Vzpomínka na M. Tibena, veterána výcviku Hagany v ČSR

Na počátku dubna odešel na věčnost jeden z veteránů výcviku brigády Hagana v Československu, Menachem Tiben. Rodák z Čech patřil k prvním tankistům vznikající izraelské armády, předtím sdílel dramatický život miliónů židovských občanů evropských zemí.

Pocházel z Dolce u Přeštic, kde se narodil 6. prosince 1923 jako Jiří Thieben. Ještě v chlapeckém věku přišel o matku, starali se o něj ovdovělý otec a starší sestra. Později se přestěhoval k tetě do Prahy, kde absolvoval čtyři ročníky reálky a čtyři roky chemické průmyslovky v Betlémské ulici. V roce 1942 jej jako Žida poslali na statek v České Lípě, který měl charakter pracovního tábora. Jiří Thieben zde dělal koňského kočího, v roce 1943 jej ale poslali do malé pevnosti v Terezíně, kde se setkal se zbytkem své rodiny. V prosinci téhož roku mu zde na následky věznění zemřel otec.

V roce 1944 ho odeslali do koncentračního tábora Birkenau, po týdnu ho ale přemístili do lomů v Goreszowě. Thieben přežil otřesné pracovní podmínky, v lednu 1945 jej však evakuovali. Pochod v dvacetistupňových mrazech trval tři dny, Thiebenovi omrzly prsty na jedné noze, přesto dokázal jít dál - opak by znamenal smrt z rukou dozorců SS. Přeživší z pochodu umístili do koncentračního tábora Sachsenhausen, kde se přihlásil na marodku a potkal se s jedním nizozemským vězněm. Ten mu nehledě na riziko sehnal uniformu s červeným trojúhelníkem, kterou Thieben vyměnil za svou s židovskou hvězdou. Záměna mu zřejmě zachránila život a dočkal se osvobození tábora polskými jednotkami 22. dubna. V důsledku špatně léčených omrzlin přišel o tři prsty, ale v červenci se již mohl vydat na cestu do Čech.

Až v Praze zjistil, že z celé rodiny přežil jediný, jeho bratr smutným paradoxem zemřel na tyfus dva dny po válce. Protože neměl kam jít, obrátil se na rodnou obec a vždy vzpomínal, jak se jej spoluobčané ujali a pomáhali mu v prvních měsících. V roce 1946 našel staršího bratrance, který přežil díky tomu, že byl před okupací služebně v Indii. Po návratu do Čech se stal majitelem továrny Prema na letecké přístroje a mladý Jiří u něj začal pracovat, současně dokončil průmyslovku a získal maturitu. Potom odešel do Sokolova na místo vedoucího oddělení v místní chemičce, zde se k němu roku 1948 dostala výzva ke vstupu do brigády Hagana, formované a cvičené v Československu.

Jiří Thieben se zařadil k dalším Židům, kteří byli odhodláni bojovat za nezávislost čerstvě zrozeného Izraele, a ve výcvikovém prostoru Libavá se stal příslušníkem tankového praporu brigády. Thieben byl jako maturant jmenován velitelem tanku. Po ukončení výcviku nastoupil cestu do Izraele, vlakem dojel do rumunské Constancy a odtud pokračoval lodí Transylvania do Haify. V nové domovině dostal hodnost četaře, přidělili jej k 8. mechanizované brigádě pod velením generála Jicchaka Sadeha. To si již upravil jméno na hebrejské a stal se Menachemem Tibenem, podobně si jméno pozměnila nemalá část ostatních přistěhovalců.

Tiben se ve funkci velitele tanku Cromwell účastnil bojů při osvobození Lidy a Ramlehu. V květnu 1949 ale jeho jednotku na základně Tel Ashover rozpustili a reformovali. Menachem Tiben potom prošel ročním meteorologickým kurzem a sloužil dál jako důstojník u letectva, kde dosáhl hodnosti poručíka. Do zálohy odešel v roce 1951, jako rezervní důstojník se však účastnil Suezské války v roce 1956 a Šestidenní války roku 1967.

Menachem Tiben prokázal mimořádnou houževnatost i v civilním životě. Dálkově vystudoval vysokou školu a získal titul inženýra, po desetiletí působil na manažerských pozicích v chemickém průmyslu. Usadil se v pouštním městě Beerševa, kde založil rodinu a dočkal se pěti vnoučat. Přes úctyhodný věk se udržoval ve vynikající kondici a téměř až do konce života pracoval, naposledy jako zástupce firmy Wittenberg pro jižní Izrael. Na samotném sklonku života se přestěhoval do Haify, kde zesnul v neděli 10. dubna 2016.

Ivo Pejčoch