VHÚ opustil Schwarzenberský palác, po rekonstrukci budou exponáty na Žižkově

Téměř sedm desítek let byla historie Vojenského historického ústavu Praha spojena se Schwarzenberským palácem na Hradčanském náměstí. Od počátku roku 2019 však byla zdejší expozice VHÚ uzavřena a expoziční předměty byly postupně přestěhovávány do depozitářů. Skončila tak jedna významná etapa spojená s tímto unikátním prostorem v Praze 1 poblíž Pražského Hradu. Nicméně do budoucna se návštěvníci a milovníci vojenské historie s již vystavovanými předměty opět setkají, a to v nově zrekonstruované budově Armádního muzea Žižkov.  

Od druhé poloviny května 1945 až do roku 2002 sídlilo ve Schwarzenberském paláci na Hradčanech Vojenského historické muzeum, které mapovalo vývoj vojenství a vojenskou historii na našem území od nejstarších dob až do vzniku Československé republiky v říjnu 1918. Na jaře 2002 Ministerstvo obrany České republiky renesanční palác bezúplatně převedlo Ministerstvu kultury pro potřeby Národní galerie. Vojenský historický ústav tak ztratil možnost dlouhodobé prezentace svých nejstarších sbírkových předmětů, které se za poměrně dramatických okolností narychlo stěhovaly do nepřipravených sklepních prostor Armádního muzea Žižkov.

Samotný Schwarzenberský palác prošel v následujícím období zdařilou rozsáhlou celkovou rekonstrukcí, na jejímž konci bylo v březnu 2008 slavnostní otevření nové stálé expozice Baroko v Čechách. Rekonstruovat se podařilo i unikátní barokní krov, čímž vznikl v podkroví zcela nový výstavní prostor o rozloze přibližně 600 metrů čtverečních. A právě v tomto prostoru se začala psát druhá kapitola působení Vojenského historického ústavu ve Schwarzenberském paláci.

Tehdejší ředitel Národní galerie, prof. Milan Knížák, si byl vědom nejen toho, za jakých okolností Vojenský historický ústav palác nuceně opouštěl, ale i skutečnosti, že návštěvnická veřejnost měla palác spojen s historickými zbraněmi. Inicioval proto v roce 2008 první jednání, jehož výsledkem měl být návrat Vojenského historického ústavu Praha do Schwarzenberského paláce prostřednictvím expozice nejcennějších historických zbraní z jeho sbírky. Bylo pro ni vybráno výše uvedené rozlehlé podkroví, které ale, vzhledem k problémům se statikou, vyžadovalo celou řadu náročných a nákladných úprav.

Při mnoha dalších jednáních prof. Milana Knížáka a ekonomického náměstka Národní galerie Miroslava Tajče s ředitelem VHÚ plk. Alešem Knížkem a ředitele Sbírky starého umění Národní galerie prof. Víta Vlnase s ředitelem odboru muzeí VHÚ plk. Michalem Burianem byly dojednány podmínky budoucí spolupráce, které byly z obou stran bezezbytku naplněny, a pracovníci VHÚ se s nadšením pustili do příprav expozice.

Podkroví Schwarzenberského paláce představuje překrásný, nicméně výstavně velmi těžce uchopitelný prostor. Architekti Jiří Javůrek a Silvie Bednaříková z ateliéru SGL Projekt pojali celý prostor velmi nekonvenčně s využitím kovových sítí připomínajících kroužkovou zbroj, které důmyslně zakryly mimo jiné jednotky přesné řízené klimatizace výstavního sálu. Podobné závěsy najdeme v Evropě jen na jediném místě, v muzeu automobilů Mercedes ve Stuttgartu. Jedním z vrcholů expozice se stala rozměrná oboustranná vitrína speciálně navržená pro kolekci 48 nádherně zdobených loveckých pušek.

Celkově lze konstatovat, že spojením působivého prostoru, skvělého architektonického návrhu a unikátních sbírkových předmětů vznikla mimořádná expozice, která si v ničem nezadala s nejlepšími obdobně zaměřenými světovými muzejními expozicemi.

V únoru 2011 se tak návštěvníkům díky spolupráci Národní galerie a Vojenského historického ústavu otevřela expozice nejcennějších historických zbraní ze sbírky VHÚ nazvaná Císařská zbrojnice. Tehdejší ministr obrany Alexandr Vondra přivítal při vernisáži návrat sbírek VHÚ do Schwarzenberského paláce slovy: „Dějiny se někdy vracejí na místo činu.“

Expozice představovala na pět set padesát exponátů z období od 15. století do poloviny 19. století. Výběr sbírkových předmětů podmínili autoři expozice v čele s kurátorem Janem Šachem výjimečností uměleckořemeslného provedení, zvláštností technické konstrukce, stejně jako významem osobností jejich tvůrců nebo majitelů.

Expozice byla členěna do několika tematických celků. Nejrozsáhlejší z nich představoval vývoj vojenských chladných a palných zbraní. V dalších částech expozice mohli návštěvníci sledovat vývoj loveckých palných zbraní, orientálních zbraní a dělostřelectva. Součástí expozice byla rovněž vojenská „obrazárna“ představující díla z období 17. až 19. století, zahrnující portréty význačných vojevůdců a rozměrná plátna bitevních scén.

Rozsah a kvalita vystavovaného souboru neměla v Čechách obdoby. O úrovni expozice svědčí i skutečnost, že ačkoliv byly některé z vystavených exponátů v průběhu posledních let vráceny v rámci restitučního řízení rodině Lobkowiczů, zůstaly ve vitrínách až do uzavření expozice v závěru loňského roku. Rodině Lobkowiczů za to patří velký dík pracovníků VHÚ.

Ačkoliv se v době uzavření desetiletého smluvního vztahu s Národní galerií oboustranně předpokládalo jeho následné pokračování, po mnoha personálních změnách v Národní galerii rozhodlo v loňském roce její vedení neprodlužovat smlouvu a ukončit expozici Vojenského historického ústavu Císařská zbrojnice. Vojenský historický ústav tak v polovině roku 2019 definitivně opustil Schwarzenberský palác.

Postupně se stěhovaly sbírky i fundus expozice, oproti roku 2002 to ale přece jen bylo stěhování o mnoho veselejší. Sbírky jsou stěhovány do nově vybudovaných moderních depozitářů v Lešanech a vzhledem k tomu, že současně probíhá celková rekonstrukce Armádního muzea Žižkov, po níž zde vznikne expozice vojenství od pravěku do současnosti, zbývá dostatek času, aby bylo možné skvosty z expozice ve Schwarzenberském paláci zakomponovat do budoucí expozice Armádního muzea. Jen ve Schwarzenberském paláci návštěvníci historické zbraně již nenajdou…

Michal Burian