Sedmdesát let od Postupimské konference

Nedlouho po skončení druhé světové války v Evropě se v Postupimi u Berlína konala ve dnech 17. července až 2. srpna 1945 první a také poslední poválečná konference Velké trojky. Její dopad na evropské dějiny dalších desetiletí byl zásadní: jednání rozhodla o definitivních hranicích ve střední Evropě, které platí dodnes, a principech odsunu německého obyvatelstva.

Sovětskou delegaci vedl předseda Rady lidových komisařů generalissimus J. V. Stalin, britskou ministerský předseda Winston S. Churchill a delegaci Spojených států nový prezident Harry S. Truman. Během jednání došlo ke změně u britské delegace, na základě výsledků parlamentních voleb se ministerským předsedou stal Clemens R. Attlee. Jednání se soustředila především na konkrétní problémy spojené s okupací Německa. Byly stanoveny také definitní západní hranice Polska na Odře a Lužické Nise. Konference dále rozhodla o principech odsunu německých menšin z Polska, Československa a Maďarska.

Otázka poválečného uspořádání v Evropě se řešila podrobně již na předcházející konferenci Velké trojky v Jaltě. Konala se v době, kdy sovětská vojska stála několik desítek kilometrů před Berlínem a dala se očekávat brzká kapitulace Německa. Nikdo si nedovedl představit, že postup armád západních velmocí do nitra Německa bude tak rychlý. Tato skutečnost závažným způsobem ovlivnila závěry celé konference. Jak Churchill, tak Roosevelt nadále věřili, že se Stalinem budou moci spolupracovat i po válce. Utvrzovaly je Stalinovy projevy přátelství i jeho řeč z 6. listopadu 1944, v němž mluvil o tom, že vztah se Západem je založen na „životně důležitých a dlouhodobých zájmech“.

Západní spojenci odcházeli z konference vcelku spokojeni. Byly stanoveny okupační zóny v Německu, Stalin souhlasil s tím, že po porážce Německa vstoupí do války proti Japonsku a vyslovil podporu Spojeným národům. Bylo dosaženo dohody o nových polských hranicích a Stalin slíbil, že v této zemi v brzké době proběhnou demokratické volby.

Již na počátku července 1945 však britský ministerský předseda požadoval urychlené svolání vrcholné konference Velké trojky, která by řešila novou mocenskou situaci, jež se v Evropě vytvořila v důsledku totální porážky Německa a rozšíření sovětské vojenské přítomnosti v Evropě. V tomto smyslu zaslal 4. července i telegram novému americkému prezidentovi Trumanovi. V něm také poprvé hovořil o železné oponě, kterou sovětská vojska budují ve střední Evropě. Churchill znepokojený vývojem v Polsku byl ve svých obavách z poválečného vývoje utvrzen memorandem britského ministerstva zahraničních věcí o světové strategické situaci, které mu bylo předloženo 11. května.

Materiál konstatoval, že v druhé polovině 50. let se může zásadním způsobem změnit mezinárodní situace a v Evropě budou existovat dva regionální systémy. Vliv Sovětského svazu převáží ve Finsku, Polsku, Československu, v balkánských zemích a pravděpodobně i v Rakousku. O pár dní později mu byla předložena zpráva příznačně nazvaná Operace Unthinkable (Nepředstavitelné) o možnostech vojenského nátlaku na SSSR. Její závěr byl jednoznačný: jestliže by britská vláda chtěla dosáhnout svých politických cílů, musela by porazit Rusko v totální válce, jejíž výsledek nelze předvídat.

Churchill byl také proti tomu, aby britská a americká vojska vyklidila území za demarkační linií, která podle dohody z Jalty patřila do sovětského okupačního pásma (jejich stahování bylo zahájeno 1. července). Na podporu svých plánů Churchill také pro následující konferenci vypracoval seznam stížností na jednání Sovětů.

Truman však potřeboval sovětská vojska ve válce proti Japonsku a nestál o žádný dramatický střet se Stalinem. Američané proto přišli na konferenci s vlastním programem, který na britské návrhy nebral žádný ohled. Postupimská konference se tak stala nejen důležitým mezníkem při vytváření bipolárního světa, ale i řešení mezinárodních problémů dvěma supervelmocemi.

Jaroslav Láník