Vladimír Hornof - Smrt v barvách Francie

26. 07. 2023

Vedle exilových vojenských sil na západě či na východě působila řada českých mužů i v jednotkách spojeneckých armád a mnohý z nich zde zaplatil za boj proti nacismu cenu nejvyšší. Patřil k nim i hrdina speciálních jednotek Vladimír Hornof. Prošel i parašutistickým výcvikem a za války prováděl průzkumné a sabotážní operace v rámci francouzských komandos.

Vladimír Hornof (1914–1944) padl v boji u pevnosti Belfort. Zasáhla jej kulka německého odstřelovače. FOTO: VHÚ Praha

Narodil se 28. května 1914 v Karlíně, nyní stejnojmenné pražské čtvrti. Po maturitě na reálném gymnáziu 16. července 1934 dobrovolně nastoupil vojenskou prezenční službu u jezdeckého pluku 1. Hornof absolvoval školu na důstojníky jezdectva v záloze. V září 1936 začal studovat Vojenskou akademii v Hranicích, po jejím absolvování sloužil od srpna 1937 v hodnosti poručíka u dragounského pluku 1 Jana Jiskry z Brandýsa, kde působil až do německé okupace.

Po ní se dramatickou cestou dostal do exilu, 24. června 1939 se ukryl v uhelném vagonu ve vlaku jedoucím do Polska. Vstoupil do československé jednotky v Malých Bronowicích, odkud odplul na lodi Chrobry, mířící do Boulogne. V srpnu podepsal vstup do Cizinecké legie, zařadili ho k 6. pluku Zuávů, ale už 23. září se stal příslušníkem československé vojenské jednotky v Agde. Sloužil u 12. roty pěšího pluku 2 jako její zatímní velitel, později velel četě u kulometné eskadrony.

Po francouzské kapitulaci v červnu 1940 se evakuoval do Velké Británie na palubě parníku Mohamed Ali El-Kebir, jenž přistál u anglických břehů 7. července. Byl zprvu umístěn u kulometné roty, ale od 27. září ho kvůli nedostatku míst pro důstojníky převedli do velitelské zálohy, povýšili ho na nadporučíka. Za této situace si podobně jako někteří další důstojníci podal žádost o povolení sloužit po dobu války v armádě Svobodné Francie. Velení ji schválilo a propustilo ho na bezplatnou dovolenou.

Vladimír Hornof prošel parašutistickým výcvikem a školením speciálních jednotek, během války prováděl průzkumné a sabotážní operace v rámci francouzských komandos. Osvobození se nedožil, padl 20. listopadu 1944 v boji u pevnosti Belfort jako příslušník Le Groupe de Commandos de France Forces Françaises Libres. Při akci byl usmrcen německým odstřelovačem.

Jeho velitel major René de Bosmelet později napsal Hornofovu bratrovi, že ve Vladimírovi přišel o nejbližšího přítele a nejlepšího důstojníka, s nímž sloužil. Uvedl, že Vladimír Hornof prošel náročným výcvikem a společně sloužili při nebezpečných průzkumných operacích. De Bosmelet popisoval Hornofa jako nesmírně srdnatého vojáka, současně ale s mimořádným šarmem, jenž mu pomáhal dobývat ženská srdce. U svých francouzských spolubojovníků si tím získával nebývalý obdiv. Československá vojenská správa jej později povýšila na štábního kapitána in memoriam.

Hornofův bratr jej nechal po válce exhumovat a převézt do Československa. Ostatky 28. srpna 1946 zpopelnili a uložili na Olšanských hřbitovech. Hrob zde existuje dodnes.