Všechno jinak: co přinesla reorganizace armády v roce 1950

Poslední říjnový den roku 1950 podepsal ministr národní obrany JUDr. Alexej Čepička směrnici, na jejímž základě proběhla v listopadu a v prosinci nejrozsáhlejší reorganizace a redislokace československé armády v poúnorovém období Československa.

Organizační výstavba čs. armády a její dislokační změny vycházely po komunistickém převratu v únoru 1948 z požadavků vedoucích funkcionářů KSČ. Ti ve vojenské politice zcela vycházeli ze sovětských požadavků na vojenskou výstavbu ČSR. Především hranice se západními okupačními zónami Německa se stala v sovětských představách hranicí dvou nepřátelských bloků.

Proto bylo potřeba zajistit její dokonalou ochranu a obranu a území Československa se mělo stát nástupovým prostorem pro protiútok na západ. Československá armáda se v rámci ozbrojených sil sovětského bloku stala prvosledovou. Za úzké spolupráce se Sovětskou armádou se měla čs. armáda, co nejvíce přiblížit v organizaci, výstroji, výzbroji svému vzoru.

Cílem změn v dislokaci vojsk byl přesun těžiště obrany republiky do západní a jihozápadní časti Čech. Na území Moravy a Slovenska měly být přesunuty jednotky zálohy hlavního velitelství a týlové útvary. Potřebu zvýšení bojové připravenosti vojsk projednaly již v březnu 1948 nejvyšší stranické orgány a k 1. říjnu 1949 měla vejít v platnost nová mírová organizace.

Vzhledem k Berlínské krizi a také vzniku NATO bylo rozhodnuto provést okamžitě dislokační změny s cílem posílit počty jednotek v západních částech republiky jejich přesunem ze Slovenska. Došlo ke zrušení velitelství jednoho armádního sboru v Banské Bystrici, přepodřízení jedné divize velitelství Oblasti 4 (Bratislava) a přesunutí 2. pěší brigády ze středního Slovenska do Sušice. V létě byly prvosledové jednotky posíleny o dalších 1500 mužů. Na podzim posilování obrany západní hranice pokračovalo.

Kvůli nedostatku velitelských kádrů (čistka v armádě) přistoupilo velení k rámcování jednotek nebo k snižování počtů, tak aby zůstaly zachovány minimální mírové počty. Uvolněné vojáky pak velení převelovalo k jednotkám v západních Čechách. Dále zrušilo velitelství Oblasti 2 v Táboře a jeho obvod rozdělilo mezi Oblast 1 (Praha) a Oblast 3 (Brno). Velitelství I. armádního sboru (as) přemístilo z Litoměřic do Karlových Varů a II. as z Hradce Králové do Písku. Na teritoriu Oblasti 3 vznikl v Kroměříži IV. as a na jaře následujícího roku byly zrušeny velitelství V. as v Trenčíně a 4. rychlé divize v Žilině. Její jednotky posílily tankové útvary v Milovicích a v Olomouci. Tím se zvýšilo lidské a materiálové naplnění tankových jednotek.

Těmito kroky došlo necelý rok po únoru1948 k významné změně v mírovém složení čs. branné moci. Zůstaly tři oblasti (1., 3., 4.), jejichž teritorium se zhruba krylo s historickým územím Čech, Moravy a Slovenska. Na západě byly dislokovány tři armádní sbory (I. Karlovy Vary, III. Plzeň, II. Písek), na Moravě IV. as a na Slovensku podléhaly dvě rámcované divize přímo velitelství Oblasti 4. Provedená opatření byla přípravou na celkovou reorganizaci mírového složení armády k 1. říjnu 1949, jež měla vyřešit dosavadní problémy (např. nejednotnost v organizaci útvarů, nově zpracovat mobilizační plány sladěné s mírovou organizací atd.) a také vycházela z nového územního členění státu na kraje. Zůstaly zachovány tři oblasti, stejně jako tři armádní sbory v Čechách a jeden na Moravě.

Jednotlivé svazky druhů vojsk byly rozčleněny do čtyř typů podle stupně personální naplněnosti a úloh. Vznikly svazky na plných počtech (prvosledové), na snížených počtech (druhosledové), rámcované (mobilizační) a na normálních počtech. Pěší brigády byly povýšeny na divize, ze zrušené jezdecké brigády vznikly vozatajské prapory velitelství oblastí a nově bylo vytvořeno samostatné vojsko zvláštních bojových prostředků (od 1. ledna 1950 chemické). K 1. lednu 1950 pak vzniklo samostatné protiletadlové vojsko.

Po skončení reorganizace tvořilo mírovou armádu deset pěších a tři rychlé divize, tankový sbor a samostatný tankový pluk, dělostřelecká divize a pět dělostřeleckých brigád, dvě letecké divize, osm bitevních, stíhacích a bombardovacích pluků, čtyři ženijní pluky a železniční pluk, čtyři spojovací pluky a další útvary a zařízení. Mírové počty armády byly stanoveny na necelých 125 000 mužů. Rovněž se změnila organizace územních orgánů vojenské správy. V souvislosti s krajským zřízením vznikly v sídlech krajských národních výborů krajská vojenská velitelství, jež vedle doplňovací agendy a úkolů posádkového velitelství plnila i některé úlohy v oblastech teritoriální ochrany, civilní správy, branné výchovy, průběh mobilizace, evidence koní a motorových vozidel a stavební správy.

Dvacátého pátého dubna 1950 vystřídal ve funkci ministra národní obrany armádního generála Ludvíka Svobodu Alexej Čepička a záhy po svém nástupu do funkce začal provádět zásadní přeměnu mírového a válečného složení československé armády, která měla být do tří let připravena na nový světový konflikt. Začalo tzv. urychlené období výstavby armády, ve kterém byla postupně přebudována podle sovětského vzoru ve všech oblastech její výstavby (orgány velení, organizační struktura druhů vojsk, počty a typy svazků, jejich vyzbrojení a vystrojení, výcvik). Prováděné změny měly zajistit větší motorizaci a mechanizaci svazků, zvýšit jejich palebnou a údernou sílu, vybudování moderního letectva, posílení protiletadlové obrany vojskové i státního území a zlepšit protichemickou ochranu vojsk.

Podle původních předpokladů měla reorganizace proběhnout od 1. října 1950 ve třech etapách a skončit v roce 1952. Vzhledem ke složitosti úkolu a po konzultaci se sovětskými poradci se uskutečnila najednou. Již v srpnu a září 1950 byla provedena reorganizace Ministerstva národní obrany a Hlavního štábu. Dosavadní odbory a oddělení nahradily správy a Hlavní štáb se přejmenoval na Generální štáb. Dvacátého září došlo k zásadní změně v mírové organizaci čs. armády. Území státu se místo do tří oblastí nově rozdělilo na dva vojenské okruhy, které se v případě mobilizace přeměnily na vševojskové armády (1. vojenský okruh se sídlem v Praze a 2. vojenský okruh v Trenčíně).

První vojenský okruh zahrnoval celé území Čech a Jihlavský kraj a 2. vojenský okruh zbytek Moravy a Slovenska. Ten představoval za branné pohotovosti státu zápolí a druhý sled a v době míru plnil výcvikové a mobilizační úkoly. Každému velitelství okruhu byly podřízeny dva armádní sbory se třemi divizemi, většinou dvě pěší a jedna rychlá.

Následná směrnice podepsaná ministrem A. Čepičkou provedla klíčovou změnu v mírovém složení čs. armády. Došlo k vytvoření tří typů vševojskových svazků (pěších, tankových a mechanizovaných), čímž se zjednodušil dosavadní systém. Tankové svazky, vzniklé z brigád zrušeného tankového sboru a mechanizované svazky postavené z rychlých divizí, byly podřízeny Velitelství tankového a mechanizovaného vojska MNO. Tyto jednotky představovaly hlavní údernou sílu pozemního vojska čs. armády. Jelikož za branné pohotovosti státu vytvářela velitelství okruhů armády, byly jim podřízeny dělostřelecké, tankové, protiletadlové, ženijní, spojovací, chemické a automobilní útvary. Ke stejnému posílení došlo i na nižších stupních velení.

Tím podstatně vzrostla palebná a úderná síla vševojskových svazků, zvýšila se jejich manévrovost a schopnost plnit taktické i operační úkoly ve všech druzích bojové činnosti. Zlepšila se rovněž situace u protivzdušné obrany. Z velitelství protiletadlového vojska bylo vytvořeno Velitelství protiletadlové obrany státního území se třemi územními obvody, jemuž podléhaly prostředky pozemní protivzdušné obrany a nově také některé útvary stíhacího letectva. Během reorganizace byly provedeny rovněž dislokační změny, jež měly ještě více posílit obranu západního pohraničí. Po nich se drtivá většina prvosledových jednotek nacházela na území Čech respektive na teritoriu 1. vojenského okruhu.

Nově položená organizační a dislokační struktura znamenala podstatnou změnu ve výstavbě čs. armády a vytvořila organizační strukturu, která přetrvala bez větších přeměn až do poloviny padesátých let a v některých oblastech až do roku 1989.

Jan Šach