Václav Jícha / 10. 2. 1914 - 1. 2. 1945

Dnes uplynulo 80 let od úmrtí vynikajícího československého pilota Václava Jíchy. Budoucí mistr aplikované akrobacie prokázal svůj letecký talent již před okupací. Za druhé světové války pak velmi úspěšně bojoval jako stíhač u francouzské Armée de l´Air i u britského Royal Air Force. Vyznamenal se ve všech ohledech, zvláště mimořádnou bojovností, leteckým uměním i krajním sebeobětováním. A po ukončení operační činnosti se mu dostalo té cti a důvěry v jeho nevšední pilotní schopnosti tím, že se stal zalétávacím a zkušebním pilotem přímo v letecké továrně vyrábějící legendární Spitfiry. Ironií osudu zahynul na sklonku války při letecké katastrofě v letounu, v němž letěl jako cestující. Jeho životu se hned v několika publikacích věnuje historik Vojenského historického ústavu Praha PhDr. Jiří Rajlich, Ph.D.

První roky života prožil v Dnešicích na Plzeňsku, rodina se poté přestěhovala do Bohnic u Prahy, kde Václav Jícha chodil do školy. Na tříleté pokračovací škole se vyučil jemným mechanikem a elektromechanikem a současně navštěvoval Aeroklub vysokoškolského sportu v Praze-Letňanech, kde nejprve pracoval jako letecký mechanik a poté zde získal diplom pilota turistických letadel. Vedl si výborně, takže jeden čas zastával i funkci učitele létání, konkrétně mezi 11. červnem a 11. srpnem 1935 působil v této funkci u libereckého spolku Nordböhmischer Flugverein, kde byl instruktorem leteckých žáků klubu – a tudíž i svých potenciálních válečných protivníků. Značná část z jeho sudetoněmeckých žáků totiž později bojovala u německé Luftwaffe.

Bylo jen logické, že když 1. října 1935 narukoval na vojnu, tak směřoval k letectvu, konkrétně do Piešťan ke zvědné letce 64 leteckého pluku 3 Generála-letce M. R. Štefánika. Z dosud neznámých důvodů však nebyl určen k pilotnímu výcviku, nýbrž byl zařazen jako letecký mechanik a 16. února 1936 jej odeslali do Prahy-Kbel, kde 30. června absolvoval poddůstojnickou školu. Ovšem 1. července 1936 mu byl mimořádně povolen odklad prezenční služby, aby mohl nastoupit do II. ročníku oddělení pilotů ve Škole pro odborný dorost letectva v Prostějově, kde prodělal vojenský pilotní výcvik. Jíchovy pilotní schopnosti byly mimořádné již tehdy.  „Poznal jsem ho roku 1936, když jsem přišel do učiliště,“ vzpomínal na něj pan Ladislav Zadrobílek, jenž se podobně jako on později odebral do zahraničního odboje. „Od samého počátku na sebe upozornil perfektní akrobacií na všem, do čeho si v učilišti sednul.“  Poté byl povýšen na svobodníka a 1. dubna 1937 byl prezentován k pokračování v prezenční službě, tentokrát již nikoli jako mechanik, ale pilot u stíhací 43. letky leteckého pluku 1 T. G. Masaryka v Praze-Kbelích.

Po dokončení vojenské prezenční služby (30. září 1937) setrval v další činné službě jako délesloužící poddůstojník. V rámci tohoto opatření byl 1. října 1937 přidělen ke stíhací 34. letce, u níž byl 1. listopadu 1937 povýšen na desátníka. Tehdy si jeho nevšedních pilotních kvalit všiml velitel 34. letky, tehdejší uznávaný „král vzduchu“, npor. František Novák. Poté, co mu byla svěřena stíhací 44. letka, zařídil 15. února 1938 Jíchovo přemístění a 1. května 1938 jej povýšil na četaře. 

Novák usilovně rozvíjel Jíchův talent a zařadil ho do své proslulé akrobatické devítky (akrobatické letouny Ba-122). Za mobilizace byla 44. letka se svými stíhacími Aviemi B-534 zařazena do sestavy letectva 1. armády a přemístěna z mírové základny Praha-Kbely na mobilizační letiště ve Cvrčovicích nedaleko od Brandýsa nad Labem, odkud se však po Mnichovu musela vrátit zpátky do Kbel.

Četař Václav Jícha překročil polskou hranici za pomoci Svazu letců RČS již 13. května 1939. Po krátkém pobytu v Krakově odplul na lodi Batory do Francie; v přístavu Cherbourg zakotvili 26. května 1939. Do Cizinecké legie vstoupil 14. 6. 1939 v nejnižší hodnosti vojín (Soldat) a přes pověstnou pevnost St. Jean v Marseille se pak dostal k 1. pluku Cizinecké legie v alžírském Sidi-bel-Abbès, kde strávil čtyři tvrdé měsíce. 

Po vypuknutí války se přeškoloval na leteckých základnách Tunis (od 2. září 1939), Blida (od 9.září) a Oran-La Senia u 2. letky operačně-výcvikové GC I/9 (od 19. října), odkud byl 13. prosince 1939 přidělen ke stíhací skupině GC I/6, vyzbrojené stíhacími letouny MS–406. S ní pak 15. prosince 1939 připlul na lodi Sidi Brahim do Marseille a odtud do přífrontového pásma.

Na francouzské frontě se ve všech směrech vyznamenal a na strojích, které výkonnostně zaostávaly za těmi nepřátelskými, nalétal 70 operačních hodin. Nešlo jen o klasické stíhání, ale také o krajně nebezpečné letecké útoky na pronikající nepřátelské tankové kolony. Pokud jde o přesný počet vítězství, jichž měl ve Francii dosáhnout, v tom se různé zdroje rozcházejí. Francouzské zdroje mu uznávají jeden, případně dva jisté, československé udávají čtyři jisté, on sám v jednom dotazníku uvedl čtyři jisté a dva pravděpodobné sestřely a jeden britský zdroj dokonce mluví o šesti jistých a jednom pravděpodobném sestřelu. Po zvážení všech pro a proti se lze přiklonit nejspíše ke čtyřem sestřelům (z toho dva ve spolupráci), neboť jsou doloženy nejen čs. zdroji, ale i konkrétními boji z francouzských materiálů.

Po zhroucení Francie odplul 24. června 1940 z přístavu Port Vendres lodí Gouverneur Général Chanzy do severní Afriky, pak lodí Gib-el-Dersa z Casablanky do Gibraltaru a následně lodí Neuralia do přístavu Liverpool (12. července 1940).

Byl přijat do svazku RAF VR a v hodnosti Sergeant od 310. peruti odeslán 17. srpna na operační výcvik k 6. OTU v Sutton Bridge, odkud byl 10. září 1940 nejprve zařazen k britské 1. stíhací peruti, od 17. listopadu 1940 pak k 17. stíhací peruti. U obou se setkal s řadou dalších čs. stíhačů, m.j. s legendárním Františkem Fajtlem, tehdy ještě nadporučíkem.

S úspěchem se zúčastnil bitvy o Británii i následných akcí nad Britskými ostrovy. Dne 28. října 1940 byl povýšen na rotmistra a poté na podporučíka letectva v záloze (1. července 1941), po britské linii pak na Flight Sergeanta (1. března 1941) a krátce poté do nejnižší důstojnické hodnosti Pilot Officer (29. dubna 1941). 

Když se začala formovat třetí československá stíhací jednotka RAF, 313. československá stíhací peruť, bylo rozhodnuto postavit ji z pilotů, kteří podobně jako on dosud sloužili u britských jednotek. K jednotce, jež byla jako první z československých perutí vyzbrojená Spitfiry, nastoupil 27. května 1941. Podílel se s ní především na ofenzivních výpadech nad nepřátelskou pevninou, nejprve v rámci Portreathského křídla, později Hornchurchského a Exeterského (československého) křídla.

Vyznamenal se přitom ve všech ohledech, zvláště mimořádnou bojovností, leteckým uměním i krajním sebeobětováním. Zvýšil přitom své dosavadní osobní skóre na 7 potvrzených sestřelů (z toho 4 ve spolupráci) a 1 poškozený nepřátelský letoun. Poté následovalo povýšení do hodnosti poručíka letectva v záloze (28. října 1942), Flying Officer (29. dubna 1942) a vysokého vyznamenání DFC (Distinguished Flying Cross). Po odchodu na předepsaný odpočinek (17. srpna 1942) byl jako mimořádně schopný letec přidělen na funkci zalétávacího pilota u servisní technické jednotky 9. MU v Cosfordu.

Díky svým nevšedním pilotním schopnostem pak 3. ledna 1943 (právě v den, kdy byl povýšen na Flight Lieutenanta) nastoupil jako zalétávací pilot přímo u firmy Vickers Armstrong (Supermarine) v Castle Bromwichi u Birminghamu. Až do května 1944 zde při zkouškách nových letounů i prototypů nalétal 822 letových hodin. 

Kromě dvoumotorových Wellingtonů a čtyřmotorových Lancasterů buď sám nebo ve spolupráci s jinými piloty otestoval celkem 1 267 Spitfirů verzí Mk.V a Mk.IX. Byl z valné části zaměstnán krajně nebezpečným zjišťováním příčin vysazování motorů a z 15 nouzových přistání, které v důsledku toho musel provést, přistál devětkrát s neporušeným letounem bez podvozku na letišti, což bylo hodnoceno jako „skutečně prvotřídní výkon“. 

Za svůj velký přínos k leteckému výzkumnictví později získal AFC (Air Force Cross). V tomto prestižním zařazení zalétávacího pilota v Castle Bromwichi setrval Jícha až do vydání rozkazu, aby zahraniční piloti byli z továren, pracujících na tajných projektech vyřazeni (což se v Castle Bromwichi týkalo nejen Čecha F/Lt Václava Jíchy, ale i Nora F/Lt Olafa Ulstada a Američana 1/Lt Orrina C. „Ossie“ Snella). 

Zahořklý Jícha byl 17. května 1944 přemístěn do československého leteckého depa v Cosfordu a 22. května 1944 přemístěn zpět k 9. MU (Maintenance Unit) v Cosfordu, poté pak k 45. MU ve skotském Kinlossu. V souvislosti s jeho vynikajícím průběhem služby zalétávacího pilota mu byla 10. června 1944 udělena písemná pochvala IČL (Inspektora československého letectva) a 28. října 1944 byl povýšen na nadporučíka letectva v záloze. 

Zahynul při letecké nehodě na letounu Anson, v němž letěl jako cestující. V průběhu letu nad Skotskem zastihla stroj sněhová bouře, během níž se zřítil v horském terénu v lokalitě Turf Law u Soutra (hrabství East Lothian). Trosky letounu byly nalezeny až o několik dní později, 7. února 1945 zaváté silnou vrstvou sněhu a pokryté ledem. Jak vyšlo najevo, Jícha byl při havárii pravděpodobně pouze zraněn, od místa havárie se plazil hlubokým sněhem, ale bez pomoci umrzl. 

Byl pohřben na hřbitově v Haddingtonu. „Venda byl nejlepší pilot mého týmu,“ napsal dlouho po válce Jíchově rodině šéfpilot z Castle Bromwich Alex Henshaw, „jeho příspěvek k vítězství byl vynikající, jeho přátelství bylo pro mne ctí a privilegiem.“ 

Po válce byl in memoriam povýšen na štábního kapitána letectva v záloze (1. února 1947 s účinností od 1. února 1945) a v rámci polistopadové generální rehabilitace československých západních letců mimořádně na plukovníka (1. června 1991). 

Vyznamenání:

• 3 × Československý válečný kříž (28. 10. 1940, 5. 5. 1942, 8. 10. 1942)
• 2 × Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem (1. 9. 1941, druhá in memoriam),
• Československá medaile Za zásluhy I. st. (13. 3. 1945)
• Československá vojenská pamětní medaile se štítky F–VB (7. 3. 1944)
• Croix de Guerre se čtyřmi palmami, jednou stříbrnou a jednou bronzovou hvězdou
• Distinguished Flying Cross (29. 9. 1942)
• Air Force Cross (28. 11. 1945)
• The 1939–1945 Star with Battle of Britain Clasp, Air Crew Europe Star, Defence Medal a War Medal.

Památky:

• Jíchova ulice na sídlišti Praha-Černý Most II.

Převzato z publikace Vojenské osobnosti československého odboje; sestavil kolektiv autorů (2005)