Říjnová konfrontace 1962 na Checkpoint Charlie

Po dlouhé hodiny dělilo na konci října 1962 americké a sovětské tanky v Berlíně jen několik desítek metrů. Obě strany se mohly vzájemně pozorovat přes zaměřovače svých ostře nabitých zbraní. I když tato událost proběhla ve stínu Karibské krize, přinesla další vyhrocení mezinárodní situace.

Výstavba Berlínské zdi v srpnu 1961 umožnila z dlouhodobého hlediska postupné řešení berlínské otázky. Američané se rozhodli nepodnikat žádné protiakce, zejména poté, co bylo zjištěno, že uzavření Západního Berlína uskutečnili pouze příslušníci Národní lidové armády NDR, nebyly zaznamenány žádné další pohyby sovětských jednotek a prohlášení členských států Varšavské smlouvy garantovalo přístup západních Spojenců do Berlína. Své postoje však museli vysvětlovat jak představitelům americké vojenské mise a diplomatům působícím v samém ohnisku událostí, tak i svým spojencům.

Západní Berlín však nadále představoval neuralgický bod ve vztahu mezi oběma velmocemi. Berlínská karta byla v sovětských rukách stále prostředkem nátlaku. Zejména Nikita Sergejevič Chruščov se snažil o tu správnou kombinaci nátlakových opatření, dílčích ústupků a diplomatických jednání. Berlínskou otázku používal vždy, když se sovětsko-americká jednání dostala do slepé uličky.

Mnohé konfrontační kroky však mohly vyústit v katastrofu. Za nejvážnější lze zřejmě označit narušování vzdušných koridorů v únoru a březnu 1962, kdy stíhači sovětské 24. letecké armády dokonce simulovali útoky na západní dopravní letadla. Osudné následky mohl mít i letecký incident 18. srpna, když sovětský letoun zahájil palbu na letoun amerických námořních sil, který pronikl nad území NDR. Pilotovi se však podařilo s těžce poškozeným strojem přistát na západoněmeckém letišti. Ke krátkodobému zvýšení napětí vedlo i rozsáhlé letecké cvičení členských států Varšavské smlouvy, během něhož se ve vzduchu nacházelo na 600 letounů.

Skutečným vítězem se však cítil Walter Ulbricht, první tajemník Ústředního výboru Sjednocené socialistické strany Německa, který zastával poněkud pochybný názor, že konfrontační akce urychlí přenesení práv na orgány NDR. Opojen úspěchem podnikl z vlastní iniciativy několik kroků, jež vedly v druhé polovině října 1962 k dalšímu dramatickému vyhrocení situace.

Již 14. srpna zcela uzavřel přechod u Brandenburské brány, čímž donutil Francouze a Brity obcházet celé centrum města, a pro příslušníky západních vojsk určil jen jediný přechod ve Fridrichstraβe, známý pod označením Checkpoint Charlie. 23. srpna snížil počet přechodů do Západního Berlína na sedm, a aby zdůraznil bezmoc Západu, zveřejnil téhož dne oznámení, v němž nařizoval obyvatelům Západního Berlína pohybovat se ve vzdálenosti nejvýše 100 m ode Zdi a připojil varování, že na narušitele hranic zahájí východoněmečtí pohraničníci palbu. Tím chtěl dát najevo, že se jeho moc vztahuje i na Západní Berlín. V dopise Chruščovovi navrhoval dále omezit svobodný přístup spojenců do města, uzavřít berlínské středisko letového provozu a navádět i západní letadla z nového střediska na letiště Schönefeld.

Tyto kroky vnímali sovětští představitelé se stále větším znepokojením. 28. září Chruščov Ulbrichtovi sdělil, že hlavním cílem je uzavření mírové smlouvy a upozornil jej, že je třeba zabránit krokům, které by mohli zostřit situaci. Velitel Skupiny sovětských vojsk v NDR maršál Ivan S. Koněv vyzval Ulbrichta vzhledem k množícím se případům neoprávněného použití zbraně k umírněnému jednání a podobně reagoval ministr obrany maršál Malinovskij, jenž požadoval, aby veškerá opatření byla předem odsouhlasena Moskvou. Ulbricht však zatvrzele sledoval své cíle a stalo se jen otázkou času, kdy dojde ke konfrontaci.

Příslušníci Lidové policie od 15. října doslova šikanovali americké vojáky, kteří sice cestovali do města v civilu, ale ve zřetelně označených vojenských automobilech. Mnohé z nich na několik hodin zadrželi a pokoušeli se je i vyslýchat.

Napětí vyvrcholilo v poslední říjnové dekádě. Poté co byl 22. října zástupci náčelníka americké vojenské mise Allanu Lightnerovi odepřen vstup do východní části města, objevily se poprvé u Checkpoint Charlie americké tanky. Tato situace se opakovala o tři dny později, kdy východoněmecké orgány zabránily vstupu do východního Berlína americkým civilistům. Tentokrát velitel americké posádky generál Lucius D. Clay vyslal nejen tanky, ale vyhlásil v posádce poplach.

Sověti se obávali, že americké tanky by mohly proniknout do východní části města a že nevypočitatelný Ulbricht se je pokusí zastavit tanky NLA. Během několika minut byl informován sovětský generální štáb, ministr obrany a N. S. Chruščov. Rozhovory mezi americkým a sovětským velitelem města ale nevedly k žádným výsledkům, a tak k večeru 26. října Sověti rozmístili u přechodu a v okolních ulicích 30 tanků. Jak Američané, tak Sověti dále posilovali počet tanků (sovětských zde bylo rozmístěno 60), ale Chruščov si však včas uvědomil vážnost situace poté, co obdržel zprávy o nepřetržitém hlídkování amerického strategického letectva a přítomnosti čtyř ponorek vyzbrojených raketami třídy Polaris v bojových postaveních v Severním moři, z nichž každá mohla 16 raketami zasáhnout území SSSR. Tajné rozhovory mezi ním a americkým prezidentem Johnem Fitzgeraldem Kennedym vedly k tomu, že obě země své tanky dopoledne 28. října stáhly.

Incident u Checkpoint Charlie znamenal skutečný zlom, napětí v následujících týdnech a měsících zřetelně opadlo. Postupně se ve vztazích obou velmocí z Německé a Berlínské otázky stával okrajový problém. Problém Západního Berlína však definitivně vyřešila až čtyřstranná dohoda o Západním Berlíně uzavřená 3. září 1971.

Jaroslav Láník