Před třiceti lety, na konci června 1991, opustili poslední sovětští vojáci území Československa. Přání odsunout cizí vojska z území našeho státu sdíleli prakticky všichni obyvatelé země. Ale až koncem osmdesátých let bylo možné toto přání naplnit a získat po dvaceti letech suverenitu. Na realizaci měla velký podíl železnice a její zaměstnanci.
Akce Tajfun
Dnes zapomenutou skutečností je zahájení částečného odsunu sovětských vojsk z Československa již během roku 1989. Akce „Tajfun“ představovala splnění slibu generálního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu Michaila Gorbačova jednostranně snížit stav sovětských vojsk v Evropě o jednu desetinu.
Dne 23. května 1989 tak bylo z železniční stanice Krupka-Bohosudov odvezeno dvacet tři tanků T-72. Na rozdíl od minulosti se sovětská strana s přesunem netajila. Zahraniční novináři si dokonce mohli tanky prohlédnout zblízka a klást otázky přímo náčelníkovi štábu Střední skupiny sovětských vojsk generálporučíkovi Juriji Ščepinovi.
Další částí odsunu se stal odjezd sovětského mostního pontonového praporu z Olomouce. V kasárnách Jana Jiskry z Brandýsa v Olomouci se konalo 20. června 1989 oficiální rozloučení s vojáky. Nakládka proběhla v železniční stanici Olomouc Černovír.
Celkem bylo v roce 1989 z Československa staženo 1500 vojáků a asi 200 tanků. S úplným stažením sovětských vojsk z Československa se ale ještě zdaleka nepočítalo.
Listopad 1989 otevřel brány kasáren
Jedním z častých požadavků Sametové revoluce byl úplný a bezodkladný odchod sovětských vojsk z území Československa. K prvním signálům významnější změny došlo již v prosinci 1989 a hned zpočátku roku 1990 začala nová československá politická reprezentace energicky usilovat o úplné stažení sovětských vojsk.
Zástupci Federálního ministerstva dopravy a ústředního ředitelství ČSD se na jaře 1990 účastnili všech jednání na Ministerstvu zahraničních věcí i Generálním štábu Československé armády. Sovětská strana původně požadovala 110 vojenských přeprav na každou z pěti pozemních divizí Střední skupiny sovětských vojsk. Českoslovenští odborníci však měli za to, že stačí transportů 53. Skutečnost se nakonec blížila československému stanovisku a dohodnutý kompromis zněl 61 transportů.
Sověti se snažili odchod co nejvíce zpomalit. Nebylo to z vojenských, ale hlavně ze sociálních důvodů. Z Evropy se v první polovině devadesátých let vracelo do SSSR na 500 000 vojáků a statisíce příslušníků jejich rodin. Pro ekonomickou krizí zatížený Sovětský svaz to představovalo obrovský problém.
Místopředseda vlády a ministr zahraničí Jiří Dienstbier podepsal spolu s ministrem zahraničních věcí SSSR Eduardem Ševarnadzem 26. února 1990 v Moskvě Dohodu mezi vládami ČSSR a SSSR o odchodu sovětských vojsk z území ČSSR. Termín odchodu byl stanoven na 30. červen 1991.
Svobodný parlament
Do dění se zapojil i vlastní iniciativou parlament, který přestal být jen formální institucí. Dne 28. března 1990 byla na 26. společné schůzi sněmoven Federálního shromáždění ustavena parlamentní komise ke kontrole odchodu sovětských vojsk. Předsedou byl zvolen JUDr. Josef Macek.
Ve volbách z června 1990 nově zvolené Federální shromáždění na 6. společné schůzi 20. září 1990 rozhodlo o vytvoření další parlamentní komise pro dohled na odsun sovětských vojsk z Československa, kterou vedl poslanec Michael Kocáb. Kromě kontroly měla komise také iniciovat řešení otázek majetkoprávních, humanitárních, ekologických a historických, spojených s odsunem a měla také pro zlepšení průběhu odsunu navázat kontakt s poslanci Nejvyššího sovětu SSSR.
Vojenské transporty do Sovětského svazu
Dne 13. února 1990 vydal ústřední ředitel ČSD pokyn pro organizační zabezpečení odvozu útvarů Sovětské armády. Více než roční maraton přeprav po železnici zahájily 26. února 1990 transporty 31. tankové divize z Bruntálu, dále nakládka techniky ve Frenštátu pod Radhoštěm, Domašově a chemického útvaru Červená Voda. Všechny vlaky směřovaly do Čierné nad Tisou a musely se na sovětském území překládat na širší rozchod. Lhůty tří stanovených etap odsunu se přes množství úkolů podařilo dodržet.
Pracovníci Federálního ministerstva dopravy měli velkou snahu transporty odbavovat co nejrychleji. Olomoucká Stráž lidu přinesla 30. ledna 1990 zprávu, že lokomotivní čety depa Olomouc se dokonce nabídly k odvozu sovětských vojsk bez náhrady mzdy. Po jednání v Moskvě se 12. února 1990 uskutečnila na ústředním ředitelství ČSD jednání k zajištění vozů a organizačnímu zabezpečení celé operace. Hned druhý den vydal ústřední ředitel ČSD pro všechna oblastní ředitelství drah pokyn k realizaci odvozů sovětských transportů. Ve všech složkách federálního ministerstva dopravy panovala snaha celý odsun vyřešit co nejlépe a nejrychleji.
Velikost úkolu
Železniční cesta byla nejdůležitějším způsobem odsunu. Do Sovětského svazu odjelo celkem 825 ucelených vojenských vlaků o 20 265 železničních vozech. Dalších 11 088 vozů pak bylo přepraveno v dílčích transportech pravidelnými nákladními vlaky. Tyto vlaky spojené vcelku by vytvořily jeden vlak dlouhý 465 kilometrů. Využita byla i pravidelná železniční přeprava do SSSR. Silničních transportů bylo naproti tomu jen 27 a leteckých patnáct.
Během železniční přepravy nedošlo ani k jedné mimořádné události s následkem materiálních škod nebo ztrát na životech. Z celkem 86 posádek se přepravilo 73 500 vojáků, 40 000 rodinných příslušníků, 1220 tanků, 2505 obrněných vozidel, 1218 děl a minometů, 30 odpalovacích zařízení raket, 277 026 tun zásob a část z 18 594 vozidel. Poslední vlak z Milovic odjel 19. června 1991 a 21. června před dvacátou hodinou opustil území ČSFR. Tím fakticky skončil odsun sovětských vojsk. Závěrečný protokol o ukončení odsunu byl podepsán 25. června 1991.
Ve snaze učinit Evropu bezpečnější souhlasila vláda České a Slovenské federativní republiky s tranzitními jízdami vojenských vlaků ze Spolkové republiky Německo do SSSR. Vláda ČSFR přijala usnesení o tranzitu 20. června 1991. I na tomto úkolu se po skončení odsunu z území Československa podíleli železničáři. V neděli 30. června 1991 se v celém Československu na znamení svobody a oslavu definitivního odchodu sovětských vojsk rozezněly sirény a kostelní zvony.
Odsunem sovětské armády v roce 1991 byla naplněna historická spravedlnost a Československo se stalo plně svobodnou zemí. Obyvatelé pak mohli převzít nelehkou odpovědnost za další osud své vlasti.
Prokop Tomek