Rudolf Krzák

Rudolf Krzák zůstal přes osobní tragédie a životní ústrky především neokázalým a skromným vojákem s hlubokým smyslem pro povinnost. Bojoval obětavě za války v zahraničí za osvobození vlasti. Přesto byl nesmyslně perzekuován. Usiloval o zachování památky svých padlých spolubojovníků, což se mu podařilo naplnit až po listopadu 1989.

Rudolf Krzák se narodil 6. dubna 1914 v jihočeských Bernarticích. Po maturitě se roku 1934 rozhodl pro vojenskou dráhu a v letech 1936–1937 vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích. V hodnosti poručíka sloužil před válkou naposledy jako pobočník velitele praporu u pěšího pluku 1 v Českých Budějovicích. Z okupované země odešel bývalý poručík pěchoty v červnu 1939 do Polska a v červenci odplul do Francie. Po nevyhnutelné zkušenosti služby v Cizinecké legii vstoupil koncem září 1939 v Agde do obnovené československé armády ve Francii. V červnu 1940 velel během ústupových bojů před německou přesilou pomocné rotě 1. čs. pěší divize. Řídil ústup uprostřed chaosu hroutící se francouzské armády, bez map a spojení. Řadu dní prakticky nespal, aby uhlídal životně cenná nákladní auta své roty.

Po evakuaci do Velké Británie se počátkem roku 1941 dostal k šifrové a studijní skupině čs. zpravodajského odboru v Londýně. Od října 1941 prodělal řadu speciálních kurzů. V květnu 1942 přešel ke Zvláštní skupině zpravodajského odboru a poté školil čs. parašutisty vysazované na území nepřítele. V létě roku 1944 sám odcestoval do Itálie, aby splnil zvláštní úkol. Měl organizovat přechod českých vojáků protektorátního Vládního vojska v Itálii na stranu spojenců. Rudolf Krzák po přípravě v jihoitalském Bari nakonec seskočil se skupinou „Silica I“ v noci z 9. na 10. září v přímořských Alpách. Původní úkol se nakonec splnit nepodařilo a čerstvě povýšený kapitán Krzák na místě plnil náhradní bojové úkoly v rámci italských partyzánských oddílů, jako přepadů a zajišťování zásobování partyzánů leteckou cestou nebo tlumočení při výsleších zajatců. V listopadu 1944 se mu podařilo z hrozícího německého obklíčení letecky uniknout a v prosinci 1944 se vrátil zpět do Velké Británie jako jediný parašutista v době války. V Londýně krátkou dobu působil jako velitel výcvikové sekce Zvláštní skupiny D. V březnu 1945 odcestoval na osvobozené území. Zúčastnil se závěrečných bojů ve funkci zástupce velitele a později i velitele 5. praporu 3. samostatné brigády I. československého sboru. Bojoval na Malé Fatře, v Jeseníkách a na severní Moravě, kde jej zastihl konec války.

Tehdy se Rudolf Krzák dozvěděl o hrůzném konci členů své rodiny. Za pomoc parašutistům z Velké Británie byli v době heydrichiády nacisty otec Severín Krzák, matka Antonií s dcerami Jiřinou a Zdenou 2. července 1942 v Lubech u Klatov zastřeleni. V koncentračním táboře Mauthausen byl v lednu 1943 zastřelen i Rudolfův bratr Severín.

Po válce Rudolf Krzák zůstal v armádě. Zpočátku vyřizoval potřeby a záležitosti parašutistů. V letech 1946–1947 vystudoval v Praze Vysokou školu válečnou. Spolu s generálem Karlem Palečkem budovali československé výsadkové vojsko. Bez ohledu na válečné zásluhy a naprostou oddanost vlasti se vzhledem k pobytu na Západě za války a speciálnímu výcviku pro 5. oddělení hlavního štábu stal podezřelým. Proto byl 15. listopadu 1949 zatčen. Dostal se do známé věznice 5. oddělení, „domečku“ na Hradčanech. Za zcela vykonstruované zločiny jej 15. prosince 1950 Státní soud poslal na devět let do vězení. Po dvou a půl letém věznění se dostal na svobodu. Dlouhých patnáct následujících let se protloukal při těžké a zdravotně škodlivé manuální práci. Díky rehabilitaci v polovině šedesátých let získal lepší místo. V letech 1968–1970 se dokonce mohl vrátit do armády jako úředník rehabilitační komise a byl povýšen do hodnosti plukovníka. Dvacet let takzvané normalizace strávil dílem znovu u vrtné soupravy, dílem na odpočinku. Jako výrazná osobnost udržující vztahy s mnoha spolubojovníky byl stále terčem nedůvěry. Dokonce jej v letech 1985–1986 intenzivně sledovala Státní bezpečnost pro podezření z vyzvídání zpráv o Sovětské armádě!

Po listopadu 1989 jmenoval prezident Václav Havel Rudolfa Krzáka do hodnosti generálmajora ve výslužbě. Rudolf Krzák mohl také plně rozvinout své dlouholeté úsilí o získání úcty a uznání mrtvým a zapomenutým veteránům. Podporoval historický výzkum činnosti parašutistů a stál u projektu zmapování československých legionářů let 1914–1920 ve všech okresech republiky. Rudolf Severin Krzák zemřel ve věku devadesáti let 22. dubna 2004 v Poděbradech. Při oslavě státního svátku 28. října toho roku byl Václavem Havlem in memoriam oceněn naposledy, Řádem Bílého lva III. třídy vojenské skupiny.

Prokop Tomek

PROJEKT 300 - 100 LET je jedním z příspěvků Vojenského historického ústavu Praha k letošnímu výročí sta let od vzniku samostatného Československa. Projekt představuje vojenské osobnosti, zbraně a události se vztahem k české historii zahrnující století 1918 - 2018.