Říkalo se jim "tobrucké krysy"

Nasazení československých vojáků v Severní Africe, které vyvrcholilo známými boji u u Tobruku v roce 1941, připomíná výstava, kterou je možné vidět v Praze 6 na Vítězném náměstí, na prostranství poblíž Generálního štábu Armády České republiky. Výstava je v blízkosti pomníku připomínajícího účast všech čs. vojáků v zahraničí během druhé světové války. Připravil ji historik Vojenského historického ústavu Praha Jindřich Marek.

Výstavu věnovanou 75. výročí prvního bojového nasazení Čs. pěšího praporu – Východního zahájil náčelník generálního štábu Armády České republiky armádní generál Ing. Josef Bečvář. Ve svém projevu zdůraznil skutečnost, že náš prapor se obrany Tobruku zúčastnil jako součást polské Samostatné brigády karpatských střelců generála Stanislawa Kopańského. „Všestranná spolupráce i vojenské spojenectví s naším polským sousedem má obrovský smysl a hodnotu i dnes, kdy jsme opět, obrazně řečeno, na jedné lodi v rámci aliančních struktur NATO. Kdykoliv jsme toto spojenectví s hlubokými historickými kořeny v minulosti z jakýchkoliv důvodů přerušili, bylo to vždy ke škodě obou národů.“

V současné době plní v náročných a nebezpečných zahraničních mírových misích své úkoly příslušníci Armády České republiky na Sinajském poloostrově, v Mali, Kongu či Středoafrické republice. „Bohužel dnešní svět je v procesu globalizace stále menší, a tak nová bezpečnostní rizika, ohrožující mír a stabilitu regionů, kdy nelze ignorovat jakákoliv ohniska války, teroru a brutálního porušování lidských práv kdekoliv na světě, přivedly naše vojáky opět po letech do Afriky a na Střední východ,“ prohlásil generál Bečvář.

V československé jednotce bojovali muži, kteří měli rozdílné životní osudy i názory na dění ve světě. Část z nich po okupaci Československa a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava překročila polské hranice a vstoupila do formujícího se Legionu Čechů a Slováků. Po přepadení Polska a obsazení jeho východních oblastí Rudou armádou strávila dlouhé měsíce v sovětských táborech, než se jim podařilo dostat do Francie a na Střední východ. Po porážce Polska zbývala čs. vlastencům prakticky již jen tzv. balkánská cesta vedoucí přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii a odtud přes Řecko či Turecko do Francouzi ovládaného libanonského Bejrútu. Také zde se situace zkomplikovala po porážce Francie. Řada příslušníků praporu židovského původu využila dunajské parníky k cestě do Palestiny.

Autor výstavy Jindřich Marek zasvěceně informuje o formování čs. jednotky, nutnosti připravit se na zcela odlišné klimatické podmínky, nasazení praporu v Egyptě i o prvním bojovém úkolu - ostraze letišť RAF - či o monotónní strážní službě na syrsko-tureckém pomezí, v oblasti zamořené malárií. Zmiňuje také hrdinství australských a polských jednotek při obraně Tobruku, kam 12. října 1941 jako první dorazil čs. ubytovací oddíl a 21. října zbytek praporu. Popisuje také vyčerpávající „život v prachu a kamení uprostřed minových polí“.

Významnou součástí bojové činnosti čs. vojáků v Tobruku byly noční a občas i denní průzkumné hlídky, při níž příslušníci praporu prokázali obrovskou míru odvahy, invence a rozvážnosti, připomíná autor výstavy. Tobruk byl osvobozen z obklíčení 10. prosince 1941, ale miny si dále vybíraly daň na životech a zdraví čs. vojáků. Autor uzavírá výstavu vylíčením bojů nyní již Čs. lehkého protiletadlového pluku 200 - Východního přesunem na britské ostrovy a bojem bývalých „tobruckých krys“ v řadách Čs. samostatné obrněné brigády u Dunkerque.

Jaroslav Láník