U výkladu o atentátu na Heydricha a koncentračních táborech zjihnou i ti největší zlobilové

13. 12. 2011

Žákům a studentům se v Armádním muzeu na Žižkově líbí nejen historické zbraně, ale i možnost „školy hrou“. Jejich učitelé zase hodnotí kladně edukativní program Operace Historikon.

Kdo by si myslel, že Armádní muzeum Žižkov je v dopoledních hodinách spíše méně vytížené, velmi by se mýlil. Vedou sem kroky zahraničních turistů, ale velkou návštěvnickou skupinu tvoří školy, ať už základní nebo střední. Za celý rok 2011 přišly do žižkovské budovy tisíce návštěvníků ve věku od šesti do osmnácti let. Některé školy do muzea zavítají bez požadavku na průvodcovský výklad, jiným se v rámci programu Operace Historikon dostane odborné přednášky a žáci si mohou ověřit pomocí tzv. pracovních listů, co všechno vědí o minulosti naší republiky.

Jedním z kurátorů Vojenského historického ústavu Praha, který školní výpravy provádí po muzeu a hovoří o jednotlivých etapách historie 20. století, jen PhDr. Jan B. Uhlíř, PhD. „Když přednášíte malým dětem z prvního stupně, tedy první až pátá třída, docela se zapotíte. Je potřeba dětem vykládat věci jednoduše, ale přitom ne zjednodušeně. Je to pro ně mnohdy jedno z prvních setkání s národní historií a dějinami, a tak jsou velmi zvědavé a se zájmem přijímají veškeré informace.“

U starších žáků podle Uhlíře hodně záleží na osobnosti učitele, kterého mají na dějepis. „Docela rychle poznám, když žáci mají dobrého kantora, který je do historie dokáže vtáhnout. Takoví žáci toho samozřejmě vědí víc, také očekávají hlubší výklad.“

Velký zájem je při prohlídkách v muzeu o druhou světovou válku, v tomto oddělení není problém strávit u výkladu i víc než hodinu. „Když se dostaneme k atentátu na Reinharda Heydricha, nebo když mluvíme o koncentračních táborech, tak i ti největší zlobilové najednou ztichnou a poslouchají. Tyhle historické okamžiky a fakta zasáhnou snad každého,“ říká Jan B. Uhlíř. Velkou roli zde hraje i to, že žižkovská expozice disponuje množstvím dobových fotografií, které názorně ukazují důsledky nacistické hrůzovlády.

Že některé dějinné skutečnosti dokáží při vhodném výkladu a prezentaci zaujmout snad každého, dokládají i ohlasy ze strany učitelů. „S výkladem jsme byli velmi spokojeni,“ vzpomíná Zdeňka Havlíčková, která do Armádního muzea Žižkov přišla se svou třídou ze základní školy v Dolní Dobrouči. „Sama jsem byla překvapena, jak se děti zajímaly. Dokonce i naši dva hyperaktivní žáci jaksi zapomněli na to, že jsou hyperaktivní a výklad pozorně sledovali.“

Učitelé hodně oceňují to, že v muzeu vidí děti dostatek třírozměrných předmětů: historické zbraně, uniformy, vyznamenání atd. Malé děti pak dostávají po prohlídce např. pexeso s vojenskou tematikou, záložky, fotografie atd. Děti jsou do problematiky vtaženy i pomocí tzv. pracovních listů, které jsou součástí programu Operace Historikon. Jde o informační listy se srozumitelně podaným, stručným textem a fotografiemi. Listy se vztahují k různým obdobím – 1. světová válka, legionáři, 2. světová válka atd. Součástí pracovních listů bývá i malý test, v němž žáci a studenti odpovídají na otázky. Historie je tu podávána formou hry, zábavy.

Představitelé škol bývají spokojeni nejen s podobou přednášek, ale i s organizační stránkou věci. Mnohé školy proto do muzea zavítají na druhou či třetí návštěvu. Podstatným faktorem je i to, že návštěvy i výklad jsou zdarma. „Velmi jsem ocenil vstřícný přístup při zařizování termínů, odborné provádění po expozici nebo možnost využití pracovních listů,“ vzpomíná Miroslav Houska, pedagog ze Smíchovské střední průmyslové školy v Praze 5. A jeho slova potvrzuje i kolega z Gymnázia Karla Sladkovského na Praze 3: „Expozice první a druhé světové války a odboje Čechů a Slováků je velmi vhodným doplněním středoškolského učiva, studenti mají možnost získat konkrétní poznatky. V této souvislosti je nutné ocenit především zasvěcený odborný výklad a možnost „osahat si“ některé exponáty.“

Celkovou filozofii expozic muzea i výkladu shrnuje Jan B. Uhlíř: „Vždy se snažíme mladým lidem ukázat, že v našich dějinách dvacátého století byli a jsou hrdinové. Komunistický režim se je snažil vymazat, naším cílem je naopak připomínat, že někteří jedinci byli schopni ve jménu vyšších idejí spravedlnosti, cti i vlasti položit i vlastní životy. Připomínat si své hrdiny, to ostatně byl a stále je základní smysl, z něhož vyrůstá celá existence Vojenského historického ústavu Praha i jeho předchůdců.“