Sledujte „tankovou cestu“ Československem

Před třiceti lety, na jaře roku 1990 již nekřižovaly krajinu mohutné kolony tanků Střední skupiny sovětských vojsk. Vláda se roku 1983 pokusila vyřešit dopravní, bezpečnostní i ekologický problém vyčleněním a úpravou komunikací pro přesuny těžké techniky mezi vojenskými výcvikovými prostory Libavá – Mimoň (Ralsko) – Hradiště (Doupov). Otázku poškozování silniční sítě i odstranění nebezpečí civilnímu provozu se ale vyřešit nepodařilo. Popis cesty (čísla silnic, města a vesnice) umožňuje i dnes na mapě sledovat, kudy se valily tankové kolony krajinou.

Trvající požadavky na náhrady škod v důsledku přesunů pásové techniky i potřeby výcviku posádek vozidel vedly k myšlence vytvořit vhodný systém komunikací určených jen pro vojenskou techniku. Jako první vznesl velitel Střední skupiny sovětských vojsk (SSkSV) genpor. Jermakov již roku 1973 požadavek na vyčlenění dálkových tras o celkové délce 600 kilometrů pro přípravu řidičů tanků, obrněných transportérů a motorových vozidel. Kupodivu při společném jednání 22. března 1974 místopředseda federální vlády František Hamouz (tehdy zodpovědný ve vládě za agendu sovětských vojsk v ČSSR) tento požadavek jednoznačně odmítl s odůvodněním, že nejde ani tak o škody na komunikacích způsobené přesuny těžké techniky - daleko větší škody by prý byly zřízením takové cesty napáchány v myšlení lidí.

Problém škod na komunikacích ale trval. Škody napravovala samotná Sovětská armáda, a to uvedením do předešlého stavu nebo pracovními výpomocemi. Úroveň oprav byla samozřejmě problematická.

Myšlenka tankové cesty se objevila znovu počátkem osmdesátých let. Za skutečný počátek je možno pokládat dopis velitele SSkSV generálplukovníka G. G. Borisova s „prosbou“ posoudit možnost propojení vojenské výcvikové prostory (VVP) Libavá, Mimoň a Hradiště „tankovou komunikací“ pro přesuny pásové techniky SSkSV při cvičeních a k využití i pro ČSLA. Současně zaslal i mapu s návrhem trasy. Měla měřit 500 až 550 kilometrů. Zmocněnec vlády ČSSR do úkolu zapojil Hamouzova nástupce, místopředsedu federální vlády Rudolfa Rohlíčka a předsedu vlády ČSR Josefa Korčáka. Zmocněnec se informoval o zkušenostech s řešením problému v NDR a PLR.

Byla zvažována nejprve varianta přesunout jízdy těžké techniky mimo běžnou silniční síť s využitím polních a lesních cest a případně i silnic III. třídy. Tato varianta by si vyžádala celkovou investici na technické úpravy – zejména rozšiřování polních cest a výkup pozemků ve výši celkem asi 980 milionů Kčs. K tomu by bylo třeba přičíst každoroční náklady na údržbu a opravy odhadem asi 50-60 milionů Kčs.

Druhá varianta předpokládala využití převážně běžných silnic užívaných k normálnímu civilnímu provozu. Jednorázové náklady na zesílení a rekonstrukce mostů a další nutné úpravy i na výkup pozemků by činily asi 385 milionů Kč a roční náklady na opravy a údržbu pak 200-250 milionů ročně. Nevýhodou této varianty bylo nutné sladění s civilním provozem.  Přesto byla zvolena právě tato varianta.

Vládní rozhodnutí o tankové cestě

Usnesením předsednictva vlády ČSSR č. 225 z 28. listopadu 1983 byla tanková trasa schválena v délce 460 km. Vedla po silnicích a místních komunikacích I., II. a III. třídy, po účelových komunikacích, terénem a přes řeku Labe.  Ministr národní obrany vydal Směrnice pro režim vojenského provozu na komunikacích vybraných pro přesuny bojové techniky ČSLA, platné od 1. ledna 1984. Směrnice mj. ukládaly prvnímu zástupci ministra národní obrany a dalším funkcionářům povinnost součinnosti se SSkSV při využívání trasy.

V době přesunů měl být civilní provoz na komunikacích až na výjimky vyloučen. Škodám na komunikacích mělo mj. zabránit maximální omezení přesunů v době jarního tání a během dnů s denními teplotami nad dvacet stupňů Celsia. Každoročně se měl předem předkládat roční plán přesunů a na každý přesun bylo třeba vypracovat grafikon přesunů. Směrnice upravovaly i postup při uplatnění požadavků na náhrady škod. Škody na silnicích způsobené provozem SSkSV se hradily podle smlouvy z 16. října 1968 (především uvedením do původního stavu). Směrnici pro využívání trasy vydal i velitel SSkSV generálplukovník Borisov 25. března 1984.

Tanková trasa vedla na trase mezi VVP Hradiště a VVP Mimoň v Severočeském kraji přes okresy Chomutov, Louny, Litoměřice a Česká Lípa, ve Středočeském kraji okresem Kladno a Mladá Boleslav. Na trase mezi VVP Mimoň a Libavá v Severočeském kraji okresem Česká Lípa a ve Středočeském kraji okresem Mladá Boleslav, dále ve Východočeském kraji okresy Jičín, Trutnov, Náchod, Rychnov nad Kněžnou a Ústí nad Orlicí, v Severomoravském kraji okresy Šumperk, Olomouc a Bruntál.

Schválená trasa 460 km patřila k hlavním komunikacím, na které bylo nutno ještě dostat se z míst sovětských posádek a autoparků. K tomu sloužilo dalších dohromady celkem asi 800 kilometrů (!) příjezdových komunikací ze sovětských útvarů, často místních komunikací ve městech nebo běžných silnic přes města a vesnice vedoucích.

Praxe úsměvná i děsivá

V praktickém provozu se projevila řada potíží. Zejména to byl nesoulad mezi plány přesunů a realitou. Dohodnutá opatření se zkrátka nedodržovala. Sovětská strana nepředkládala včas grafikony přesunů, nedodržovala stanovené trasy, uváděná místa a časy určené pro odpočinek. Například byly hlášeny průjezdy sovětských kolon pásové techniky na dny  26.-27. února 1984. Velitel Střední skupiny sovětských vojsk genplk. Borisov termín 24. února posunul o den dopředu. Přestože na to československá strana zareagovala, ve všech krajích se vyskytovaly případy, kdy kolony jely po nedohodnutých a neschválených trasách, s neregulovaným běžným silničním provozem.

Například v okrese Mladá Boleslav 25. února 1984 příslušníci SNB zajišťovali stanovenou trasu na devíti pevných a jednom pohyblivém stanovišti. Přesun ale proběhl po zcela jiné, neschválené a nezajištěné trase.  V obvodu správy Veřejné bezpečnosti Ostrava najela v době uzavření trasy příslušníky SNB do protisměru přesunujících se tankových vojsk jiná nehlášená sovětská kolona o dvou stech vozidlech. V okrese Ústí nad Orlicí přejížděly sovětské tanky bez zajištění přes nechráněný železniční přejezd a jiná kolona se po příjezdu na území okresu rozptýlila do polí a lesů, čímž vznikly hmotné škody. Místo nahlášených tří proudů po padesáti vozidlech projížděly kolony až o 332 vozidlech! Čela proudů a jejich konce nebyly označovány schváleným způsobem. V době, kdy měly být vyčleněné silnice již bezpečné, se znenadání objevovaly další dlouhé kolony těžkých vojenských vozidel.

Uvedený příklad sice může působit úsměvně. Ovšem jen s vypětím sil zúčastněných a zázrakem nedocházelo k většímu počtu tragických událostí.

Kolik to stálo státní rozpočet ČSSR

Náklady na úpravy a údržbu (opravy) po průjezdech tankových kolon byly na tehdejší dobu astronomické. Úpravy trasy a její údržbu zajišťovaly na silniční síti národní výbory, ve Vojenských výcvikových prostorech MNO na železničních přejezdech a objektech organizace Federálního ministerstva dopravy. V roce 1984 se na úpravy cesty vynaložilo celkem 240 181 000 Kčs, v roce 1985 už 251 254 000 Kč! Pro osmou pětiletku (1986-1990) se počítalo s nákladem na údržbu ve výši 780 000 Kčs: v roce 1986 300 000 Kčs, 1987 210 000 Kčs a 90 000 Kčs ročně pak v každém dalším roce.

Vytvoření tankové cesty však nijak nevyřešilo problém vzniku škod na silničních komunikacích. Ty nadále představovaly jeden z nejrozsáhlejších a nejběžnějších problémů v agendě úřadu Zmocněnce československé vlády pro záležitosti dočasného pobytu sovětských vojsk a to až do konce osmdesátých let. Dokonce se zdá, že objem a náklady narůstaly. Po každém cvičení nebo přesunu se konala jednání s příslušnými lokálními správami komunikací. Například neplánované přesuny sovětských vojsk z Mimoně do Vojenského výcvikového prostoru Doupov—Hradiště a zpět ve dnech 25. až 28. března 1988, tedy během pouhých tří dní, způsobily škody na komunikacích jen na území Severočeského kraje ve výši 16 388 955 Kčs.

Ještě v roce 1989 čerpaly krajské národní výbory a Federální ministerstvo národní obrany na opravy a údržbu „tankové cesty“ 89 999 992 Kčs. K oficiálnímu ukončení financování cesty ze státního rozpočtu došlo až usnesením vlády ČSSR č. 72 z 8. února 1990 „o důsledcích odchodu sovětských vojsk z ČSSR a opatření k jejich řešení“.

Přes výběr komunikací pro přesuny těžké vojenské pásové techniky tedy nedošlo k zabránění vzniku škod. To by bylo možné jen v případě postavení speciální trasy vedoucí mimo běžné silnice. Vzhledem k četnému osídlení, husté síti stávajících komunikací  a obrovským nákladům na případné postavení takového autonomního systému se jednalo o neřešitelný problém. Vláda ČSFR nakonec vyčíslila ve zprávě projednané 8. května 1991 celkové náklady na úpravu, opravy a údržbu této tankové cesty za léta 1983-1990 na částku 1 270 300 000 Kčs.

Připojený přehled tras „tankové cesty“  dodnes umožňuje na mapě hledat místa, kudy jezdila těžká tanková technika. K podstatným změnám v terénu nedošlo.

Trasy tankové cesty

Úsek Vojenský výcvikový prostor Hradiště (Doupov) – Vojenský výcvikový prostor Mimoň (Ralsko)

Severočeský kraj

Okres Chomutov: VVP Hradiště – výjezd po III/22119 – Sedlec, III/22120 – Konice, vojenská účelová komunikace (ÚK)

Okres Louny: vojenská UK – jižně Chmelištná, III/22115, vojenská UK – severní Nepomyšl, III/2247 – Brody, Krásný Dvůr, Vysoké Třebušice, Kaštice, III/2248 – Oploty, Kněžice, III/22415 – Čeradice, III/22523 – Radíčeves, I-27, III/22721, III/22712, III/22719 – Milošice,  III/22720 – ÚK (polní cesta) – západně Holedečka podle trati ČSD, II/227, vojenská ÚK – jihovýchodně Žatec, II/225 –  Trnovany, Drahomyšl, Lipenec, Zeměchy,  III/22547 – Cítoliby, III/22941, vojenská ÚK (západně Blšanský Chlum), III/22941 –Blšany, místní komunikace (MK) a ÚK (polní cesta) –Veltěžě, Slavětín, III/23740, III/23741 – Černochov.

Okres Litoměřice: III/22741 – Ječovice, Ředhošť, III/23913, III/2398, III/23913 –

Loucká, I/30.

Středočeský kraj

Okres Kladno: I/30, III/23928.

Severočeský kraj

Okres Litoměřice: III/23928 – Radešín, III/23927, III24043 – Bříza, II/240 – Račiněves, Roudnice nad Labem, II/246, III/24048, III/24056 – Židovice, Hrobce, Libotenice, Nučničky, vojenská ÚK – přechod přes Labe, II/261 – Okna, II/240 – Polepy, II/261 – Vrutice, Svařenice, MK, ÚK (nezpevněná polní cesta), MK – Malešov, III/26117, III/2691 – Střížkovice, III/26120, II/269 – Velký Hubenov, Sukorady.

Okres Česká Lípa: II/269 – Tuhaň, II/260 – Pavličky, Dubá, I/9, II/259 – Nedamov, Ždírec, Luka, ÚK (lesní cesta).

Středočeský kraj

Okres Mladá Boleslav: ÚK (lesní cesta), III/25915, III/25915 a  - železniční stranice Bezděz, vojenská ÚK.

Severočeský kraj

Okres Česká Lípa: vojenská ÚK – vjezd do VVP Mimoň.

Úsek Vojenský výcvikový prostor Mimoň – Vojenský výcvikový prostor Libavá

Severočeský kraj

Okres Česká Lípa: VVP Mimoň – výjezd po vojenské ÚK – Kuřivody, II/268.

Středočeský kraj

Okres Mladá Boleslav: II/268 – Dolní Krupá, Dolní Rokytná, Bílá Hlína, Klášter Hradiště nad Jizerou, vjezd do Mnichova Hradiště, MK (Sokolovská), II/268, I/10, II/268 – výjezd z Mnichova Hradiště, Dobrá Voda, Boseň, Kněžmost, Soleček, I/16 – severně Horní Bousov.

Východočeský kraj 

Okres Jičín: I/16 jižně Sobotka, Šalanda, Drštěk ryje, Ohařice, III/28017 – Dolní Lochov, Ostružno, Hlásná Hora, Vlksice, Čejkovice, I/32 – jižně Jičín, I/16 Úlibice, III/28424 – Lužany, Choteč, Lázně Bělohrad, III/28429 – Dolní Nová Ves, Černín, Lukavec u Hořic, III/3004 Dobeš, Červená Třemešná, II/300 – Miletín, III/28452, II/248 – Rohoznice.

Okres Trutnov: II/248 – Bílé Poličany, II/325 – Lanžov, III/32542 – Dubenec, III/2859 –

Nouzov.

Okres Náchod: III/2859 – Velichovky, II/285 – Jaroměř, I/33, II/285 – Rychnovek, Volavka, Městec, II/304 – Slavětín nad Metují, Bohuslavice, II/308 – Homole, Černčice, III/30820 – Vršovka ÚK (polní cesta), III/30820, ÚK (polní cesta), III/30821 – Spi, I/14.

Okres Rychnov nad Kněžnou: I/14 – Běstviny, severovýchodně Dobruška, Chábovy, Podbřezí, Bílý Újezd, Jetětice, Solnice, II/321 – Domašín,  Libel, Častolovice, I/11 – Kostelec nad Orlicí, Doudleby nad Orlicí, III/3164 – Vyhnáno, III/3165, III/3169, III/3167 – Proruby, Lhoty u Potštejna (Malá Lhota), III/3124.

Okres Ústí nad Orlicí: III/3124 – Malá Skrovnice, Velká Skrovnice, Rozsocha, III/3123, II/312, I/14 –  České Libchavy, Horní Libchavy, Prostřední Libchavy, Dolní Libchavy, Ústí nad Orlicí, II/315 – Knapové, Skuhrov, Lanškroun, I/43 – Albrechtice, Chudoba, Horní Heřmanice.

Severomoravský kraj

Okres Šumperk: I/43 – Štíty, II/368 Horní Studénky, Svébohov, Rovensko, III/36918 –

Postřelmov, I/44, III/3703 – Sudkov, III/3702 – Lesnice, II/370 – Leština,  II/315 – Vitoušův, Hrabová, Dubicko, Police, Úsov, II/444.

Okres Olomouc: II/444 – Medlov, Uničov, Brníčko, Újezd, Rybníček, Mladějovice, Babice, Šternberk, III/44426, I/46 – Lipina, Nové Dvorce, Horní Loděnice.

Okres Bruntál: I/46 – Moravský Beroun, III/44422, III/44441, III/4403, II/440 –

Stará Libavá, Norberčany, Travice, vjezd do VVP Libavá.

(Směrnice pro režim vojenského provozu na komunikacích vybraných pro přesuny bojové techniky ČSLA)

Prokop Tomek