Ministr obrany Martin Stropnický se ve čtvrtek 29. ledna setkal v Praze se svým švédským protějškem Peterem Hultqvistem. V úvodu návštěvy si mohli oba ministři obrany prohlédnout i unikátní exponát ze sbírek Vojenského historického ústavu Praha – tančík AH-IV-Sv, který byl na konci 30. let 20. století exportován v počtu téměř padesáti kusů do Švédska.
Nejviditelnějším prvkem současné vojenské spolupráce České republiky se Švédskem jsou určitě letouny švédské výroby Jas-39 Gripen, které jsou součástí vzdušných sil Armády České republiky. I v minulosti však proběhly mezi oběma zeměmi živé kontankty v oblasti vojenské techniky. Praktickým výsledkem vzájemných meziválečných vztahů byla dodávka československých tanků do Švédska.
Jednalo se tančíky Praga AH-IV-Sv, které byly severské zemi dodány v počtu 48 kusů a ve zdejší armádě nesly označení Strv m/37. Jeden z exemplářů tohoto tanku je nyní ve sbírkách Vojenského historického ústavu Praha – jedná se o výrobek s pořadovým číslem 47.
Tento tank byl také oběma ministrům při jejich setkání představen v dynamické ukázce před budovou ministerstva obrany. Společně s ním se představilo i druhé vozidlo, v tomto případě šlo o moderní bojový prostředek: jednalo se o dálkově ovládané vozidlo TAROS 6x6 V2, které bylo vyrobeno podnikem VOP CZ s.p.
„Švédsko je pro nás nesmírně významný a věrohodný partner. Máme se Švédskem spoustu společných pohledů nejen v oblasti bezpečnosti a já jsem rád, že pan ministr zavítal do České republiky na svou první bilaterální návštěvu mimo Skandinávii,“ řekl ministr obrany Martin Stropnický.
V podobném duchu hovořil i jeho švédský partner: „Velice si cením a těším se na další spolupráci s Českou republikou, a to nejenom v projektu Gripen, ale také na řešení širších bezpečnostně-politických otázek. Česká republika je pro nás důležitým a velice respektovaným partnerem.“
Z historie tanku AH-IV-Sv: zkoušky tanku a výběr švédskými vojenskými představiteli
V roce 1936 se švédské ministerstvo obrany rozhodlo posílit výzbroj pluků Royal Skaraborg a Royal Soedermanland vybudováním nových tankových praporů, na tento účel parlament uvolnil částku 4,5 milionu švédských korun. Protože na nákup těžších strojů nemohl objem dostupných prostředků stačit, rozhodla armáda o nákupu levnějších tančíků. Od ledna 1937 zastupovala ve Švédsku pražský koncern ČKD firma Svenska Acumulator Aktienbolaget Jungner. Jejím prostřednictvím dostala švédská vláda nabídku tančíků AH-IV, vyvinutých původně pro Rumunsko.
Významným krokem pro získání objednávky se stalo pozvání švédské vojenské delegace do Prahy. Dne 1. března 1937 dorazili do Prahy plukovník Eric de Laval a štábní kapitán Gilner. Švédové si prohlédli tančíky AH-IV i lehké tanky TNH a P-II-a, zlatým hřebem programu bylo předvedení schopností obrněnců při pohybu zasněženými horami. Tanky se vydaly po vlastní ose do Krkonoš, následovány automobily s delegací a úředníky Českomoravské. V okolí Míseček probíhaly jízdní zkoušky, při nichž tanky vyjížděly do prudkých zasněžených svahů a pak se po nich opět pouštěly dolů. Při jedné z jízd se odehrála kuriózní situace. Na silně zaváté cestě jel vpředu tančík AH-IV, pokusně opatřený radlicí na odstraňování sněhu, kterou si přáli Švédové vyzkoušet, následován osobními automobily. Náhle se před kolonou objevila ohromná závěj, vysoká deset metrů a silnici uzavřela. Technici v tančíku přidali plyn a plnou rychlostí vlétli do nasněženého kopce. Snad až po minutě na druhé straně tančík vyjel z tunelu, který ve sněhové mase radlicí vyřízl. Na volné silnici se vozidlo otočilo a vrátilo se tunelem zpět. Technici vylezli z příklopů a čekal je uznalý potlesk všech přihlížejících, kteří trnuli, že pancéřové vozítko nedokáže ze závěje vyjet. Předvádění v náročném horském terénu zanechalo ve Švédech hluboký dojem, a když 9. března opouštěli Prahu, odváželi si nabídky na různé verze AH-IV a TNH.
Na konci března ve Stockholmu zasedala komise, rozhodující o výběru budoucího tanku. Předsedal jí náčelník generálního štábu generálporučík Nygrén, dva další generálové, plukovník Jung a kapitán Gillner, který přednesl referát o průběhu zkoušek. Dne 19. června 1937 se ve Švédsku sešla tanková komise a schválila nákup 48 tančíků ve verzi Praga AH-IV-Sv.
AH-IV-Sv spočíval na podvozku, tvořeném čtyřmi pojezdovými koly, spojenými po dvou na společné závěsy, odpružené listovými pery, hnacím a napínacím kolem a podpůrnou kladkou. Trup tvořila konstrukce svařená z úhelníků, na níž byl nanýtován pancíř z ocelových plechů. Vrchní část trupu nesla otočnou věž, ve které se nacházela nejsilnější část výzbroje. Prototyp měla pancéřování silné na přídi 15 milimetrů, další plechy se vyznačovaly tloušťkou 5, 6 a 8 milimetrů.
Konstruktéři vyhověli požadavku na instalaci domácí švédské výzbroje a do věže instalují dva těžké kulomety Karlskrona m/39 kalibru 8 milimetrů. Toto rozložení výzbroje umožňovalo její efektivnější využití než u ostatních variant AH-IV (kde se jeden kulomet nacházel ve věži a druhý v trupu). Pohonnou jednotkou se stal šestiválec Volvo FC-ČKD o výkonu 85 koňských sil při 2 850 otáčkách za minutu a obsahu 4 395 ccm. Instalace vlastních kulometů a motorů patřila mezi smluvní požadavky švédské strany. Převodovka Praga Wilson měla pět stupňů pro jízdu vpřed a jeden zpáteční.
Tančíky měly být kompletovány ve Švédsku firmou Jungner, do pěti měsíců od schválení vzorového vozidla měla Českomoravská zahájit expedici materiálu, pancéřové plechy dodávala švédská železárna Avesta z města Sodertalje, která je nařezala podle matric, dovezených z Československa. Továrna Jungner pronajala dvě haly v loděnicích města Oskarhamn, kde probíhala montáž. Schválení prototypu se odehrálo po další návštěvě švédské komise v Československu, tentokrát ji vedl generál Österman, členy byli opět major Bratt, kapitán Gillner a firmu Jungner zastupoval v roli tankového experta kapitán Burman. Dne 1. prosince 1937 byl podepsán protokol o schválení a v dubnu 1938 začala v Oskarhamnu montáž prvních AH-IV-Sv. V halách pracovalo 140 mužů, z toho 20 Čechů a 120 Švédů.
Tým ČKD vedl český inženýr Harry Joss (vzhledem k židovskému původu se v obavě před nacistickým pronásledováním ve Švédsku později usadil). Ačkoliv objednaný materiál přicházel celkem pravidelně, dodávka se poněkud protáhla, a to i přesto, že v prosinci přešli dělníci i technici na denní i noční provoz, aby objednávku splnili do února 1939. Přes veškerou snahu poslední stroj předali až v březnu 1939, pak celou sérii oficiálně převzala Královská vojenská správa ve Stockholmu.
Tančíky AH-IV-Sv dostaly vojenské označení Strv m/37 a v královské armádě působily až do roku 1953. Potom poslední z nich vyřadili, část byla použita jako cvičné terče.
AH-IV-Sv – základní technické údaje
Hmotnost 4,68 t
Délka 3,40 m
Šířka 1,85 m
Výška 1,95 m
Motor FC
Výkon 85 hp
Rychlost 53 km/h
Zás. PHM 110 lt
Dojezd 170 km
Pancíř 5-15 mm
Výzbroj 2x m/39
Překážky:
Stoupání 45°
Brod 0,9 m
Stěna 0,5 m
Příkop 1, 6 m
Osádka 2 muži