Českoslovenští vrcholoví sportovní střelci, střílející disciplíny olympijské rychlopalby, dosahovali úspěchů výhradně s pistolemi zahraniční provenience, ačkoliv na rýsovacích prknech našich konstruktérů vznikla řada zajímavých a perspektivních konstrukcí. Některé z nich se dostaly do stádia precizně vyrobených vzorků s kompletně připravenou dokumentací, avšak cestu k sériové výrobě jim v řadě případů zahradila nevyjasněnost výrobních programů potenciálních výrobců, ale také výrobní náročnost některých konstrukcí a nízké odbytové možnosti vnitřního trhu.
Mezi konstrukčně a výrobně nejsložitější pistole konstruktéra Augustina Nečase (1918–1989) bezesporu patřily modely ZKP 541 Super Rapid a ZKP 541 Super Rapid Universal, oba určené pro sportovní střelce. Koncepce zbraně však umožňovala sestavení pistole pro terčovou střelbu, pro rychlopalbu a v odlehčeném provedení pro sportovní střelbu na nižší výkonnostní úrovni.
Z číselného označení modelu je zřejmé, že konstrukce vznikla okolo roku 1954. Prototypy vyrobené ve vzorkové dílně v Závodech Jana Švermy v Brně existovaly minimálně ve třech provedeních. První s označením Super Rapid v ráži 22 short mělo integrovaný kompenzátor zdvihu a na bocích válcové hlavně byly vyfrézovány podélné drážky k upevnění přídavného závaží. Zatím ale není známo, zda v této podobě neexistoval také prototyp v ráži 22 LR.
Super Rapid Universal, jak již z dodatkového označení vyplývá, byl koncipován s výměnnými hlavněmi v obou rážích, tedy v ráži 22 long rifle a 22 short. Sportovní provedení bez kompenzátoru zdvihu, u něhož nebylo možné připevnit přídavná závaží, se také odlišuje tvarem pouzdra závěru. Ten má v prostoru pod hlavní krycí lištu, po jejímž sejmutí lze na zbraň připevnit celkem tři hranolová závaží s hmotnostmi 260, 195 a 190 gramů.
Na pravé straně pouzdra závěru se nacházela manuální pojistka, která zároveň tvořila spojovací prvek s tělem pistole. V jejím rameni byla odpružená pojistná západka, která zajišťovala uložení pojistky. Pistoli bylo možné zajistit při napnutém i při vypuštěném úderníku a současně došlo k zablokování pohybu závorníku. Konstrukční zajímavostí bylo, že pokud střelec pistoli zajistil, výstupek pojistky odtlačil závorník přibližně o 2 mm vzad, takže čelo závorníku nedosedalo na hlaveň, případně na dno nábojnice. Z praktického hlediska nemá uvedené řešení valný význam, ale konstruktér chtěl zřejmě maximálně zvýšit bezpečnost zbraně při zajištění.
Výrobně velmi komplikovanou součást představoval závorník. V něm byla paralelně na levé straně uložena vratná pružina s vodítkem. Vedení pružiny mělo ve spodní části podélnou drážku, do které ve složeném stavu zabíhal výstupek na těle pistole. Ten se opíral o vodítko vratné pružiny a zajišťoval tak odpružení závorníku. Bicí mechanismus tvořil přímoběžný úderník se záchytem úderníku, bicí pružina s vodítkem a opěrným kolíkem a napínací pákou úderníku. Bicí pružinu zajišťovala v závorníku destička, kterou držela hlava opěrného kolíku bicí pružiny.
K napnutí úderníku sloužila dvouramenná napínací páka, jejíž horní rameno se opíralo o vodítko bicí pružiny a dolní vyčnívalo ze spodní části závorníku. K napnutí úderníku docházelo tím způsobem, že se spodní rameno napínací páky opíralo o plochu na těle pistole a při pohybu závorníku směrem vzad se páka nuceně otáčela. Ve spodní pravé části závorníku byl uložen záchyt úderníku v podobě jednoramenné odpružené páky, jejíž výstupek zachytil ozub úderníku.
Spoušťový mechanismus poněkud připomínal svým řešením belgickou armádní pistoli FN HP 35, jelikož se spoušťovou pákou byla otočně spojena vertikálně suvná součást, jejíž horní konec stlačoval při stisknutí spouště záchyt úderníku.
Model Universal sestával z výměnné soupravy, v níž se vedle kompletní pistole v ráži 22 long rifle nacházela výměnná hlaveň, zásobník a závorník v ráži 22 short. Závorník byl vzhledem k nižšímu výkonu náboje odlehčen, takže měl hmotnost 132 gramů, zatímco u ráže 22 long rifle vážil 172 gramů. Soupravu doplňoval výměnný vyhazovač nábojnic s vyznačením ráže.
Zásobník pro náboje 22 short měl stejné tělo jako u ráže 22 LR, ale uvnitř byla vsunuta vložka, jež zmenšovala vnitřní podélný rozměr zásobníku a omezovala výšku zdvihu podavače, takže zásobník bylo možné naplnit jen pěti náboji. Tvar vložky z ocelového plechu vyřešil konstruktér tím způsobem, že nevyplňovala celý zadní prostor v zásobníku, ale jen středovou část v rovině symetrie. Proto bylo možné po vyjmutí vložky použít zásobník i pro náboje 22 long rifle. Dna obou zásobníků byla pro snadnou orientaci značená ráží.
Válcová hlaveň zakončená kompenzátorem zdvihu v podobě postranních výřezů byla vsazena do vedení v pouzdře závěru a proti pootočení ji zajišťoval kruhový výstupek pod nábojovou komorou, jenž zapadal do odpovídajícího vybrání v pouzdře.
Vzhledem k delimitaci výrobních programů ze Závodů Jana Švermy, n. p. Brno došlo k převedení uvažované výroby pistole ZKP 541 do Závodů přesného strojírenství, n. p. Uherský Brod stejně, jako tomu bylo v řadě jiných případů. Původní výhledový plán, sestavený v listopadu 1956, počítal s výrobou 3000 kusů v roce 1959 a 5500 pistolí pro rok 1960.
V lednu 1957 obdržel závod v Uherském Brodě výkresovou dokumentaci, následně podrobenou technologické prověrce. Jejím výsledkem ovšem bylo vrácení dokumentace řešiteli, tehdejší Konstruktě Praha, z důvodů konstrukčních a materiálových nedostatků. Výrobní závod považoval konstrukci pistole ZKP 541 za technologicky vysoce náročnou záležitost, takže ji s argumentem nízkých odbytových možností odmítl. Nelze se tomu divit, továrna v Uherském Brodě neměla v té době žádné zkušenosti s výrobou krátkých palných zbraní a sériová výroba sportovních malorážkových samonabíjecích pistolí klade vysoké nároky na přesnost.
Soupravu s pistolí získalo muzeum v roce 1959 převodem ze Závodů Jana Švermy, n. p. Brno, odd. Vývojové konstrukce Praha 6.
Ráž: .22 long rifle/.22 short
Celková délka: 308 mm
Délka záměrné: 247 mm
Délka hlavně: 199 mm
Výška: 130 mm
Šířka: 49,8 mm
Kapacita zásobníku: 10/5 nábojů
Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 1330/1290 g
Jan Skramoušský