Zvláště dramatické bylo potopení lodi Duchess of York v Atlantiku německými bombardéry v červenci 1943 při plavbě na východní frontu i boje na Ukrajině koncem roku 1943 jakož i krvavé boje jeho paradesantní brigády po stokilometrovém pochodu do Karpat v září 1944. O život šlo i při noční letu na Slovensko o několik dní později. Zvláště vyčerpávající byly boje ve slovenských horách spolu s pochodem smrti v mrazivé vánici přes Chabenec a hladové přežívání v zasněžené horské chatce. A na konci všeho bylo zatčení v červenci 1949, spojené s degradací na vojína, mučením i čtyřletým vězněním.
Vladimír Přikryl se narodil 3. srpna 1895 v Horních Studénkách na Šumpersku v rodině vlasteneckého učitele jako Josef, ale jméno si později změnil jako legionář přestupem na pravoslaví. Po maturitě absolvoval dva semestry na české Vysoké škole zemědělské v Táboře, ale světová válka zasvětila jeho celý další život vojenské uniformě. Vrátil se z ní až v srpnu 1920 v hodnosti legionářského nadporučíka. Uniformu nosil až do března 1939, kdy byl se vznikem protektorátu jako „bývalý podplukovník“ zařazen k Nejvyššímu úřadu cenovému.
To již působil v odboji, ale když se mu dostalo gestapo na stopu, musel přes Slovensko a Maďarsko odejít tajně do zahraničního odboje. Velel praporu ve Francii i Velké Británii a po divoké plavbě Atlantikem, kdy okusil i jeho vlny, a cestě napříč Afrikou a dále přes Damašek a Teherán se dostal do Sovětského svazu, kde se stal na frontě zástupcem velitele 1. čs. samostatné brigády. Jako zatímní velitel 2. čs. paradesantní brigády prožil zimní slovenskou kalvárii. Poté byl povýšen na brigádního generála.
Po únoru 1948 jej však čekalo zatčení, brutální výslechy a rozsudek 9 a půl roku vězení ve vykonstruovaném procesu. Z vězení se dostal sice už v srpnu 1953, ale mohl pracovat pouze jako pomocný dělník a noční hlídač. Soudní rehabilitace a návratu hodnosti se dočkal koncem roku 1964. Zemřel však již za necelé čtyři roky v Plzni 14. června 1968 v době, kdy se zdálo, že se osud jeho vlasti začíná obracet k lepšímu. Byla to však jen iluze a seriózního zhodnocení se i tomuto generálovi dostalo plně až po listopadu 1989.