Václav Kopal - Vojákem čtyř legií

Dne 12. listopadu 1917 se ve francouzském přístavu Le Havre vylodil po dlouhé cestě první transport ruských legionářů, čítající 1200 mužů a 20 důstojníků. Jeho příslušníci měli záhy obléknout francouzskou uniformu a stát se součástí nově se utvářející čs. brigády ve Francii. Pro některé však cesta první světovou válkou neskončila. Jedním z nich byl i tehdejší podporučík Václav Kopal, jemuž se, jako jednomu z mála legionářů, poštěstilo bojovat za vlast v srbské, ruské, francouzské i italské armádě.

Pozdější generál československé armády Václav Kopal se narodil v Radkově na Opavsku 20. září 1882. Po studiích na Filozofické fakultě v Praze se stal suplujícím profesorem v Brně a zdálo se, že v této kariéře bude pokračovat. O dva roky později však propukla první světová válka, jež dokázala změnit osudy milionům lidí. Pro něj začala v únoru 1915, kdy byl s c. a k. praporem polních myslivců č. 25 vyslán na východní frontu. Zde v uniformě rakouskoherské armády bojoval až do října 1915, kdy padl do zajetí. Brzy po příjezdu do zajateckého tábora se dozvěděl o existenci československé družiny a přihlásil se do československého vojska. Nábor nových vojáků však v této době narážel na nechuť carské vlády povolit doplňování stavu z řad válečných zajatců, a vstup do něj se proto vlekl. Z toho důvodu se Václav Kopal rozhodl nečekat a vstoupil do Srbské dobrovolnické divize, kde byl v hodnosti podporučíka zařazen do 4. pluku. S divizí se během roku 1916 zúčastnil bojů v rumunské Dobrudži, kde se mnohokrát vyznamenal statečností. Po zhroucení rumunské fronty a ústupu srbské divize za Dunaj odešel, stejně jako většina českých a slovenských dobrovolníků, k čs. střelecké brigádě, s jejímž budováním se v roce 1917 přece jen pokročilo. Zde se jako praporčík (později podporučík) v sestavě 2. čs. střeleckého pluku „Jiřího z Poděbrad“ zúčastnil bojů na Stochodu i slavné bitvy u Zborova. Již v polovině září 1917 se nalodil s výše zmíněným transportem do Francie, kde byl od května 1918 přidělen k 22. čs. střeleckému pluku. Brzy po svém povýšení na kapitána byl poslán na další evropské válčiště – italskou frontu, kde se nově vznikající čs. divize potýkala s nedostatkem důstojníků. Zde po svém přidělení k 32. čs. střeleckému pluku zasáhl do bojů na Doss Alto. Po příjezdu do vlasti se podílel na obsazování Slovenska. Po téměř dvou letech se již v hodnosti podplukovníka vrátil do Ruska jako velitel vojenské mise vyslané k Československému vojsku na Rusi v rámci poselstva vlády ČSR. Zpět do vlasti přijel až v říjnu 1920, čímž pro něj putování po prvoválečných bojištích definitivně skončilo. V nově vzniklé republice se rozhodl zůstat v armádě, v níž dosáhl hodnosti divizního generála. Již 9. října 1935 však na následky vážné nemoci zemřel v divizní nemocnici v Praze. Bylo mu 53 let.

Petr Matějček

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 16. listopadu 2018.