Vojenské školství meziválečného Československa

Kvalitní systém vojenského školství vždy reprezentoval jeden z nejvýznamnějších předpokladů optimální funkce armád. V listopadu 1921 byla ustavena Válečná škola, později přejmenovaná na Vysokou školu válečnou. Projděme si přehlednou rekapitulaci struktury a vývojových etap vzdělávacího systému československé armády z meziválečného období.

Vojenský vzdělávací systém z let 1919‒1921

Pro vzdělávací systém československé armády bylo charakteristické, že vznikal naprosto nově, bez předchůdců. Jeho zrod je úzce spjat s Francouzskou vojenskou misí (FVM), která v Československu působila od února 1919. Výstavba škol pro přípravu členů vyšších štábů, důstojníků a středisek výcviku velitelů všech zbraní tvořila jeden ze základních úkolů FVM.

Síly pro vyšší štáby zajišťoval zprvu Kurs pro výchovu důstojníků generálního štábu, jenž vznikl 1. září 1919. Podřízen byl 5. oddělení (školskému a výcvikovému) Ministerstva národní obrany a sídlil v Praze. V kursu se vzdělávali důstojníci domácího i zahraničního vojska, kteří si zkušenosti z práce ve válečných vyšších štábech doplnili nutnou základnou teoretických znalostí. Na absolutorium navazovala praxe u jednotlivých zbraní a ve vyšších štábech. Důstojníky generálního štábu se absolventi stali po doplňujícím studiu druhého ročníku Válečné školy. V letech 1919–1921 se uskutečnily tři kursy, jimiž prošlo 126 důstojníků. Tento způsob školení trval do 1. listopadu 1921, kdy vznikla Válečná škola.

FVM zorganizovala také řadu dalších krátkodobých kursů a škol. Instrukční škola pro pěchotu zabezpečovala personál pro nižší velitelské funkce v pěchotě. Tamtéž působila Instrukční škola, určená pro dělostřelectvo. Obě složky vznikly v roce 1919. V roce 1920 začalo v Olomouci fungovat Velitelství dělostřeleckých škol. Cheb se stal sídlem Ústřední školy pro vzduchoplavectvo. V Pardubicích se nacházel Ústřední jezdecký ústav. V roce 1920 byl přeložen do Hranic na Moravě. Telegrafní vojsko mělo ve svých počátcích k dispozici Telegrafní kurs, dislokovaný v Mladé Boleslavi. V Praze byla činná Vozatajská škola a Automobilní škola. V roce 1920 vznikla dvouletá Vojenská akademie v Hranicích na Moravě.

Vojenský vzdělávací systém z let 1921–1939

V daném období byl vzdělávací systém československé armády postaven na pevný organizační základ. Do 30. let vznikla vertikálně uspořádaná struktura vojenského školství, jež se na jednotlivých úrovních členila na specializované instituce. Podle požadovaného předchozího vzdělání, rozsahu a stupně učební látky a podle doby studia se vojenské školy diferencovaly na vysoké, vyšší, střední a nižší. Další oblast tvořily vojenské kursy. Prospěch, ať již ve škole či v kursu, měl vliv na služební ustanovení a další postup absolventů.

Vysoké školství reprezentovala Vysoká škola válečná (VŠV), Vysoká intendatská škola (VIŠ) a po určitou dobu také Vojenská inženýrská kolej (VIK). VŠV byla určena k přípravě důstojníků pro vyšší štábní funkce. Při škole působil Kurs pro vyšší velitele. Všechny tyto instituce sídlily v Praze. Absolventi VŠV se stávali důstojníky generálního štábu. Do září 1938 VŠV absolvovalo v sedmnácti ročnících 519 důstojníků československé armády. Školu vystudovali také příslušníci spřátelených armád. Bylo to 21 Litevců a tři Lotyši. Odborníky pro hospodářské zázemí armády připravovala Vysoká intendatská škola. VIK připravovala vojenské technické specialisty. Po necelých deseti letech byla ale k 1. dubnu 1934 zrušena a vzdělávání takto zaměřených kádrů přešlo plně na civilní vysoké školy.

Kategorii vyššího školství reprezentovala Vojenská akademie (VA). Byla zřízena 3. ledna 1920. Její poslání spočívalo v přípravě důstojníků všech zbraní. Nadřízeným orgánem VA bylo 5. oddělení Hlavního štábu. Pro československou armádu připravovala důstojníky všech zbraní. Absolventi byli jmenováni poručíky. Do léta 1938 jich VA v Hranicích na Moravě vychovala několik tisíc. Do léta 1938 VA připravila několik tisícovek důstojníků. První ročník byl společný, ve druhém ročníku byli akademici rozděleni podle zbraní, pro něž se připravovali. Většina zařízení akademie se nacházela v Hranicích na Moravě. Letecký výcvik probíhal v Prostějově.

Na středním vzdělávacím stupni se nacházely školy na důstojníky v záloze (ŠDZ), které rozšiřovaly řady velitelského sboru výcvikem záložních důstojníků. Ti byli předurčeni pro nižší velitelské funkce válečné armády. ŠDZ fungovaly při divizních velitelstvích.

Pro zbraně měla československá armáda k dispozici specializovaná učiliště. Jednalo se o pěchotní, dělostřelecké, letecké, jezdecké, ženijní, automobilní, telegrafní a zbrojní učiliště. Ve zvláštních školách a kurzech se připravovali rovněž vojenští lékaři, veterináři, specialisté pro remontnictvo, doplňovací a justiční službu. Sbor rotmistrů byl doplňován absolventy škol na rotmistry jednotlivých zbraní a služeb. Výchovu vojenských hudebníků zajišťovala Vojenská hudební škola. V září 1935 bylo zřízeno Státní vojenské reformní reálné gymnázium. Nacházelo se v Moravské Třebové a studovaly zde především děti zaměstnanců vojenské správy.

Karel Straka