Ti druzí v pozadí: Československé západní paraskupiny... 1. část.

Přinášíme vám první část rozsáhlého textu historika VHÚ Karla Straky, jehož téma i podtitul zní: "Československé západní paraskupiny první vlny z perspektivy Abwehru v Protektorátu Čechy a Morava (1941–1942)."

Československé vojenské zpravodajství v exilu přišlo porážkou Francie v červnu 1940 o nejvýznamnější opěrné pozice v kontinentální Evropě. Bylo nasnadě, že ústup na Britské ostrovy si vyžádá volbu do té doby nestandardních metod a prostředků zpravodajské práce ve prospěch protinacistického odboje. V tomto směru se příhodně setkaly zájmy britské válečné strategie se záměry československého odboje a specificky vojenského zpravodajství.

Britský koncept rozvracení válečného potenciálu Velkoněmecké říše rozličnými druhy subverze v praxi realizoval od 22. července 1940 Úřad pro zvláštní operace (Special Operations Executive – SOE). Ten již velmi brzy po svém vzniku přišel s pojetím specielně vycvičených a různě zaměřených parašutistických skupin, určených k vysazení na území pod kontrolou nepřítele. Činitelé SOE představili tuto možnost koncem roku 1940 též československému zpravodajskému ústředí v Londýně. To reagovalo vstřícně. Postupně přicházelo s vlastními iniciativami, návrhy a plány.

V průběhu roku 1941 se připravoval a koncepčně zrál československý program výsadkových operací do okupované vlasti. Tam však již čekaly četné nástrahy dobře připraveného nepřítele. Tato stať se zabývá dosud jen okrajově dotýkaného aspektu, tedy participace německé vojenské zpravodajské služby Abwehr na boji proti československým paraskupinám ze Západu z let 1941–1942.

Kdo byl kdo v boji proti výsadkům

Nacisté vybudovali v Protektorátu Čechy a Morava velice účinnou bariéru proti nepřátelským pokusům destabilizovat tuto strategicky významnou součást Velkoněmecké říše. V průběhu času ji efektivně zdokonalovali a celkově přizpůsobovali měnícím se podmínkám. Hlavním a nejnebezpečnější protivníkem československých paraskupin ze Západu byla na sledovaném teritoriu Tajná státní policie (Geheime Staatspolizei – Gestapo), fundamentální a početně nejsilnější složka Bezpečnostní policie. Tento represivní orgán byl součástí vertikálně a horizontálně uspořádané struktury mocenských nástrojů nacistického režimu. Teritorium protektorátu kontrolovaly dvě řídící úřadovny Gestapa (Staatspolizeileitstellen) v Praze a Brně se sítí jejich venkovních úřadoven a komisariátů pohraniční policie. Organizační struktura Gestapa disponovala výkonnými složkami pro boj s nepřátelskými výsadky.

Byl zde ale ještě jeden podstatný subjekt, který měl rovněž zájem na dané věci. Činnost výsadků ve svých důsledcích směřovala k poškozování zájmů Velkoněmecké říše v sektorech, které byly obecně významné pro vedení války, což se ve svých důsledcích dotýkalo zájmů německé branné moci. To byly primární a základní důvody, proč se výsadky staly nejen předmětem represivních akcí bezpečnostního a potlačovatelského aparátu, ale i cílem zájmu vojenské zpravodajské služby.

Její vrcholové velení se po organizační stránce ustálilo počátkem roku 1939, kdy se stalo jednou ze základních součástí Vrchního velitelství branné moci (Oberkommando der Wehrmacht – OKW). Konkrétně šlo o Zahraniční oddělení/Abwehr (Amtsgruppe Auslandsnachrichten und Abwer (v oficiální zkratce A Ausl/Abw, dále ale jen Abwehr), v jehož čele stál Vizeadmiral Wilhelm Canaris. Členilo se na zahraniční oddělení (záležitosti zahraničního zastoupení branné moci), I. oddělení (výzvědné zpravodajství), II. oddělení (zvláštní služba – sabotáže) a III. oddělení (obranné zpravodajství). Na území Velkoněmecké říše postupně vznikla síť úřadoven (Abwehrstellen), což byla personálně a materiálně dobře dotovaná výkonná pracoviště Abwehru.

Příslušné struktury si Abwehr vybudoval po 15. březnu 1939 též na území Protektorátu Čechy a Morava. Zde byl přičleněn ke štábu zplnomocněnce branné moci u říšského protektora v Čechách a na Moravě. Abwehr se v protektorátu rozvinul tak, aby pokryl nejen sféru branné moci v užším smyslu, ale v širším záběru též dimenzi německé a české správy, válečného průmyslu a celkové infrastruktury. V Praze působila Abwehrstelle Prag (AST Prag) a v Brně Vedlejší úřadovna Abwehru (Abwehrnebenstelle Brünn – ANST Brünn), která řídila skupinu Abwehru s označením Princ, dislokovanou v Moravské Ostravě. Posledně zmíněný opěrný bod byl určen ke zpravodajské obraně vysoce exponovaného Ostravsko-karvinského regionu. Vnitřní struktura úřadoven Abwehru byla v základních obrysech odvozena od organizace berlínského ústředí. To znamená, že AST Prag se zprvu též členila na tři oddělení. Již na počátku bylo ale zrušeno II. oddělení, neboť provádění sabotážních akcí se z daného území nepředpokládalo.

V uvedeném složení pražská úřadovna působila do jara 1944. Tehdy Abwehr pozbyl samostatnosti a dostal se do podřízenosti Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (Reichssicherheitshauptamt – RSHA), čímž vyvrcholil léta trvající vztah plný rivality mezi posledně zmíněnými subjekty. AST Prag byla za těchto okolností atomizována tak, že I. oddělení přešlo pod novým označením Kommando des Meldegebietes Prag do podřízenosti RSHA. III. oddělení se rozpadlo na dvě části. Jednu inkorporovalo IV. oddělení Řídící úřadovny Gestapa v Praze a druhou si s označením Abwehroffizier (ve zkratce A. O.) podřídil přímo ústřední štáb OKW (Amtsgruppe Führungsstab – WFA). ANST Brünn se stala součástí IV. oddělení brněnské úřadovny Gestapa.

Zpravodajské nástroje Wehrmachtu proti agenturním výsadkům

Z hlediska československých výsadků ze Západu bylo podstatné III. oddělení pražské AST. V jeho čele stál zřejmě od počátku až patrně do jara 1944 pplk. Zeh. Na řízení měl pravděpodobně vliv i pplk. Werner. Sledované problematiky se týkala činnost tří referátů uvedeného oddělení. Referát III L (Luft – letectvo) vedl záznamy o přeletech nápadně osamocených nepřátelských letounů nad sledovaným teritoriem (Einzeleinflügen), jejichž letový kurz nasvědčoval výsadkům parašutistů či shozům materiálu.

Do monitoringu vzdušného prostoru nad protektorátem byla v souvislosti s tím zaangažována Luftwaffe se svou Leteckou hlásnou službou (Flugmeldedienst). Podstatná opatření byla v tomto směru zavedena již poměrně brzy, tedy na přelomu let 1941 a 1942. O zaznamenaných letech byly nejkratší cestou vyrozuměny AST v Praze, ANST v Brně a současně též obě řídící úřadovny Gestapa v protektorátu.

Aktivní podíl Abwehru a dalších složek branné moci na boji s českou rezistencí včetně výsadků se projevil v souvislosti nasazením speciálních technických prostředků, jimiž Gestapo nedisponovalo. Významnou podpůrnou roli zde sehrála Odposlouchávací služba (Horchdienst), která se specializovala na odhalování agenturních rádiových stanic odboje. V souvislosti s problematikou rádiového spojení se Abwehr podílel kontrolně, metodicky, personálně a technicky na provádění takzvaných rádiových protiher se zahraničními středisky odboje. Tato činnost byla rozvíjena od roku 1943.

Referát III C (vyhodnocování, prověřování, kontrola, evidence a statistika) evidoval mimo jiné též údaje o zjištěných parašutistech a o akcích proti nim. Zde se též vedla takzvaná červená kartotéka. Pro ni se užívala označení Rotkarten (Červené karty), Rotnummern (Červená čísla), Rotvorgänge (Červené spisy), ale také Tschechisch-französische Akten (Česko-francouzská akta). Tento datový fond obsahoval informace o zjištěných případech emigrantů z Protektorátu Čechy a Morava a ze Slovenské republiky, kteří se dostali do Francie a posléze do Velké Británie. Ze souvislostí plyne, že se zde Abwehr zaměřoval na vojenskou emigraci. V součinnosti s výzvědným oddělením byl tento úsek schopen v pozdějším období války sledovat kupříkladu přesun důstojníků československé zahraniční armády z Velké Británie přes Blízký východ do Sovětského svazu. Do konce dubna 1944 tato evidence čítala 2 356 individualit.

Referát III F (Feind – nepřítel) prováděl úkony vojenského obranného zpravodajství nejen v obvodu protektorátu, ale měl možnost za tím účelem pronikat a působit i mimo toto teritorium. Je pochopitelné, že výsadky věcně náležely i sem. Rozdělení téže věci mezi uvedené dílčí složky bylo prospěšné z toho důvodu, že každá z nich sledovala a zpracovávala daný problém z odlišného zájmového úhlu pohledu. Nežádoucí jednostrannost tím byla vyloučena.

Zpravodajské orgány německé branné moci byly v jistém smyslu napřed, a to právě ve věci použití výsadků jako nástroje podvratné činnosti. OKW již v březnu 1938 vydalo směrnice pro zneškodňování parašutistů a výsadkových jednotek. Později, v první polovině roku 1941, bylo zřejmé, že Velká Británie je a napříště také bude výchozí základnou výsadkových operací na podporu odbojových hnutí v Evropě. Zplnomocněnec branné moci v Protektorátu Čechy a Morava vydal v tomto kontextu již 7. dubna 1941 nařízení, jež se týkalo potírání parašutistů a výsadkových jednotek. Specielně měl na mysli ochranu vojensky významných výrobních základen a infrastruktury.

Charakter prováděcí směrnice mělo doplňkové ustanovení zplnomocněnce branné moci ze 7. července téhož roku. Obsahovalo konkrétní metodiku a zásady postupu od zjištění výskytu parašutistů přes jejich zadržení a zajištění veškerého jejich operačního materiálu. Ve fázi pátraní a následných šetření se pochopitelně předpokládala součinnost se složkami Bezpečnostní policie, která disponovala příslušnými pravomocemi. Ještě na podzim 1941 byla podniknuta další podstatná patření, která Abwehru umožnila v rámci pátrání po výsadcích operovat též na území Slovenska.

Z dosud uvedených skutečností vyplývá, že československé výsadky ze Západu i Východu byly vysílány do Protektorátu Čechy a Morava v době, kdy je nepřítel v podstatě již očekával. Své pozice předem dobře připravil a již se nezabýval otázkou, zda zahraniční střediska odboje tuto specifickou strategii využijí, ale kdy k tomu dojde. Než se ale nad okupovanými českými zeměmi otevřely první padákové vrchlíky parašutistů ze Západu, došlo k několika zásadním událostem.

Protiparašutistický aparát se aktivuje

Již bylo konstatováno, že Gestapo a Abwehr reálně počítaly s vysazením parašutistů ještě před tím, než k prvním operacím tohoto druhu vůbec došlo. Ostražitost celého aparátu se vystupňovala koncem léta 1941. Stalo se tak v důsledku série akcí ze Sovětského svazu. Právě ty doslova zalarmovaly celý potlačovatelský aparát v protektorátu. Podstatně o tom vypovídá Měsíční hlášení referátu III F pražské AST za září 1941, jež bylo vypracováno pod číslem jednacím 896/41 III F geh.Kdos. (geheime Kommandosache – tajná velitelská věc). Z tohoto pramene vyplývá, že se říšskoněmeckým orgánům podařilo tehdy odhalit tři výsadkové skupiny z poměrně rozsáhle koncipovaného sovětského sabotážně-zpravodajského programu Aroš. S využitím československých občanů je realizovala NKVD a Hlavní správa rozvědky Rudé armády. Tyto parašutistické skupiny směřovaly na Moravu a na Slovensko. Zřejmě kvůli poškození letounu palbou ze země musely opustit palubu již u Varšavy, tedy daleko od plánovaných míst seskoků. K výsadku došlo v noci ze 30. na 31. srpna 1941. Část parašutistů byla nedlouho poté zatčena, když se snažila dostat do cílového prostoru. Po zbylých se usilovně pátralo. Gestapo se je pozatýkalo relativně zanedlouho.

Neméně tragický osud stihl i dva výsadky, které byly do akce vyslány Československou vojenskou misí v Sovětském svazu. Ze tříčlenného výsadku S-1/N jeden člen zahynul při seskoku, jeden byl nalezen těžce zraněný a čtvrtý zatčen. Seskok nepřežil též další československý parašutista, který byl k uvedeným třem připojen jen po dobu letu. Úkoly měl jiné, neboť náležel k programu Aroš. Zatčený parašutista výsadku S-1/N nejen že po zatčení vydal šifrovací klíč rádiové stanice své skupiny, která byla rovněž zajištěna, ale vyšetřujícím orgánům sdělil kontaktní adresy. Již zde se projevila aktivní participace Abwehru na boji proti parašutistům. Vyzrazené kontakty začal v režii AST Prag obcházet jeden z jejích důvěrníků (Vertrauensmann, V-Mann). Zatýkání na sebe poté nedalo dlouho čekat.

Gestapo a také Abwehr byl na stopě též druhé skupině Československé vojenské mise v SSSR, která nesla označení S-1/R. Ještě před tím, než došlo k postupnému pozatýkání jejích členů, znal přesně jejich jména a další s nimi související údaje. Důvod spočíval ve zradě z řad některých parašutistů z již zmíněného programu Aroš. Jejich příprava před akcí probíhala zčásti souběžně s výsadky Československé vojenské mise v Sovětském svazu. Vzájemně se znali. Následky zmíněné zrady byly fatální též přímo pro skupiny programu Aroš. Připomeňme, že ani výsadky v gesci Československé vojenské mise nebyly prosty ochoty některých jejich členů obsáhle vypovídat a později přímo pracovat pro Gestapo.

Z hlediska obranné zpravodajské práce bylo podstatné, že právě v souvislosti s uvedenými paraskupinami se efektivně projevila koordinace a komunikace mezi úřadovnami Abwehru v různých okupovaných územích. Parašutisté ze Sovětského svazu byli povětšinou vysazeni daleko od protektorátu, na okupovaném polském území a v Maďarsku. Cestou do protektorátu byli zatčeni. Poté, co místně příslušné orgány Gestapa a Abwehru zjistily, kam parašutisté směřují, byli předáni k dalšímu šetření do protektorátu.

Aktivizační aspekt paraskupin z Východu byl podstatný i z jiného hlediska. Genmjr. Rudolf Toussaint, zplnomocněnec branné moci u říšského protektora v Čechách a na Moravě, přišel po zhodnocení prvních zkušeností s myšlenkou ovlivnit české obyvatelstvo v tom směru, aby samo s určitou vhodnou motivací oznamovalo případné další výsadky. S touto věcí se obrátil na zastupujícího říšského protektora Heydricha. Podnět padl na úrodnou půdu. Směrem k českému obyvatelstvu byl později využit propagačně, a to formou zveřejnění rozsudků smrti nejen nad zatčenými parašutisty z Východu, ale též na desítkami jejich domácích spolupracovníků. Od tohoto opatření se očekával odstrašující účinek na ty, kteří by byli potenciálně ochotni podat parašutistům pomocnou ruku.

Do tenzní atmosféry pátrání po paraskupinách, umocněné stanným právem a rozsáhlou akcí Gestapa proti odboji, byl v noci ze 3. na 4. října 1941 vysazen u Koudelova na Čáslavku svob.asp. František Pavelka. Jeho akce nesla krycí název Percentage. Šlo o prvního parašutistu ze Západu, kterého se podařilo, byť s navigační odchylkou od předem vykorespondovaného místa seskoku, vysadit na území protektorátu. Předcházející, vůbec první výsadek ze Západu s krycím názvem Benjamin nemohl být rozvíjen především kvůli počáteční naprosto zásadní chybě ve vysazení parašutisty. Rt. Otmar Riedl byl vysazen 17. dubna 1941 až u Landecku v Rakousku. Odtud se po zatčení a vazbě dostal díky šťastným okolnostem do protektorátu. Zde se mu podařilo úspěšně se legalizovat a zcela zakrýt příslušnost k československé zahraniční armádě.

Zatímco operace Benjamin zůstala neodhalena, o Pavelkově akci referovala pražská AST v Měsíčním hlášení referátu III F za říjen 1941. Předloženo bylo pod číslem jednacím 897/41 III F geh.Kdos. 3. prosince 1941. Na základě sdílení poznatků s Gestapem dokument objektivně správě konstatuje základní úkoly výsadku Percentage, tedy předání rádiové stanice a nového šifrovacího klíče domácímu odboji. Zmíněný referát zde zvláště poukázal na skutečnost, že Pavelka jmenovitě specifikoval sedm mužů, kteří se jako budoucí parašutisté připravovali ve výcvikovém středisku ve Skotsku. Dnes je ale spolehlivě prokázáno, že Pavelka ve skutečnosti nikoho z jemu známých budoucích parašutistů neprozradil. Uvedl jména jiných příslušníků československé vojenské jednotky ve Velké Británii. Část z nich pravděpodobně vyfabuloval. Zjevně se též snažil zkreslovat a zamlčovat podrobnosti o své speciální přípravě ve Velké Británii. Lze se o tom nejnověji a podrobně přesvědčit v pramenné edici Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava (Ed. Vojtěch Šustek). Svazek 3, Archiv hlavního města Prahy – Scriptorium, Praha 2019 (dále jen Atentát na Reinharda Heydricha, sv. 3), dok. č. V/1–V/36.

Přestože Pavelkovy výpovědi o událostech, které předcházely jeho seskoku, byly ve srovnání s realitou značně zdrženlivé, neúplné a až zavádějící, Gestapo i Abwehr pochopily, resp. objektivně správně domyslely, že nejde a nepůjde o jednorázovou akci. Klíčový význam má v tomto smyslu vyjádření pražské AST v hlášení číslo jednací 897/41 III F geh.Kdos., že Pavelkou zmíněných sedm mužů „je v táboře Glasgow cvičeno a připravováno k seskoku do protektorátu zjara 1942”. Je nasnadě, že německé orgány od tohoto zjištění očekávaly, že další výsadky budou následovat. V tomto ohledu se skutečně nemýlily. Jejich předpoklady se naplnily relativně brzy.

Karel Straka