým požadavkům na nošení u jednotlivých druhů zbraní a s odpovídající přesností do 500 metrů, hledím kalibrovaným do 2000 m jako u dlouhé pušky. Z hlediska přesnosti četné pokusy dokázaly, že rozdíly mezi dlouhou puškou a zkrácenou, s hlavní v délce okolo 600 mm, jsou do vzdálenosti 500 metrů zanedbatelné. Délka zkrácené pušky s nasazeným bodákem měla činit 150 cm jako u dlouhého provedení a bodák měl být upevněn s ostřím směrem nahoru k ústí hlavně. Některé původní návrhy, například výklopné dno nábojové schránky, se do stádia realizace ani nedostaly.

V průběhu roku 1922 kromě objednávky na 40 000 vz. 98 a 98/22, následně zbrojovkou zhotovených především ze součástí německých pušek, řešilo MNO ještě možnost zakoupení 100 000 opakovaček Mauser z Německa, avšak k realizaci tehdy nedošlo. Vedla je k tomu nejen snaha o urychlení přezbrojení armády na pušky německého systému, ale také skutečnost, výroba v brněnské zbrojovce dosud neskýtala naději na výrobu pušek s plně zaměnitelnými díly. V tomto směru by ostatně nákupy v zahraničí problém nevyřešily, jen oddálily.

Na základě specifikovaných požadavků objednalo MNO koncem listopadu 1922 ve zbrojovce ke zkouškám pět kusů zkrácených pušek Mauser. Nakonec zbrojovka dodala ke zkouškám mimo rámec objednávky ještě dalších šest pušek, s nimiž až do ledna 1923 probíhaly četné zkoušky v Brně a v Milovicích. V rámci zkoušek ověřovala zkušební komise rozdíly ve středním bodu zásahu při střelbě s nasazeným a sejmutým bodákem, rozptyly na jednotlivé vzdálenosti, ale také životnost hlavní. Jako zcela limitní se ukázala hranice 10 000 výstřelů, nižší životnost prokázaly úderníky, jejichž zápalníky praskaly v důsledku nevhodného tepelného zpracování.

Přestože koncem roku 1922 nebyla definitivní podoba pušky zcela odsouhlasena, objednalo MNO 30. prosince ve zbrojovce 90 000 zkrácených pušek Mauser vz. 98 včetně 50 000 souprav součástí bez hlavně a pažeb. Objednávku později MNO snížilo na 80 000 kusů, aby ji pak navýšilo na původně objednaný počet.

K provedení širších vojskových zkoušek objednalo MNO koncem prosince 1922 rovných 100 pušek a celou zkušební partii vyrobila zbrojovka do poloviny března 1923. Veškeré poznatky a připomínky jednotlivých útvarů pak zpracovala zkušební komise a z jejich závěru sestavil DZO definitivní specifikaci budoucí pušky vz. 23.

Teprve v září 1923 navrhla výzbrojní komise změnit označení z krátké či zkrácené pušky Mauser vz. 98 na pušku vz. 23 z toho důvodu, že se jednalo o jednotnou pušku, takže rozlišení od původního vzoru přídavným jménem již ztratilo opodstatnění. K definitivnímu schválení označení jednotné pušky jako vzor 23 došlo o měsíc později, v říjnu 1923.

V době jejího zavedení již měla zbrojovka celé objednané množství rozpracované. Jedna z posledních navržených a schválených konstrukčních změn přišla v době, kdy ji nemohla továrna bez zvýšených nákladů na výrobu zavést u celé rozpracované objednávky. Týkala se výměnné křivky hledí, vyrobené jako samostatná součást, vsazená do základny. Změna se tak dotkla až poslední partie oněch 10 000 zpětně přiobjednaných pušek, jež dostaly pro odlišení následně označení vz. 23A.

Puška vz. 23 měla na rozdíl od německé karabiny rovnou kliku závěru, čímž se nelišila od následující pušky vz. 24. Na rozdíl od ní neměla pro upevnění nosného řemene na přední objímce dvě otočná poutka, nýbrž spodní poutko bylo otočné a boční tvořil průvlek, vytvořený z materiálu objímky. Rovněž ještě postrádala boční spodní poutko, vsazené do krku pažby, k upevnění nosného řemene sloužilo jediné poutko, připevněné ve spodní části pod krkem pažby. Tzv. mexické hledí (podle vzoru pušek Mauser vz. 1912, vyráběných před válkou zbrojovkou ve Štýru pro Mexiko a pro Chile) měla puška stavitelné od 300 do 2000 m.

Zesílení pažby pušky vz. 23, ale také hlavně standardního vzoru 24, zejména v oblasti krku, vycházelo z požadavku na případnou možnost vystřelování puškových granátů. MNO tehdy ještě počítalo se zavedením granátometu, v tehdejší terminologii tromblonu, pro jednotnou pušku stejně, jako u pušek Mannlicher, k nimž Zbrojovka Ing. František Janeček vyrobila na základě objednávky MNO 5500 granátometů. K tomu však nikdy nedošlo.

S přejímáním vyrobených pušek vz. 23 začal zbrojně technický úřad v brněnské zbrojovce v druhé polovině srpna 1923 a do konce roku stihla zbrojovka vyrobit všech 80 000 pušek vz. 23, v průběhu ledna 1924 je také zbrojně technický úřad převzal. Do léta toho roku se však protáhla výroba 10 000 kusů opakovaček vzor 23A s výměnnou křivkou hledí, jež armáda převzala až v červenci 1924.

Pušky vz. 23 a 23A se dostaly převážně do výzbroje útvarů ve východní části republiky na Slovensku. Po přezbrojení puškami vz. 24 se armáda pokoušela odprodat pušky vz. 23 do zahraničí, ale v té době již byly značně opotřebované, navíc k nim zbrojovka nevyráběla součásti. V roce 1938 měla zbrojovka rozpracované možnosti na odprodej 25 000 kusů do Panamy, případně do Číny, takže za pušky vz. 23 nabídla MNO dodání stejného množství pušek vz. 24. Na základě původně vystaveného vývozního povolení začala zbrojovka s jejich opravami, avšak MNO následně povolení k vývozu zrušilo, zřejmě nemělo záruky, že neskončí v občanskou válkou zmítaném Španělsku. Všech 25 000 pušek se zbrojovce nakonec podařilo vyvézt v roce 1939 do Rumunska. Pušky vz. 23 a 23A v armádní evidenci figurovaly ještě v době, kdy zbylou část Československa okupovala vojska německé branné moci. Ve vojenských skladech v té době leželo 53 829 pušek vz. 23 a 1159 kusů vzoru 23A.

Pro brněnskou zbrojovku znamenala výroba prvního jednotného vzoru řadu zkušeností již z toho důvodu, že při jejich výrobě propracovala a zavedla vlastní toleranční systém, jenž umožnil výrobu součástí se 100% vzájemnou zaměnitelností.

Exemplář pušky vz. 23 získalo muzeum v roce 1959 převodem z 6. dělostřelecké základny Olomouc.

Ráž: 7,92 mm Mauser

Celková délka: 1103 mm

Délka hlavně:590 mm

Délka záměrné: 504 mm

Hmotnost: 3836 g

Jan Skramoušský