„Československá armáda v letech budování a stabilizace 1918-1932“, tak zní plný název nové publikace, kterou připravil Vojenský historický ústav Praha a vydal ji společně s Ministerstvem obrany České republiky.
Reprezentativní publikace je dle chronologického číslování druhým dílem z uceleného projektu Historie československé armády. V minulosti již vyšly díly věnované obdobím 1945-1955, 1955-1968 a také díl zabývající se érou 1932-1939. Ten posledně jmenovaný napsal historik Vojenského historického ústavu Praha Karel Straka, který společně se svým kolegou z VHÚ Tomášem Kykalem připravil i nynější díl věnovaný budování čs. ozbrojených sil a jejich stabilizaci do počátku 30. let.
Kniha stejně jako předchozí publikace z dané řady nabízí velkou sumu textových informací, ty jsou zároveň podpořeny bohatým fotografickým materiálem. Jde o snímky dokumentující výzbroj armády, nejrůznější vojenská cvičení, oficiální akce s účastí politiků, ale také každodenní vojenský život. Závěr knihy pak tvoří přílohy, které ukazují organizační schémata vojenských jednotek té doby, členění čs. branné moci, v přehledech je zachycena působnost jednotek v daných lokalitách atd.
V textové části se autoři se nejprve zabývají postavením a úlohou armády v období let 1918-1919, kdy nově vzniklá republika potřebovala vojensky zajistit své státní území. Autoři popisují nasazení vojáků v pohraničí a na Slovensku, zabývají se střetem s Polskem na Těšínsku. Velká pozornost je věnována budování armády v kontextu aliance s Francií.
Druhá část knihy je věnována letům 1919-1924, kdy armáda mohla nastoupit cestu stabilizace své struktury. Jsou zde rozebrány válečné plány a studie čs. branné moci, které byly součástí spojenecké alinace – jde o plány zaměřené proti Německu, Maďarsku a Polsku. Pozornost je věnována i tzv. Plánu B (bolševici), který vznikl kvůli obavám z obnovení náporu vojsk sovětského Ruska proti Polsku. Je zde také pasáž popisující částečnou moblizaci čs. branné moci v říjnu 1921, v souvislosti s pokusem bývalého císaře Karla I. o restauraci habsburské dynastie na uherském trůně.
Třetí část knihy nazvaná Léta mírových nadějí popisuje rozvoj armády v letech ekonomického růstu i celospolečenských nadějí. Zde jsou vykresleny jednotlivé složky tehdejší armády, jejich složení a fungování: od divizí přes horské a jezdecké brigády, letectvo až k záložním útvarům. V kapitole Výsledky materiálně-technického zabezpečení čs. branné moci do roku 1932 jsou pak popsány některé bojové prostředky a výzbroj armády.
Ze závěrečné tabulky například vyplývá, že armáda v roce 1932 disponovala 571 000 puškami vz. 24, více než 8 000 těžkými kulomety, více než 19 000 lehkými kulomety a 1 800 leteckými kulomety. Pokud jde o dělostřelectvo, tak horských kanónů 7,5 cm vz. 15 bylo k dispozici 231, kanónů 8 cm vz. 17 pak 223. Dále 141 kanónů 8,35 cm vz. 22, úctyhodných 573 houfnic 10 cm vz. 14/19, také 271 houfnic 15 cm vz. 25 a ještě 18 moždířů 21 cm vz. 18 a také 212 minometů 9 cm vz. 17. Celkem se tedy jednalo téměř o 1 700 hlavní.
Součástí knihy jsou rovněž četné medailony, které jsou graficky zalomeny na okraje stran do uzších sloupců. Jsou zde představeny hlavní osobnosti velení armády, včetně francouzských představitelů, kteří v jejím rámci působili. Nechybí ale ani prvorepublikoví politici, ministři obrany.
Autoři v úvodu ke knize zmiňují, že období od vzniku republiky do počátku 30. let nepatří k prioritám české historiografie zaměřené na vojenskou historii. I proto má ale jejich kniha svůj zcela nepřehlédnutelný význam. Vždyť práce podobného charakteru a záběru od změn po roce 1989 nevyšla.
RED