Narodil se 27. března 1893 v obci Struhaře na Plzeňsku v rodině sedláka. Po maturitě na české vyšší reálce v Plzni nastoupil vojenskou prezenční službu, při níž v květnu 1914 absolvoval školu pro důstojníky pěchoty v záloze v Innsbrucku. Návrat do civilu mu však zhatilo vypuknutí světové války. Byl vyslán na ruskou frontu a již 7. října 1914 padl do zajetí. V červenci 1916 byl však už v řadách legií, kde se z pěšáka stal časem po absolvování kurzu dělostřelcem. Zúčastnil se se svou baterií bitvy s Němci u Bachmače a poté i bojů s bolševiky o Transsibiřskou magistrálu, kdy velel obrněnému vlaku Orlík. V září 1918 byl těžce zraněn a čtyři měsíce ležel v čeljabinské nemocnici. Po uzdravení stál v květnu 1919 u zrodu 1. čs. pluku lehkého dělostřelectva.
Do vlasti se vrátil až v dubnu 1920 v hodnosti kapitána. V armádě již zůstal, prošel několika dělostřeleckými útvary, absolvoval Válečnou školu a 1. července 1937 dosáhl hodnosti brigádního generála. Armáda jej zároveň dosadila do čela správní rady brněnské Zbrojovky a jako zástupce čs. armády navštívil dvakrát Sovětský svaz. Dramatické dny mobilizace v září 1938 jej zastihly ve funkci velitele dělostřelectva hraničního pásma XI se štábem v Praze. V březnu 1939 na rozkaz generála Jana Netíka pacifikoval sice v ostrém konfliktu blízkého přítele z legií pplk. Josefa Mašína, který se chtěl postavit okupantům na odpor, ale sám se již záhy také zapojil do domácího odboje v řadách Obrany národa, kterou pomáhal po prvních úderech gestapa na jaře 1940 významně oživit ve funkci nového velitele Zemského velitelství ON – Čechy.
Nakonec i jemu přišlo gestapo na stopu a zatklo jej 12. září 1941 cestou na hodinu angličtiny. Při tvrdých výsleších generál nikoho neprozradil, jeho osudem se však stal nový vládce protektorátu Reinhard Heydrich. Václav Šára byl v rámci jím vyhlášeného stanného práva odsouzen k trestu smrti a ve středu 1. října 1941 postaven před popravčí četu v ruzyňských kasárnách, která ze své předchozí vojenské služby v 30. letech ještě jako velitel dělostřeleckého pluku 1 „Jana Žižky z Trocnova“ tak důvěrně znal…