Vyšlo nové číslo čtvrtletníku Historie a vojenství, letos poslední

Čtvrté letošní číslo časopisu Historie a vojenství, které vydává Vojenský historický ústav Praha, se objevilo v prodejní síti. Na více než 150 stranách míří ke čtenáři početná řada studií a materiálů, které se věnují nejrůznějším aspektům naší i zahraniční vojenské historie.

Aktuální číslo 4/2022 Historie a vojenství je trochu atypické. Během roku 2022 se v časopise objevil větší počet nadstandardně dlouhých článků, které redakce uveřejňuje rozdělené na několik částí. A právě v čísle 4/2022 se sešel začátek jedné studie se dvěma dokončeními. Jak ale zmiňuje šéfredaktor časopisu David Pazdera ve svém úvodním slově, jde o výjimku z pravidla. Zároveň ve svém textu také připomíná zásadní událost v životě VHÚ, a to otevření Armádního muzea Žižkov po rekonstrukci v letech 2018-2022. Ze slavnostního otevření muzea jsou také v daném čísle zveřejněny fotografie.

Německý letecký most pro „pevnost Vratislav“ a české země je název textu historika VHÚ Jiřího Rajlicha, jehož první část najde čtenář na stránkách 4-41. Autor zde k tématu v úvodu zmiňuje:

„Německý vojenský historik generál Kurt von Tippelskirch (1891–1957) hovořil o „zázraku z Vratislavi“ („Das Wunder von Breslau“) jako o symbolu německé národní odolnosti a o obraně města jako o „jedné z nejslavnějších stránek v dějinách německého národa“. Současně s tím ovšem dodával, že její obrana měla strategický význam jen v první fázi sovětské zimní ofenzivy, zhruba do druhé poloviny února 1945, kdy „pevnost“ ještě vázala významnější část sil Koněvova 1. ukrajinského frontu, což německému velení umožnilo vytvořit nové obranné linie od Dolního Slezska po české pohraniční hory. Několik divizí obléhajících Vratislav pak už sílu Rudé armády příliš nesnížilo, takže nejpozději od počátku března mohlo dojít ke kapitulaci „pevnosti“, aniž by tím byl wehrmacht nějak významněji dotčen. Nad vojensko-strategickým významem další obrany však převážil politicko-propagandistický, bez ohledu na následky.

Zavilý odpor nařízený Hitlerem a živený Goebbelsem tak nakonec vyústil v „provinční variantu vynucené sebevraždy města“ („provinzielle Variante des erzwungenen Selbstmords einer Stadt“), prakticky prosazovanou jejich zdejším oddaným a fanatickým místodržitelem Karlem Hankem, která navíc odčerpala obrovské množství zdrojů, jichž bylo zapotřebí jinde.

Klíčovou roli v udržení obranných schopností „Festung Breslau“ sehrálo německé transportní letectvo. Těžce postižené řadou předchozích podobných kampaní – od Stalingradu přes evakuaci ze severní Afriky a Krymu až po nedávné zásobování obklíčené Budapešti – se tehdy vzepjalo ke svému poslednímu velkému a epickému nasazení. Úplně v něm vykrvácelo. Jeho zbytky zastihla německá kapitulace převážně v českých zemích, odkud ještě v posledních týdnech Vratislav letecky zásobovalo.“

Na Rajlichův obsáhlý text navazuje druhá, závěrečná část studie Pavla Minařík Transformace čs. armády v letech 1989 až 1992 – záměry versus realita. Následuje rovněž závěrečná, v tomto případě třetí část textu historika VHÚ Karla Straky, nazvaná Představy a plány na ozbrojené vystoupení proti okupantům v Protektorátu Čechy a Morava v kontextu vztahů československého a britského zpravodajství z let 1939–1943.

Zajímavým materiálem je text Jiřího Plachého Rudolf Kopecký: polský deník. Plachý zde jako editor zpracoval deníkové záznamy někdejšího československého žurnalisty R. Kopeckého (1893-1981); záznamy se týkají období od dubna do září 1939. Kopecký se krátce po okupaci zbytků Československa v roce 1939 rozhodl odejít za hranice a zapojit se do boje za obnovu státní nezávislosti. Ačkoliv se schůze pořádané 30. dubna 1939 v budově československého konzulátu v Krakově, na níž byla založena „Československá vojenská skupina zahraniční“ jako vůbec první zárodek budoucí čs. zahraniční armády, zřejmě nezúčastnil, díky své předcházející činnosti, která výrazným způsobem přispěla k jejímu vzniku, byl zařazen mezi její zakladatele.

Plachý kromě jiného zmiňuje: „Deník potvrzuje Kopeckého mimořádné postavení v prvních dnech existence čs. vojenské skupiny, dokumentuje šíři jeho kontaktů a úzký vztah s vedoucími osobnostmi včetně pplk. Ludvíka Svobody. Ukazuje, že čs. exil v Polsku hledal v prvních měsících své činnosti kontakty napříč celým polským politickým spektrem – od provládních kruhů až k protisanační opozici. Dokládá také to, že Kopecký s řadou významných osob, které dorazily do Krakova, hovořil mezi prvními. Popisuje však rovněž rostoucí konflikt mezi ním a dr. Vladimírem Henzlem, vedoucí až ke Kopeckého odchodu z Krakova do varšavského štábu generála Prchaly. Jeho edice je tak nejen jakousi symbolickou tečkou za více než půl století starou diskusí, ale především důležitým primárním pramenem k dějinám čs. zahraničního odboje v Polsku, s nímž mají čtenáři Historie a vojenství možnost seznámit se vůbec poprvé.“

V článku George William Patchett a zbraně se autor, Arnošt Nezmeškal, zabývá osobností konstruktéra a závodníka G. W. Patchetta (23. 12. 1901, Nottingham  – 31. 1. 1974, Nice), který se ovšem věnoval i konstrukci zbraní. Patchett sehrál významnou úlohu v meziválečném Československu, kde se stal jedním z nejdůležitějších tvůrčích pracovníků firmy Zbrojovka Ing. F. Janeček, známé výrobou motocyklů a automobilů značky Jawa. Působil zde od prosince roku 1930 až do srpna 1939 a během desetiletí vytvořil desítky konstrukcí motocyklů a podílel se na vývoji automobilů. Především Patchettovou zásluhou se podařilo v Janečkově podniku zachránit a následně úspěšně rozvíjet výrobu motocyklů. Zbrojovka Ing. F. Janeček však od počátku své činnosti vyráběla také zbraně. Ačkoli toto téma již bylo zpracováno, aktivity samotného G. W. Patchetta v oblasti vojenské techniky a zbraní nebyly u nás dosud publikovány. Britská literatura sice zachycuje především Patchettův úspěch při konstrukci samopalu, který se do sériové výroby dostal pod označením Sterling, avšak některé informace o jeho aktivitách na poli vývoje zbraní nebyly dosud zpracovány.

Letošní čtvrté číslo Historie a vojenství pak uzavírá soubor kratší materiálů, informací, nekrologů či recenzí.

Časopis Historie a vojenství vydává Vojenský historický ústav Praha. Číslo 4/2022 je možné koupit za 99 Kč v recepci Armádního muzea Žižkov a na běžných prodejních místech.

Upozorňujeme na finančně výhodnou možnost získávat časopis Historie a vojenství prostřednictvím předplatného, v České republice za roční cenu 370 Kč (92,50 Kč za jedno číslo). Předplatit lze také zasílání do Slovenské republiky a dalších zemí. Předplatné časopisu Historie a vojenství se dá i darovat. Kontaktní údaje na příslušné distribuční společnosti naleznete zde.