Vincenc Smělík

Druhý nejmladší český partyzánský velitel v italských horách v letech 2. světové války oblékl uniformu protektorátního vládního vojska paradoxně z rodinných důvodů a případně se vyhnul totálnímu nasazení v bombardovaném Německu. Učinil tak ale také proto, aby se naučil něco z vojenského řemesla, které by využil ve vhodnou chvíli k boji s německými okupanty. To se mu nakonec vyplnilo daleko od domova, když nacisté koncem května 1944 odsunuli vládní vojsko pro jeho nespolehlivost ke strážní službě v severní Itálii, aby jej nemohl využít domácí odboj v plánovaném povstání.

Vincenc Smělík se narodil 7. září 1919 v obci Tupesy v okrese Uherské Hradiště. Po maturitě na gymnáziu se oženil a svoje existenční starosti řešil v září 1940 přihláškou k protektorátnímu vládnímu vojsku. V období od září 1941 do prosince 1942 jako maturant absolvoval Kurs důstojnického dorostu vládního vojska. Po vyřazení v hodnosti poručíka sloužil u 12. praporu v Lipníku nad Bečvou. S touto jednotkou odjel v květnu 1944 do severní Itálie s jasným cílem přeběhnout k partyzánům, což se mu záhy podařilo.

Jeho partyzánský oddíl v počtu 21 mužů je v některých dobových dokumentech označován jako „Čs. partyzánská skupina Chiaves“, která vznikla 22. června 1944, kdy Smělík spolu s 19 muži své stráže zběhl k partyzánům v Rio Val Maggiore. Přechod k partyzánům zprostředkoval místní farář. Smělík se svými muži přinesl k partyzánům kromě osobní výzbroje jednotlivých „vladařů“ i 8 italských samopalů a také 4 těžké a 4 lehké kulomety. Již 26. června se Smělíkův oddíl zapojil do bojů o město Lanzo, které nakonec partyzáni nedobyli pro příjezd německých tanků. Oddíl si tento neúspěch vynahradil 4. července 1944, když palbou z ukořistěného minometu poblíž Chiaves donutil tábořící německou výpravu s 4 těžkými tanky a 9 obrněnými vozy k urychlenému ústupu.

Čeští partyzáni působili v rámci 46. garibaldiovské partyzánské brigády legendárního jednorukého partyzánského velitele Giovanni Burlanda. V červenci 1944 se zúčastnili řady dalších bojů v okolí Chiaves, v srpnu 1944 realizovali šest výpadů do německého týlu proti proviantním skladům. Mimo to se Smělíkovi muži zúčastnili 19. srpna výpravy do San Francesca al Canysa, kde bylo zapáleno velké muniční skladiště, hlídané Němci. Na zpáteční cestě skupina ukořistila 2 kanóny italského původu s velkým množstvím munice a hned následujícího dne ostřelovala německou posádku v Lanzu.

Již 22. srpna dostal por. Smělík přes spojku žádost od dalšího českého partyzánského velitele npor. Leopolda Vrány o pomoc před německým útokem. Český oddíl spolu s 50 italskými partyzány odjel auty do Levony a odtud pokračoval pěšky přes hory k Forno Canavese. Při sestupu do údolí partyzáni narazili na dvě těžká pětitunová nákladní auta s německým oddílem Schupo. Posádky aut pobili a ukořistili 2 těžké a 3 lehké kulomety, 45 pušek a 30 pistolí. Tím také pomohli npor. Vránovi uniknout se svým oddílem z hrozícího obklíčení.

Po dalších bojích s německou přesilou u Chiaves, kdy k odražení německých útoků použili čeští partyzáni úspěšně minometu, těžkého kulometu i kanónu, se oddíl rozhodl 5. září 1944 odejít do Francie a vstoupit do československé zahraniční armády. Po srdečném rozloučení s velitelem II. garibaldiovské partyzánské divize „Piemonte“ Battistou se český oddíl přesunul přes alpský masiv do Francie, kde se 9. září v městečku Moutiers spojil s oddíly npor. Haka a por. Kletečky. V říjnu 1944 byli potom partyzáni z těchto oddílů začleněni u Amiens do Čs. samostatné obrněné brigády, odkud byl Smělík záhy poslán k Náhradnímu tělesu čs. armády ve Velké Británii k dalšímu výcviku u tankových jednotek. Dalších bojů na frontě se již proto nezúčastnil. Po návratu do vlasti v létě 1945 sloužil krátce v hodnosti poručíka u 14. tankové brigády, brzy však požádal o demobilizaci a vrátil se po dlouhém odloučení k milované rodině do Tupes a začal pracovat v zemědělství, kterému už zůstal věrný po celý svůj aktivní život. Na vojenskou uniformu v době míru zbyly již jen vzpomínky…

Jindřich Marek